Archiv pro štítek: nomadic pulpamen

Jak jsme sjížděli řeku na duších od traktoru

mapa laos 1

Je brzké odpoledne a my přijíždíme autobusem do dalšího destinace, blíže střednímu Laosu, městečka Vang Vieng. Autobusové nádraží samozřejmě není přímo ve městě, ale několik kilometrů od něj, takže následuje ohraná písnička – neboli domlouvání s tuk-tukářem. Navrhuje 20.000 kip (60 kč) na osobu, i přes to, že je nás 8 a jsou to jen 3 kilometry. Nehodláme na to přistoupit, bereme krosny, navrhneme mu cenu 10.000kip, nechce ji přijmout, my se rozejdeme směrem k městu a po minutě chůze přijíždí tuktuk a my jedeme za naší cenu. Nechceme být držgrešle ani nedopřát místním, ale 500 Kč za 3 km si neřekne taxi v žádné západní metropoli.

63 (586x335)

Vang Vieng je malé poklidné městečko, jehož hlavní třídu tvoří hostely, restaurace a bary, kde potkáte především mladé cestovatele s krosnou a nízkým rozpočtem, čemuž také odpovídá nabídka guesthousů. Ale i pár luxusnějších se tu najde.  První den se rozkoukáme, projdeme se k řece a kluci večer ještě sledují s místním, do anglické ligy nadšeným, Laosanem derby mezi týmy z Manchesteru.

65 (586x452)

Ráno si pořídíme plastové kapsičky na krk alá žák první třídy, které mají být voděodolné (to se prokáže jako omyl nebo máme možná vadný kousek). Ve všech obchodech tu najdete tyto kapsičky a kraťasy s nápisem „tubing“, nejoblíbenější aktivita a jeden z důvodů proč do Vang Vieng vyrazit. Ani my se nechceme o tuto zábavu ochudit a míříme do půjčovny duší. Je to velká mašinérie, kde je spousta pracovníků, ale jelikož není sezóna zdá se, že kromě posedávání a občasného vyndání duší není příliš, co dělat. Na turisty (falangy) mají zdá se dost vyhraněný názor, i když jsou jediným zdrojem jejich obživy. Cedule u polic na odložení bot mluví za vše „Odložení bot na vlastní nebezpečí. Možná vám je ukradne nějaký šílený turista (crazy falang). A není jediná. V celé půjčovně je spojení „crazy falang“ poměrně časté a zaměstnanci půjčovny nejsou největší sympaťáci. Asi špatné zkušenosti, ale za 150 Kč z obyčejnou duši z traktoru by člověk ten úsměv na tváři uvítal.

66 (586x440)

Tubing je opravdu zábava. Nejdříve nás tuktukem dovezou 4 km za město, kde nasedneme na duši a do cíle plujeme více než 3 hodiny ( v sezóně dešťů to trvá polovinu času). Jelikož je období sucha a řeka je pomalá, musíme místy i lehce pádlovat, ale některé pasáže jsou poměrně rychlé. Tak jako u nás se neobejde sjíždění řeky bez návštěvy hospod, tak ani tady nebudeme o pivo a panáka lao-lao (místní rýžové pálenky) zdarma ochuzeni. Cestou je spousta hospůdek, kde obsluha vždy hodí láhev naplněnou vodou na provázku a vytáhne vás ke břehu. My se nedáme a zakotvíme až těsně za půlkou u postaršího pána, který nám z reproduktoru pouští moderní pecky. Poobědváme pivo, pálenku a chipsy a míříme dál. Cesta plyne, povídáme si s našími kamarády ze spojeného království a pomalu doplouváme celí unavení a ostrým sluncem spálení k cíli, do Vang Vieng. Povečeříme v restauraci s výhledem na kopce a západ slunce a jdeme na kutě.

64 (586x370)

Ráno si znovu plní energie půjčujeme s Ivem kola a vydáváme se na výlet mezi krásné kopce a zarostlé skalnaté homole, které jsou pro tuto oblast tolik typické.

67 (586x390)

Navštívíme jeskyni, kde s naší polovybitou čelovkou skoro nic nevidíme, pouze jako pěst velkého pavouka.

70

Poté narazíme na malou lagunu, kde smočíme svá sluncem vypražená těla a užijeme si chvíle klidu , jelikož jsme u lagunky sami, všichni míří k věhlasnější a asi krásnější modré laguně, která je však plná místních, kteří tam oslavují nový rok, jehož oslavy právě tento den započaly.

69 (586x427)

Největší zážitek je ale kopec s vyhlídkou na okolní kopečky, rýžová políčka (nyní bohužel vyschlá) a širé okolí.

71 (467x586) 72 (586x263) 73 (586x390) 75 (586x390) 76 (586x421)

Musím přiznat, že hory nám tady v Asii hodně chybí. Laos je sice poměrně hornatý, ale jedná se spíše o porostlé kopečky a hlavně tady není vybudovaný systém stezek a značených cest, takže bez organizované túry se většinou sami nikam nepodíváte. A to je problém v celé jihovýchodní Asii.

Následného rána zabalíme a míříme do další destinace. Hlavního města Vientanne…

Packing list Jihovýchodní Asie

diane-von-furstenberg-packing-quote

Přináším seznam věcí, které byste určitě neměli opomenout při cestě do Asie, je jedno, zda jedete na 2 týdny nebo pár měsíců, obsah vašeho batohu bude stejný.

Pár rad pro začátek:

Pokuste se vejít do 10 kg. Tuto hmotnost unese i křehká dívka a nebudete mít žádný problémy s manipulací s vaší bagáží a v případě, že budete muset urazit delší vzdálenost po svých, určitě vás 10 kg a měně nijak zvlášť nezničí a neunaví.

Pokud vás míří na cesty více, využijte toho. Nemá smysl tahat 3 šampóny, lékárničky, ani 7 nabíječek. Domluvte se a rozdělte si věci, které můžete bez problémů sdílet.

Vždycky si můžete vyprat, koupit kosmetiku, která došla, takže balte střízlivě a s rozmyslem! Připraveni? Jdeme na to.

OBLEČENÍ

Základ je zvolit kousky, které k sobě navzájem ladí, nejlepší je volit přírodní materiály, vzdušné, lehké a pohodlné a takové, v kterém se cítíte dobře

horní díly

Horní díly

2-3 trička (jedno s krátkým rukávem, druhé s delším, ale volnější, případně 1 z funkčního materiálu na sport)

3 košile (případně polokošile) – perfektně chrání před sluncem a tedy i před horkem, často jsou vyžadovány rukávy v různých kulturních památkách, na výlety do přírody jako ochrana proti komárům, ideální také na večery)

3-4 tílka ( v některých zemích nejsou kvůli náboženství příliš vhodná úzká ramínka – klidně si vezměte tílek méně a kupte si nějaké v Asii na tržnici, bude vám zároveň sloužit jako vzpomínka na vaše dobrodružství)

1 slabý svetřík (hodí se do dopravních prostředků s klimatizací, pro případ chladnějších večerů – jde to ale zvládnout i bez něj)

1 mikina (chystáte-li se na trek, do vyšších poloh nebo do letadla a klimatizovaných autobusů – vezměte buď mikinu nebo svetřík – mít oboje se ukázalo jako zbytečné )

1 nepromokavá bunda (většinou ji nebudete potřebovat, ale chystáte-li se na trek nebo do vyšších poloh, rádi ji oblíknete, záleží i na období, kdy Asii navštívíte)

1 šaty

1 variabilní šaty (můžete je nosit jako šaty, top i jako sukni ve dvou délkách – ideální)

spodní díly

Spodní díly

1 kalhoty (chystáte-li se do přírody, volte nějaké volnější, nejlépe s odepínacími nohavicemi, případně ještě jedny volné kalhoty, které pořídíte na místě – já mám jedny od firmy Prana a jsou opravdu perfektní, vypadají skvěle a zároveň mají i požadované vlastnosti)

2-3 kraťasy (džínové unosíte přes den, ale skvěle se hodí i na večer v baru, volnější plátěné jsou fajn do města i na lehký trek, chystáte-li se více sportovat, vezměte si i jedny vyloženě sportovní)

1 sukně (do tepla je mnohdy lepší sukně než kraťasy)

1 pyžamo (třeba tričko a kraťásky – možná budete sdílet s někým místnost, lepší volit něco decentnějšího)

Doplňky

Max. 4 páry ponožek (jedny teplejší, ostatní nižší)

6 ks spodního prádla, 2 podprsenky

1 plavky

1 klobouk nebo kšiltovka

1 šátek (využijete ho k zahalení při vstupu do templů, jako ochranu proti mrazivé klimatizace, jako deku na pláž nebo do parku, jako pásek nebo přehoz přes plavky) – případně multifunkční šátek, chystáte-li se do vyšších poloh

BOTY

boty

1 tenisky (na treky, delší chození, chystáte-li se během cest sportovat)

1 sandálky nebo pohodlné barelíny (mám barelínky Crocs a nelituju – jsou pohodlné, rychle schnou a není je problém je denně mýt, samozřejmě vypadají skvělé k šatům i kraťasům)

1 žabky (no comment)

HYGIENA

1 ručník (nejlépe rychleschnoucí outdoorový ručník – nezabere místo, je lehký a rychle uschne)

1 hygienická taštička – nepřehánějte to s velikostí – čím víc místa, tím víc věcí si vezmete. Hodí se taštička s háčkem na zavěšení. My máme už pár let tuhle a jsme nadmíru spokojeni.

1 Univerzální špunt – obzvlášť cestujete-li delší dobu, musíte řešit praní vašeho oblečení tento špunt se „přicucne“ k jakémukoliv umyvadlu (Tescoma). Vezměte si i menší množství pracího prostředku (v outdoorových obchodech mají dobrý s citronelou, když vám dojde, koupíte si malý balíček na místě).

Drogerie-  určitě to nepřehánějte s množstvím, vše si můžete na místě dokoupit. Ve větších městech není problém sehnat ani vodu ke kontaktním čočkám a jinou specifičtější drogerii.

Krém na opalování – určitě bych nic nepodcenila, i v případě, že se skvěle opalujete. Slunce je v některých měsících opravdu silné a chvilku potrvá, než se opálíte natolik, aby vás slunce bez ochrany nespálilo. My máme krém s faktorem 30 a i přesto jsme se při jízdě na motorce několikrát spálili.

VYCHYTÁVKY

obaly

Organizéry do batohu – skvělá věc, už nikdy bez nich. Já mám od Deuter tři velikosti. Kdykoliv potřebujete něco najít, není problém – v jedné mám horní díly, v druhé spodní a v nejmenší spodní prádlo a ponožky. Přehledné a vše je díky nim mnohem skladnější. Budete-li přespávat někde venku nebo ve stanu, můžete je použít i jako pohodlný polštář – vyzkoušeno.

vychytávky

1 vložka do spacáku (k nezaplacení chcete-li šetřit na ubytování, ne vždy se zdá povlečení čisté, někdy chybí přikrývka či prostěradlo, cítíte se v čistém a někdy pomůže i z hlediska tepla) – my máme malé spacáčky od Sea to Summit, na internetu najdete nejrůznější (alternativou mohou být prostěradla, ty ale zaberou příliš místa a jsou mnohem těžší, navíc při praní schnou déle)

Příruční batůžek – bude se vám hodit každý den, na výlety, na svačinu do autobusu, do letadla. My máme jen jeden a plně nám vystačí.

Čelovka – bez ní necestuju – nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit, můžete přijet na místo mnohem později, než bylo plánováno nebo jdete na noční trek do přírody

Taštička na cennosti – rovněž k nezaplacení, i když v poslední době ji příliš nepoužíváme a máme pouze malou kapsičku na peníze, kde nosíme malé obnosy. Taštička pod tričko se nám však mnohokrát hodila. Záleží, kam cestujete.

Lékárnička – nejlépe uděláte, poradíte-li se s dobrým lékárníkem nebo v ordinaci cestovní medicíny – neopomeňte náplasti, paralen, antibiotika na angínu, kapky proti zánětu očí, uší, antibiotiková mast na kožní zranění, prášky na alergické reakce, repelent se složkou DEET (max. 50%), prášky na zažívací potíže (Eucefuryl). Pořiďte si antimalarika – my je neužíváme, ale máme je pro případ nákazy (je možné si je i vypůjčit – o konkrétní zemi se pobavte v ordinaci cestovní medicíny).

Nožík – nožík, zvláště ten multifunkční se hodí opravdu často, potřebujete něco zastříhnout, nakrájet ovoce, namazat toast

Zámeček – není nutný, ale někdy se může hodit zamknout zipy na vašich zavazadlech

Uzavíratelné sáčky – taky k nezaplacení, na drobné věci, vezměte si jich pár navíc, určitěnajdou využití

Taška na špinavé prádlo – určitě si zabalte látkovou tašku, v které budete skladovat špinavé prádlo. Někdy se vám může hodit i na nákup nebo na výlet k vodě.

Moskytiéra (většinou není potřeba, pokud hrozí nebezpečí malárie, je již zabudována v pokoji nad postelí, samozřejmě je lepší si zjistit situaci v konkrétní zemi a místech, která plánujete navštívit)

Vodní filtr – voda je na cestách velké téma, bohužel na mnoho lahví filtr nepasuje nebo je voda opravdu nedobrá, takže pijete málo. Doporučila bych kupovat vodu na místě, ale hledat místa, kde můžete vodu doplňovat, v mnoha městech jsou automaty, doplnění lahví nabízí i mnoho guesthousů – nezatížíte tolik přírodu a ještě ušetříte

Šitíčko, izolepa, kobercovka – opravy všeho druhu – ale vše můžete sehnat na místě

ZÁBAVA a ELEKTRONIKA

Zábava – já bych už nikam necestovala bez čtečky knih, ale můžete si vzít i knihu papírovou a pak ji třeba v guesthousu vyměnit za některou, kterou tam zanechali ostatní cestovatelé. Nezapomeňte vzít karty, někdy se hodí i pro navazování konverzaci.

Foťák

Mobil (často se hodí k hledání informací, wifi už je ve většině ubytování samozřejmostí – my cestujeme s počítačem, který ale zabere hodně místa a není nejlehčí – máte-li tablet a cestujete-li déle, určitě s ním nic nezkazíte)

Další elektronika (na delší cesty se může hodit tablet nebo menší počítač), kamerka, ebook)

Kabely (nejlépe všechny zabalit do jednoho z organizéry a mít je tak pohromadě)

Flashka – nic nezabere a někdy se zkrátka může hodit

 

-Nejdůležitější-

Pas a jeho kopie – vezměte si pro jistotu i kopii vašeho pasu, případně ještě naskenovaný pas na flashce, pro případ ztráty nebo odcizení pasu


Všechno připraveno? Teď už vše chytře zabalit do batohu a můžete vyrazit.

batoh

Mně se osvědčilo zabalit všechno oblečení (v mém případě organizéry plné oblečení) do spodní komor krosny. Do horní už dát jen boty, hygienu a spacáček. Ostatní kosmetiku jsem nacpala do postranních kapes.

Hotovo?

Nezbývá mi než vám popřát šťastnou cestu a hodně zážitků!

DSC04696

 

Zdroj: první obrázek:http://blog.tortugabackpacks.com/packing-quotes/

 

 

Temly, krásná příroda i pohodová atmosféra – to je Chiang Mai

reka bangkok

Z hlavního města Sumatry, Medanu, jsme se letecky přenesli do metropole mnohem modernější větší, lidnatější a celkově více podobné té západní, Bangkoku a odtud pokračovali na sever Thajska. 

map_of_thailand

V Bangkoku, více než šestimilionovém velkoměstě plném výškových budov, nákupních center, ale i starých templů jsme strávili pouhé dvě noci. Většinu času jsme však relaxovali v 19. patře (byteček naší kamarádky) a 14. patře (bazén) jedné z výškových budov, která sídlí v části města zvané Sukhumvit, která se jen hemží cizinci vyslanými firmou ve své zemi nebo těmi, kteří zde našli práci v mezinárodní firmě. Není divu, že je tato čtvrť poměrně drahá a přizpůsobená chuti a žízni cizinců.

wat pho lezici budha wat pho areal wat pho

Wat Pho – největší budhistický komplex v Bangkoku. Vstupné necelých 100 Kč určitě stálo za to. V templu v poklidu odpočívá 43 metrový zlatý Budha.

Třetí noc jsme už netrávili v pokojí s úžasným výhledem, ale v klimatizací vychlazeném autobuse, který nás po 10 hodinách vyložil v městě Chiang Mai, Mekce turismu v severním Thajsku. Ve městě žije necelých 150 tis. obyvatel a jeho starší část je opravdu příjemná, i když naaranžovaná pro oči turistů. Najdete zde příjemné kavárničky, malé stánky i restaurace a tucet nabídek na nejrůznější organizované výlety (těm se obloukem vyhýbáme, jelikož máme dost času, raději si vše organizujeme a prožijeme sami).

strakaty pes

V Chiang Mai jsme našli příjemný guesthouse za velmi příjemnou cenu (160 Kč pokoj/noc) s ještě příjemnějším bazénem. Odtud jsme více než 5 dní vyráželi na výlety do blízkého okolí. Mnoho atrakcí nenajdete v průvodcích, a tak byli opomenuty turisty a my si užili chvíle klidu.

temple chiang mai

Chaing Mai je plná templů. Najdete jich tu opravdu mnoho, ale po chvíli zevšední stejně jako evropské kostely. U jednoho z nich jsme si 2 hodiny povídali s budhistickými mnichy.

huay tung thao jezero

Jeden den jsme si půjčili kola a vyrazili na výlet k jezeru Huay Tung Tao, které je necelých 13 km na sever od Chiang Mai. Bohužel v březnu se pálí zbytky trávy a rýže na polích a nebe je díky čoudu šedé, takže panorama nebyl nijak oslnivé. Jezero je lemováno přístřešky, kde si můžete dát fajnové jídlo a užívat si pohodu a klidu, které okolo jezera panuje. Když vám bude teplo, můžete se zchladit v příjemně osvěžující vodě, i když voda není úplně nejčistší.

sticky watterfall

Další den jsme nasedli na skůtr a 70 kilometrů uháněli na sever k vodopádům Bua Thong, neboli Sticky Wattefalls (lepkavé vodopády). Cesta vede po poměrně rušné silnici, takže nakonec jsme usoudili, že vodopády za takovouto příšernou cestu v neskutečném parnu a prachu nestojí, ale během sezóny deště, kdy jsou políčka zelená, může být na co cestou koukat. Voda teče po pískovci a vy můžete doslova vylézt celý vodopád. Skvělá zábava na horké dny.

thai box

Večer jsme pak zašli na thai box za Night Bazaar. Návštěvníci byli skoro bez výjimky turisté, ale jako první zážitek z thaiboxu určitě pozitivní.

lom chiang mai rock quarry cliff jumping

Motorku jsme vyměnili za bicykl, zašli na skvělou snídani k naší oblíbená paní, která dělá nejlepší shake, bez ledu a cukru (Funky Monkey) a vyrazili na jih od města k lomu (Rocky Quarry), který je zaplaven tyrkysově modrou vodou a nabízí úžasné koupání. Lom je opravdu hluboký, a tak jsme neváhali a skočili z útesu, mě stačilo 5 metrů, ale Ivo je borec a užil si let z 12 metrů. Potkali jsme tu příjemné Dány, kteří si užívali nedělní odpoledne se svými thajskými přítelkyněmi. Vypili jsme s nimi několik piv, ochutnali skvělé kuře s lepivou rýži a povídali si o životě a práci v Thajsku. Když se začala smrákat, nasedli jsme na naše kola a unaveně šlapali 10 km zpátky do Chiang Mai, kde jsme povečeřeli na rozlehlém večerní bazaru přeplněném stánky s jídlem a všemi možnými suvenýry, oblečením a doplňky.

kurz vaření chiang mai kešu kuřecí stir fry kurz vaření thai farm

Poslední den jsme se zúčastnili úžasného kurzu vaření na farmě nedaleko Chiang Mai (Thai Farm Cooking School). Ale o tom někdy příště.

 

 

5 důvodů proč se vydat na cesty do Asie

kachny sapa

Po Evropě už jste párkrát s baťohem cestovali, ale v poslední době vás stále víc láká opustit na pár týdnů starý kontinent a okusit něco jiného? Hodně vašich známých míří do Asie, ale vy si stále nejste jisti, že je to pro vás „to pravé ořechové“. Pokusím se vás přesvědčit, že je to přesně to, co hledáte.

1)      Je to exotika

Asie je pro našince, a Evropany obecně, především jedna velká exotika. Vystoupíte z letadla a rázem vás praští horký (v některých obdobích extrémně vlhký) vzduch. Sama doprava z letiště může být už začátek dobrodružství – první zkušenosti se smlouváním, mnohdy zběsilá jízda řidiče, silnice plné nejrůznějších povozů a někdy i zvířat. A pak už to všechno začne naplno. Nové pachy a vůně, chutě, barvy, jiná kultura, jiné zvyky a jiné vyžadované chování, odlišní lidé a etnika neskutečné kulturní památky, pláže, které v Evropě neuvidíte, zvířata, která jste doposud viděli pouze v zoo. Otevírá se vám nový svět!

sapa

2)      Letenky za hubičku

Oproti ostatním kontinentům je Asie poměrně blízko, a tudíž letenky jsou často více než dostupné. Hledejte s předstihem, ale vzpomenete-li si dva měsíce před odletem, určitě také seženete nějaké zlevněné letenky. Nejlevněji se z Prahy (případně Budapešti) dostanete do Bangkoku, Kuala Lumpur a někdy i do Hanoje či Ho Či Min City. Reálná cena je 12 – 15 tisíc za zpáteční letenku. K hledání letenek vám můžeme pomoci kayak.com , který pro vás vyhledá nejlevnější kombinace. Zároveň sledujte akční nabídky na jaknaletenky.cz, cestujlevne.cz apod.

Pověstně levné jsou i letenky v rámci Asie, jimž vévodí AirAsia, jejichž ceny letenek jsou srovnatelné s evropskými nízkonákladovými společnostmi.

hanoj

3)      I s nízkým rozpočtem to jde

Našetřili jste na letenky, ale bojíte se, že nebudete mít dostatek na samotné cestování? Žádný strach, v Asii se dá cestovat draze i levně (stejně jako všude). Stravujte se v malých restauracích a v pouličních stáncích jako místní, cestujte veřejnými autobusy nebo se domluvte s ostatními turisty a zaplaťte si minivan. Největší rozdíly však mohou tvořit výdaje za ubytování. Ve většině zemích JV Asie seženete pokoj pro dva do 200 Kč. Někdy musíte sdílet koupelnu s ostatními ubytovanými, jindy však máte v ceně snídani nebo bazén. Pamatujte, jste tu za poznáním, zážitky a zábavou, takže do postele se jdete hlavně vyspat.

kurata banda aceh

4)      Jednoduché cestování

Cestovat v Asii není nijak komplikované, což z ní dělá místo, kde najdete nejvíce cestovatelů s krosnou na zádech. Vždycky se nějak domluvíte, v turistických destinacích pokaždé někdo mluví a rozumí anglicky (na velké debatění to ale většinou nestačí). Vystoupíte-li na novém místě, většinou se vás rychle někdo ujme, buď vám chce jen pomoci, nebo nabízí taxi služby či vlastní guesthouse. Ubytování není většinou nutné shánět s předstihem (ale ve velkých městech je jednodušší vědět jméno hostelu, kde chcete bydlet). Ubytování můžete hledat třeba přes stránky agoda.com, hostelworld.com či booking.com. V menších městech a vesnicích je ale mnohem lepší vybrat guesthouse až na místě (většina z nich beztak na žádném z těchto webů není).

deti sumatra

5)      Žádný strach z kriminality

V JV Asii máte pocit, že je tu bezpečněji než v Evropě a mnohdy je to i pravda. Nic však nepodceňujte, zlodějíčci jsou všude. Obecně je však Asie velmi bezpečná, možná i díky velké náboženské jednotě ve většině zemí. Až na pár konkrétních míst nehrozí v současné době žádné politické konflikty a únosy turistů.

I přesto, že v Asii můžete být už za 12 hodin letu, octnete se v jiné světě, než který jste doposud z Evropy znali. Našetřete 30 tisíc korun a užijte si 3 týdny plné cestování. Je to opravdu jednoduché. Pro začátek můžete zkusit Thajsko, Malajsii nebo Vietnam.

Tak co? Zlákal vás můj článek k návštěvě Asie? Už jste v Asii byli? Kam se chystáte tohle léto/zimu na dovolenou?

Má osobní úvaha o tom, co nám cestování přináší

Cestování je jediná věc, za kterou utratíte peníze a ona vás udělá bohatšími!

Tenhle citát, který neznámý cestovatel napsal černou fixou na židli v malé kavárničce v malajském městě George Townu přesně vystihuje mé pocity a vnímání cestování.

ce3

(Obklopeni lidmi z kmene Hmong ve vietnamské Sapě)

Chtěla bych tu vypsat několik hlavních motivů, proč cestovat, co vám cestování může přinést i zmínit, proč cestovat neznamená jen zábavu a pozitivní zážitky.

Díky cestování

…poznáte nová místa a lidi– To je asi to, co si každý z nás v souvislosti s cestováním vybaví nejdříve. Ať už cestujete v rámci České republiky, Evropy nebo celého světa, denně na cestách poznáváte nová místa, kde lidí žijí méně či více odlišným způsobem života, učíte se o přírodních odlišnostech a zajímavostech, o zvycích místních lidí, ochutnáváte, co lidé jedí, čím se baví, jaké mají problémy. Je to neskutečně zajímavé, obohacující a zábavné. Poznáváte nejenom místní, ale i cestovatele, které mají zajímavé zážitky, jiné pohledy na svět a můžeme se od nich ledacos dozvědět o jejich zemích, stejně tak, se oni mnoho dozvědí od nás.

ce6

(náměstí Majdan v Kyjevě, pohled z našeho hostelu – necelý rok poté se toto místo stalo symbolem konfliktu na Ukrajině)

…učíte se – Cestováním se člověk učí nejen o místech, která navštíví, zvycích, lidech, politické situaci země, ale i spoustě dalších věcí, které není vždy možné vyčíst z knih, příruček a internetu. Učíte se díky rozhovorům s místními, kteří dávají poznání a skutečnostem ještě jinou perspektivu – tu emocionální a osobní. Člověk nejenže se naučí mnoho nového, ale mnohem snáze si vše díky prožité zkušenosti zapamatuje. Kolik si toho pamatuji z hodin zeměpisu? Určitě méně než, co jsem se naučila z rozhovorů v Gruzii, Vietnamu a ostatních zemích. O některých částech světa jsem věděla minimum, ale po jejich návštěvě už si po zmínce o konkrétní zemi v novinách vybavím historii, problémy, které zemi zužují i životní úroveň obyvatel, protože díky vlastním zážitkům je moje paměť snáz uchová– jsou spojeny s emocemi.

ce7

(Učím se vyrábět oštiepok u mé kamarádky v Polsku, nedaleko Zakopaného)

…stáváte se tolerantnější – Především díky potkávání lidí odlišných názorů, zvyků, politického a náboženského vyznávání se stáváme mnohem tolerantnější. Z médii máme nejrůznější předsudky, ale potkáme-li skutečné lidi z konkrétních zemí můžeme se od nich hodně naučit, podívat se na problémy z jejich stránky a ne jen z geo-politického hlediska, které nám servírují média. Možná, kdybychom všichni už od dětství cestovali, potkávali lidi odlišné barvy pleti, vyznání a prostředí, ve kterém se pohybují, bylo by pro nás mnohem přirozenější tyto lidi přijmout a v poklidu vedle nich žít a snažit se z jejich „jinakosti“ si spíš brát než se jich stranit.

(Nejvíce si naši uzavřenost vůči ostatním národům uvědomuji právě nyní, na sociálních sítích sílí nejrůznější skupiny antimuslimsky orientovaných lidí. Ale kdo z nich kdy potkal muslima a zapředl s ním hlubší hovor? Řeknu-li 1 z 50, bude to moc. Neměli bychom zbytečně generalizovat a dle menšin nebo politické garnitury země hodnotit celé národy. Samozřejmě jsou pravidla a zvyky, které jsou pro nás těžké pochopit, ať se snažíme jím být sebe otevřenější, ale i pro ně je mnohdy těžké pochopit nás. )

ce2

(Tři chlapci na jednom kole těsně před bouřkou, nedaleko města Hoi An ve Vietnamu)

…vážíte si toho, co máme u nás – Během cestování se většina z nás neubrání srovnávání, jak si žijí lidé v zemi, kde zrovna cestujeme a tím, jak se máme u nás. Spousta lidí vzývá vše od nás na západ jako synonymum pro bohatství, funkční státní správu a všeobecnou vysokou kvalitu života všech obyvatel. Ale tak to taky není, i Švýcaři mají své problémy, i přes to, že pokud pracujete máte se nad český standard, ale je tu i spousta lidí, kteří se dobře nemají, možná i více než u nás. Naopak pojedete-li na východ od našich hranic, můžete být otřeseni chudobou, nepořádkem, neskutečnou korupcí a jinými znaky nefungujícího státu. A přesně tehdy si řeknete, jak se u nás máme dobře. Skoro každá domácnost vlastní auto, jezdí alespoň ročně na dovolenou, všude všechno tak nějak funguje, školy jsou „zdarma“, kvůli lékařským zákrokům se nezadlužují rodiny a není problém u nás žít pohodový život bez velkých živelných katastrof, válek a útisků.

ce5

(Krávy okupují autobusovou zastávku nedaleko horského městečka Kazbegi v Gruzii)

…stáváte se odolnější – Musíte slevit ze svých standardů, ubytování není vždy čisté a pohodlné, trávíte hodiny v autobuse narvaném k prasknutí, kde to někdy i nepříjemně zapáchá, jídlo je někdy až moc odlišné, k tomu všemu třeba neskutečné teplo. Ale vy to vždy zvládnete, to vás posiluje, za chvíli se oklepete a razíte poznávat nová zajímavá místa.

ce1

(Koláček z polenty v severoitalském Bergamu mě příliš neoslovil)

…ALE. Z posledního bodu vyplývá, že cestování není vždy jen zábava. Mnohdy je to únavné. Jindy vás zase tíží kácení pralesů či omezování práv některých obyvatel nebo menšin. Někdy vás rozčílí lenost a ignorance místních. Není vždy jednoduché pochopit zcela odlišné kulturní pozadí a povahu místních.

Co je ale nejdůležitější, vždy když přijedete z jedné cesty domů, odpočinete si, začínáte hned přemýšlet, kam se vaše kroky vydají příští.ce4

(Procházka ve Svanetii, Gruzie)

Cestování je zábava, vášeň, závislost, pro někoho práce i způsob života.

Jak bylo řečeno na začátku, peníze za cestování se vám vrátí v zážitcích a vzpomínkách a ty vám nikdo nevezme! Hlavně cestování neodkládejte na „někdy“, ale zabalte a vyrazte. Třeba jen na opačný konec naší krásné republiky!

DSCN9709

 (Zámek Červená Lhota)

 

Berastagi – městečko obklopené sopkami

Pohody už bylo dost, sbalíme krosny a se třemi přestupy podstupujeme další bláznivou jízdu dopravními prostředky narvanými k prasknutí a míříme do oblasti sopek, do města Berastagi.

První den se vydáváme na sopku Sibayak, která se tyčí nad městem. Svezeme se pár kilometrů za město opeletem (lokálním autobusem) a dál už šlapeme po svých.

Blížíme se k sopce, slyšíme syčení a únik síry..

c1c2Za necelé 2 hodinky jsme na vrcholu
c3

 

Na vršku si dáváme výborný obídek západního střihu – toasťák s rybičkami, avokádem a rajčetem

c4

Zpátky sestupujeme opačnou stranou, po prudkých schodech, které však končí v malé vesničce pod sopkou, kde se nacházejí horké prameny. Za 12 Kč se více než 2 hodiny cachtáme v horké vodě. Kupuji si prášek sulfuru, který si matlám na obličej a ten je následně krásně vyhlazený.

 

c5

 

Druhý den se vydáváme k sopce Sinabung (2406 m.n.m.), která vybuchla méně než tři týdny před naším příjezdem a která se nachází jen 35 km od Berastagi. Sopečný popílek byl všudypřítomný.

 

 

c9

 

Vydali jsme se do vesnice vzdálené 2 km od hlavní silnice. Vesnice, která se nachází přímo v místě, kam dopadají všechny kameny, které sopka vychrlí. Lidé kvůli tomu už před nějakou dobou vesnici opustili a dnes je to takové město duchů. Opravdu docela nepříjemné místo. Jeden Němec nám řekl, že se kousek za vesnicí nachází 10 m hluboká trhlina, kterou způsobilo zemětřesení. Když už jsme byli skoro u ní začal se ze sopky ozývat hrozný rachot a řítit se kameny. Asi se někde něco utrhlo. Dali jsme se celý vyděšení na útěk. Když jsme šli kolem opuštěné vesnice, dveře kostela se díky větru otevřely a z domů vybíhali psi. Vážně zvláštní pocit.

 

c8

Na háčku u tohoto domu stále visí kabát bývalých obyvatel, kteří ještě před rokem ve vesnici žili.

c7

Déšť, který pomalu smývá nánosy popela…

c10

 

 

Jezero Toba

První atrakci, kterou jsme navštívili na Sumatře je jezero Toba (Danau Toba). K jezeru není nijak komplikované se dostat z hlavního města Sumatry, Medanu. Stačí sednout na veřejný nebo turistický autobus do města Parapat (přežít 4 hodiny zběsilé jízdy), kde nasednete na loď a za necelou hodinku už vás vítá hlavní turistická destinace na ostrově Samosir, vesnice Tuk Tuk.

b2

Teď ale pár informací, nemám v plánu vás nudit strohými fakty, ale myslím, že historie i kultura na Samosiru je poměrně zajímavá. Jezero Toba totiž není ledajaké jezero, ale jeho vznik se datuje někdy před 77 tisíci lety, kdy vybuchl gigantický vulkán. Jde o největší probádanou katastrofu, při níž zemřelo 80% všeho živého na planetě (i díky prudkému ochlazení celosvětového klima). Tak vzniklo jezero Toba, ale kde se vzal kopcovitý ostrov velikosti Singapuru přímo v jeho centru? Způsobil to propad kráteru a díky tomu si na tomto překrásném místě v dnešní době můžeme užívat chvíle pohody a neskutečného klidu.

b4

Půjčujeme motorku a vydáváme se probádat ostrov. Jeden den ho objedeme kolem dokola. Celkem je to 145 km, takže na skútru vskutku slušná pojížďka. Jiný den si půjčujeme kola a zkoušíme se vydat do nedaleké vesnice. Cesta však mizí a zase se objevuje, všude samé kameny a my máme vyklepané nejen pozadí, ale i ruce a trpělivost a rozum velí kola po 20 km otočit a vydat se zpět do Tuk Tuku do našeho krásného a pohodového guesthousu Liberta a svlažit se v jezeře, které je krásně chladivé a neuvěřitelně čisté. Rodina vlastnící guesthouse sice po večerech přeměňuje molo v koupelnu, kdy v jezeře provádí koupel a čištění zubů (i přesto, že mají v domě koupelnu).

b9

b5

Další den jen prolenošíme ve společných prostorách Liberty, kde debatujeme s ostatními cestovateli. Třeba s postarším párem Švýcarů, kteří už deset let cestují na kole. Nebo mladým Němcem, který více než 10 měsíců jede na motorce z Německa do Austrálie.

b11

Nejlepší dobrodružství však zažíváme při prvním půjčení motorky. Cestou k horkým pramenům, jejichž teplota dosahuje i více než 40 stupňů, zastavujeme v muzeu Bataků. Rychlý exkurz do života Bataků: tento početný kmen, který žije především na Samosiru a v okolí jezera Toba je známý svou krvavou minulostí. Batakové z různých vesnic mezi sebou navzájem válčili a vítězové snědli poražené. Dneska už se jejich kanibalistických choutek není nutno bát, z každého domu zní po večerech zvuk kytary a zpěv (někdy opilé) společnosti. Jsou to veselí lidé, kteří jsou z velké většiny křesťané, takže pravidla jsou na ostrov znatelně uvolněnější.

b3

V době našeho pobytu byly ještě legální lysohlávky (dnes už jsou zrušené i tady) – prodávají se pod názvem Magic Mushrooms (magické houbičky).

b1

V batackém muzeu shlídneme ukázku batackých tanců a dokonce se sami přidáváme. Je to spíš jakési poskakování, přešlapávání a nakrucování.

b8

Cestu zpět volíme skrz pevninu, což se nakonec ukáže jako velmi riskantní krok. Brzy se začne stmívat, černé mraky hrozí deštěm a my projíždíme skrz prales, kde většinou po cestě ani památky, skútr poskakuje přes kameny a je nám trochu úzko (mno hlavně mně). Nakonec vyjíždíme ve vesnici a už nám zbývá jen několika kilometrový sjezd do Tuk Tuk. Opravdu úleva.

b6

Jezero nám opravdu učarovalo, a během 5 dní, které jsme tu strávili, nebyla o zábavu, pohodu a přátelskou atmosféru nouze. Ochutnali jsme i zajímavé pochoutky jako jezerního humra a čerstvé grilované ryby (jednou jsme neodolali a zašli na něco evropského – restauraci vlastnil Švýcar, který tady jaksi uvízl a nebyl jediný, německy mluvících pánů v letech tady žilo viditelně více).

b7

Jedna zajímavost nakonec. Mnoho Indonésanů chodí ve svém pyžamu natolik rádo, že není problém zahlédnout rodinku na rekreaci u jezera, která před restaurací vystoupí z nového SUV v barevných pyžamech (někdy poměrně infantilních). Pohoda.

Příště zabředneme do světa sopek a vulkánů, kterou jsou pro Sumatru také typické.

Sampai Jumpa – mějte se!

b10

První pocity z Indonésie

Přiletíte-li do Indonésie, nebo raději konkrétněji, na Sumatru z Evropy nebo jiné části západního světa, očekávejte nemalý kulturní šok. Cestujete-li pouze mezi asijskými kontinenty, bude šok o poznání menší. Naše cesta na Sumatru vedla z rostoucího asijského tygra, Malajsie, takže k určitým změnám během 50 minutového přeletu mezi dvěma zeměmi přeci jenom došlo.

toba

Ubylo aut, přibylo skútrů. Jezdí se stále vlevo, ale mnohem víc se používá klakson. Ubylo dopravních značek, vše řeší zmiňovaný klakson. Vše je znatelně levnější (k naší radosti zlevnilo i trochu pivo, hurá, na zdraví!).

Ulice jsou špinavější, odpadky se většinou házejí z okna okolo domu, v lepším případě se koncentrují v jednom místě na zemi za barákem. Platí se indonéskou rupií. Mluví se indonésky. Většina obyvatel jsou muslimové, v některých částech převažuje křesťanství.

aa5

Indonésané (nejen) mimo velké město jsou veselí, pořád volají „helou“ a někdy přidají „hav ár jů?“. Pokud vlastní mobilní telefon s fotoaparátem (není podmínkou), obrňte se trpělivostí a snažte se alespoň o nucený úsměv, následuje focení se všemi přihlížejícími (k vaší smůle jednotlivě). Někdy je nutné smlouvat, pokud nechcete kupovat tropické ovoce za vyšší cenu než v Čechách.

aa4

Tady jsem měla zrovna štěstí a stačila pouze skupinová fotka, studenti univerzity už mají rozum. 

Jste-li příznivcem pasivního kouření, budete ve svém živlu. 9 z 10 mužů zde kouří a pasivně zakouřit si můžete úplně všude, cestou autobusem, v restauraci i na ulici. Kouř zde dýmá nejen z cigaret a tabáku baleného v tabákových listech, ale i z odpadků, plastů nevyjímaje, které tu pálí opravdu všude, na chodníku, u cesty nebo třeba v přírodě na výletě, proč ty petlahve a prázdné sáčky, tahat zase zpátky, když je můžeme spálit, což? Moje ekologičtější já pláče, zdánlivou útěchu spatřuje pouze v autobusech, které nikdy nejezdí prázdné, vždy se čeká, až se naplní a teprve pak se vyráží. Jak říkám, útěcha je to pouze zdánlivá a po půl hodinovém čekání v rozpáleném autobuse, kde kromě nás dvou sedí pouze postarší dáma vesele žvýkající tabák, máte tréninku trpělivosti vážně dost.

aa1

Největší groteska, ale nastává, když se autobus naplní k prasknutí a může se vyrazit. Jízda se většinu cesty podobá horské dráze, řidič zapomněl, že neřídí formuli, ale narvaný starý autobus, předjíždí na rovině i v zatáčkách, zavazadla volně položená na střeše vesele poskakují. Při četných zastávkách, které nemají charakter našich zastávek, ale stačí stoupnout k hlavní ulici a mávnout, hbitě na střechu šplhají usměvaví školáci v uniformách, zatíží zavazadla a s nimi i naše podezřívavé myšlení, jelikož jsme si i přes naši domnělou opatrnost nechali peníze, kreditky i pasy v zavazadlech na střeše. Na rozveselení hraje na plné pecky lokální i západní hudba, autobus jen duní a v rytmu diska se pohupují mladí i staří, i když možná vše způsobuje jen děravá silnice a řidičova agresivní jízda. Vše doplňuje všudypřítomný kouř cigaret, který se valí ze zadní i přední části a samozřejmě řidič nebude jediný nekuřák.

aa2

Z hlavou jak meloun z té diskotéky na kolech vystupujeme, nacházíme všechny cennosti pěkně na svém místě a vydáváme se vstříc špinavé a hlučné ulici, kterou oživují pouze stánky s voňavým jídlem a památník zelí.

aa3

 

Vyrážíme vstříc novým dobrodružstvím!

 

 

 

Penang a jeho vyhlášená laksa

Ostrov Penang neoslní jen svou jedinečnou atmosférou, kterou jsem popisovala v minulém článku, ale i pár jídly, typickými pro tuto oblast.

 

 Laksa

a5

 

Pravděpodobně nejtypičtější jídlo Penangu, rybí polévka laksa, konkrétně a(s)sam laksa. V okolí Kuala Lumpur můžete narazit i na curry laksu, ale tato penangská je kyselejší a v roce 2011 byla CNN zařazena na 7. místo z 50 nejlepších jídel planety. A to už je něco. Nemůžu než potvrdit, je opravdu, o co stát.

 

Polévku tvoří rybí vývar okyselený nejčastěji tamarindovou pastou a zahuštěný jemně sekanou rybou, zpravidla makrelou. V polévce plavou nejenom širší nudle z rýžové mouky, ale i jemně krájená zelenina (okurka, cibule, chilli, někdy i ananas a salát) a máta, citronová tráva a zázvor. Navrch je polévka dovršena krevetou pastou (fermentované krevety smíchané se solí).

 

Laksa je opravdu specifická, ale delikátní. Nejdříve překvapí výraznou kyselou a zároveň rybí chutí. Za chvíli vám však zachutná natolik, že i přes to, že z jedné misky byste se najedli dostatečně, budete si chtít přidat. Jedna miska vás přijde na krásných 4,50 RM (33 Kč)

 

My jsme laksu ochutnali v ulici Jalan Balik v části Air Itam. Umí ji tam prý nejlepší a je to jediné jídlo, které si u tohoto stánku s malými stolečky a židličkami můžete objednat. (brzy vložím video z její přípravy, s tím internetem je to bída)

 

Až dorazíme domů, budu hledat nejlepší recept, vařit, zkoušet, chutnat a pak vám sem dám ten opravdu nejautentičtější.

 

Char Koay Teow

a7

 

Další specialita malajských Číňanů, která se vaří i v Indonésii, Singapuru a Bruneji. V překladu smažené ploché nudle.

 

Dříve dělnické jídlo, jelikož za málo peněz jste získali nutričně bohaté a vydatné jídlo, dneska je považováno spíše za nezdravé, kvůli množství použitého tuku.

 

Nejdříve se na silném plamenu v rozžhaveném sádle osmaží krevety, přidá se krevetová pasta, sojová omáčka, tělíčka škeblí (srdcovek), fazolkové výhonky, takzvaný rybí koláč (jakási hmota z ryby pokrájená na kostky), smažené vepřové sádlo a čínská klobása. Někdy se jídlo servíruje na banánovém listě.

 

Naše smažené nudle dle mého všechny výše zmíněné pochoutky neobsahovaly, většina z nich určitě byla přítomna, i když jen v omezeném množství.

 

Chuťově byly nudle vyvážené a poměrně dobré, ale že by mě vyložené okouzlily, to se říct nedá. Nevelká porce nudlí vyšla na 7 RM (48 Kč).

A tady ukázka dalších specialit, které jsme ochutnali v George Townu.

Závitky Popiah, které jsme měli už v KL. Tyhle byly snad ještě lepší.

a8

 

Chuťovky – malé masové čevabčiči (opravdová delikatesa), surimi v zelném listu a nakonec sladké knedlíčky z rýžové mouky plněné rozvařeným ovocem.

 

a4

 

A teď pár indických specialit. V jedné indické restauraci jsme narazili na Murtabak. Placky plněné nejrůznějšími směsmi a osmažené na plotně. V Cameron Highland jsem už jeden murtabak ochutnala, byl plněný pečeným kuřecím masem nasekaným na vlákna. Tady jsme si objednali vepřový. Byl odlišný, obsahoval mnohem víc vajec, ale jeho chuť nebyla tak oslnivá, jako ten první. K murtabaku dostanete mističku kari, do kterého si murtabak namáčíte.

 

 

 

a2Ve vyhlášené indické restauraci, která sídlí na hlavní třídě Jalan Penang jsme ochutnali krevetové curry s dušenou rýží a pár kousky okry. Curry bylo výborné, krevety normální, celkově docela průměrné jídlo, které jsme u Indů ochutnali.

žmm

žmm

Také jsme tu ochutnali tandoori kuře a kousek hovězího. Tohle jídlo se opravdu vyvedlo. Nalili nám k tomu několik omáček a celkově to bylo opravdu vynikající. Nechybělo ani restované zelí.

a3

 

Na ulicích si můžete dát nejrůznější nápoje. Typický je Cendol (kokosové mléko s ledovou tříští, želé a palmovým cukrem), ten jsem nakonec neochutnali, protože jsme na něj narazili vždy v nevhodnou dobu. Dali jsme si ale čerstvou šťávu z cukrové třtiny, dokonce ve verzi take-away.

a10 a9

Nakonec foto stánku se smaženými „dobrotami“.

a6

A příště už se tu můžete těšit na Indonéské pochoutky.

Pangkor a Penang

Ležím v houpací síti, do zad se mi vytlačují její ostrá oka, ale mě to nevadí, užívám si závan mořského vzduchu, šumění moře a občasné kokrhání kohouta, který nedaleko se svými slepičími společnicemi okouní. I přes poměrně napínavou zápletku knihy, kterou právě čtu, mě z horka zmáhá spánek, ale kvůli strachu z opičích zlodějů, kteří nám už dvakrát ukradli svačinu, se držím bdělá. Za chvíli se zvedám a běžím se zchladit do moře, které je však jen o málu chladnější než zdejší horký vzduch. Ulehám do písku a přemýšlím, jestli mám dneska větší chuť na grilovanou rybu, krevety nebo jen restovanou rýži se zeleninou…

pangkor

To nemá být provokace, jen strohý popis našich líných dní strávených na ostrově Pangkor, který díky své rozloze, 18 km2, objedete za 20 minut na vypůjčené motorce. Pokud milujete povalování u moře, prázdné pláže, exotické jídlo a to všechno za slušný peníz, jste zde na správném místě. Když jsme přečetli spousty knih, já se uzdravila z jakési divoké virózy a klid nás začal nudit, sedli jsme na trajekt, poté autobus a pak zase na trajekt a za 3 hodiny jsme se ocitli ve městě George Town, hlavním městě Malajského státu a ostrova Penang.

George Town je nejen moderní město s mrakodrapy, moderními čtvrtěmi a institucemi, ale i město, především jeho starší centrální část,  plné pohody, malých kavárniček, úzkých uliček, nechybí Little India (indická část plná hlasité indické hudby, barevných šátku a cinkrlat, sladkostí, které lákají barvou i vůní, ale jejich chuť není našim evropským jazykům moc blízká a indických restaurací s voňavým kari a smaženým kuřetem).

penang heritage

Pohodovou a uměleckou atmosféru dokreslují malůvky na zdech domů a z jejich vyhledávání se stává zábava pro nejednoho cestovatele.

sushi streetart street penang penang street

Naše návštěva Penangu se prolínala s oslavami Čínského nového roku – roku kozy. Bohužel naše představa o oslavě nového roku byla naprosto zcestná. Očekávané plné ulice a průvody s draky, plné nebe ohňostrojů a spousty čínského jídla a pití, to vše zůstalo jen v našich nezasvěcených představách. Číňané se během dne i večera schází s rodinou a navštěvují přátele, předávají si drobné dárečky, občas uslyšíte nepříjemný zvuk dělobuchů a všechny restaurace mají stažené rolety, už několik dní před novým rokem jsou uzavřeny, pro Číňany nastala nejdelší dovolená roku.

penang

 Obří vonné tyčinky a svíce před domy malajských Číňanů.

My jsme se vydali do částí ostrova nazývané Air Itam, kde sídlí jeden z největších a nejzdobnější budhistických komplexů v jihovýchodní Asii – templ Kek Lok Si, který představoval skoro „poutní“ místo pro Číňany, kteří do tohoto komplexu vyrazili během vítání nového roku pomodlit a zamyslet nad svým dosavadním i budoucím životem a konáním.

 

chinesenewyear air itam air itam2

chinese

 Látkové lístečky, na kterých stojí nejrůznější přání do nového roku.

Večer jsme se se sympatickým Indem a Syřanem vydali k moři, popíjeli pivo a rozprávěli o kulturních, náboženských a politických odlišnostech a schodách mezi našemi zeměmi.

Ubytování: v George Townu jednoznačně Ceylon Hostel (25 RM za osobu/noc ve sdílené ložnici)

Cenová hladina: jídlo od 4 do 10 RM (stejné jako jinde), pivo 8 RM za 0,3 l

Počasí: vedro a zažili jsme zde první déšť