Archiv pro štítek: malajsie

Pangkor a Penang

Ležím v houpací síti, do zad se mi vytlačují její ostrá oka, ale mě to nevadí, užívám si závan mořského vzduchu, šumění moře a občasné kokrhání kohouta, který nedaleko se svými slepičími společnicemi okouní. I přes poměrně napínavou zápletku knihy, kterou právě čtu, mě z horka zmáhá spánek, ale kvůli strachu z opičích zlodějů, kteří nám už dvakrát ukradli svačinu, se držím bdělá. Za chvíli se zvedám a běžím se zchladit do moře, které je však jen o málu chladnější než zdejší horký vzduch. Ulehám do písku a přemýšlím, jestli mám dneska větší chuť na grilovanou rybu, krevety nebo jen restovanou rýži se zeleninou…

pangkor

To nemá být provokace, jen strohý popis našich líných dní strávených na ostrově Pangkor, který díky své rozloze, 18 km2, objedete za 20 minut na vypůjčené motorce. Pokud milujete povalování u moře, prázdné pláže, exotické jídlo a to všechno za slušný peníz, jste zde na správném místě. Když jsme přečetli spousty knih, já se uzdravila z jakési divoké virózy a klid nás začal nudit, sedli jsme na trajekt, poté autobus a pak zase na trajekt a za 3 hodiny jsme se ocitli ve městě George Town, hlavním městě Malajského státu a ostrova Penang.

George Town je nejen moderní město s mrakodrapy, moderními čtvrtěmi a institucemi, ale i město, především jeho starší centrální část,  plné pohody, malých kavárniček, úzkých uliček, nechybí Little India (indická část plná hlasité indické hudby, barevných šátku a cinkrlat, sladkostí, které lákají barvou i vůní, ale jejich chuť není našim evropským jazykům moc blízká a indických restaurací s voňavým kari a smaženým kuřetem).

penang heritage

Pohodovou a uměleckou atmosféru dokreslují malůvky na zdech domů a z jejich vyhledávání se stává zábava pro nejednoho cestovatele.

sushi streetart street penang penang street

Naše návštěva Penangu se prolínala s oslavami Čínského nového roku – roku kozy. Bohužel naše představa o oslavě nového roku byla naprosto zcestná. Očekávané plné ulice a průvody s draky, plné nebe ohňostrojů a spousty čínského jídla a pití, to vše zůstalo jen v našich nezasvěcených představách. Číňané se během dne i večera schází s rodinou a navštěvují přátele, předávají si drobné dárečky, občas uslyšíte nepříjemný zvuk dělobuchů a všechny restaurace mají stažené rolety, už několik dní před novým rokem jsou uzavřeny, pro Číňany nastala nejdelší dovolená roku.

penang

 Obří vonné tyčinky a svíce před domy malajských Číňanů.

My jsme se vydali do částí ostrova nazývané Air Itam, kde sídlí jeden z největších a nejzdobnější budhistických komplexů v jihovýchodní Asii – templ Kek Lok Si, který představoval skoro „poutní“ místo pro Číňany, kteří do tohoto komplexu vyrazili během vítání nového roku pomodlit a zamyslet nad svým dosavadním i budoucím životem a konáním.

 

chinesenewyear air itam air itam2

chinese

 Látkové lístečky, na kterých stojí nejrůznější přání do nového roku.

Večer jsme se se sympatickým Indem a Syřanem vydali k moři, popíjeli pivo a rozprávěli o kulturních, náboženských a politických odlišnostech a schodách mezi našemi zeměmi.

Ubytování: v George Townu jednoznačně Ceylon Hostel (25 RM za osobu/noc ve sdílené ložnici)

Cenová hladina: jídlo od 4 do 10 RM (stejné jako jinde), pivo 8 RM za 0,3 l

Počasí: vedro a zažili jsme zde první déšť

Ipoh, město jídla

Jediný důvod proč navštívit město Ipoh, které je ideální zastávkou na cestě z Cameron Highlands k moři nebo do Penangu? JÍDLO. A to je pro mě důvod z největších. Ale nechoďte sami, najděte si food průvodce, který město zná a ví, co a kde stojí za to ochutnat, třeba přes Couchsourfing.
c8Ivan a Ivo v uličce druhých manželek, kde měli bohatí Číňané byty, v kterých si užívali s milenkami.

Náš průvodce se jmenoval Ivan (západní jméno, jeho čínské jméno je pro nás moc složité) a byl to malajský Číňan. Neplánovaně jsme s ním kromě večera strávili i dopoledne následujícího dne, hodně si povídali a ochutnali opravdové pochoutky, na které určitě nezapomeneme a já je plánuji zařadit do svého kuchařského repertoáru.
Prvním místem naší kulinářské prohlídky města byla malá restaurace nabízející pouze pár pokrmů, avšak opravdu prvotřídních. Tato restaurace byla vyhlášená a na zdech tak visely fotky paní majitelky s asijskými a dokonce i jednou hollywoodskou (pro nás neznámou) celebritou.
Ivan objednal vyhlášené kuře, které bylo vařeno v ohromné nádobě plné kuřecího vývaru, následně bylo nasekáno na drobnější kusy a podáváno s omáčkou ze sojovky a vývaru a navrch ještě posypáno bylinkami – petrželkou a jarní cibulí. Ke kuřeti jsme uzobávali klíčky fazolek mungo, které byly podušeny ve vývaru a rýžové nudle – jedny se sojovkou a druhé ve vývaru.

c12 c11
Odtud jsme zamířili do restaurace, která se nacházela v přilehlé ulici. Tady jsme ochutnali hovězí vývar s masovými (hovězími) knedlíčky, které se příliš nelišily od těch českých. Ochutnali jsme i knedlíčky rybí, které byly poměrně chutné, jen mi připadaly přespříliš nastavené nějakou rýžovou nebo tapiokovou moukou. Druhá polévka byla s držkami a bílou mrkví, vývar byl silný a celkově byla vydařená. Ivan také objednal smažené kousky vepřových kůží v těstíčku, které nás nijak neoslovily, byly mastné a bez chuti. K pití nám doporučil místní specialitu – sojové mléko s želé, které mělo černou barvu a tvar pijavic. Po chvíli jsme si zvykla a docela mi to i chutnalo, ale dávám přednost ledovému čaji s limetkou, který tu všude mají opravdu výborný.

c2c1
c3
Večerní procházka okolo řeky s umělými barvenými stromy.

Druhý den jsme se po deváté hodině ranní sešli na vlakovém nádraží, abychom pokračovali v ochutnávání místních specialit a musím říct, že druhý den na plné čáře předčil ten první.
Nejdříve jsme zašli do moderně vypadající dvoupatrové restaurace, kde byly skoro všechny stoly obsazené. Podávají se tu totiž čínské knedlíčky, které se své oblibě těší hlavně v Hongkongu. Knedlíčky zde servírují v tradičních bambusových nádobách.
My jsme vyzkoušeli rybí knedlíčky, knedlíčky plněné krevetami a vlašskými ořechy, pečená marinovaná vepřová žebra a vepřovým masem a bylinkami plněné knedlíčky. Knedlíčky se máčí do jemné chilli omáčky. Všechny byli jemné, plné čerstvých surovin a opravdu se jen rozplývaly na jazyku.

c4 c5U této paní si vyberete, které knedlíčky si budete přát a ona vám vše donese k vašemu stolku. Nejčastěji se zde ke knedlíčkům popíjí černý čaj.
Odtud vedly naše kroky na blízký trh. Miluju trhy a navštěvuji je v každé zemi, v které cestuji. Tento byl opravdu důmyslný, první dvě patra obýval trh a v přilehlé budově se skrýval městský úřad, banky, pošta, poskytovatelé elektrické energie a jiné služby. Ideální místo, které slouží lidem, vše zařídíte pod jednou střechou, přičemž v nejspodnějším patře zaparkujete auto nebo motorku.
Trh nabízel nejenom ovoce a zeleninu, ale i maso a ryby. Jeden pán prodával i v malých klíckách tísnící se velké želvy, hady a dokonce jednoho ještěra.

c6

Klíčení fazolek a jejich promývání ve velkém. 

c7
Odtud nás Ivan převezl svým Protonem, autem malajské výroby, do skvělé restaurace, která perfektně zakončila naši gastro tour. Ivan objednal skvělý vývar Bak Kut Teh, který jsme už ochutnali v KL, ale tento byl úplně jiná třída. Byl tmavý, silný a mnohem výraznější. Byli v něm japonské houbičky enoki, které tvoří krásné trsy, kousky vepřového masa a bylinky. Na stůl nám také přilétl talíř lehce podušeného zelí a talíř vepřového masa, které bylo krásně měkké a proleželé.

c10
Celý gastrovýlet v Ipoh byl opravdu úžasný a doufám, že takovýchto inspirativních a výborných jídel bude na našem seznamu jen přibývat.

A zde je krátké video z trhu v Ipoh.

 

 

Taman Negara a Cameron Highlands

Unaveni ruchem velkoměsta jsme bažící po přírodě a pohybu vyrazili severovýchodně od KL, do džungle Taman Negara (v překladu národní park), jednoho z nejstarších pralesů na planetě (vědci odhadují jeho staří na 130 miliónů let).

b1

Cedule v jedné restauraci cestou do Taman Negara – zákaz plivání a zákaz vnášení durianu (durian údajně velmi výrazně páchne, takže je zakázáno ho vnášet do autobusů a i jiných veřejných míst – ještě jsme ho nezkoušeli, ale je prý je chuťově moc dobrý)

b2

 

Obrovské stromy v parku Taman Negara.

Do Taman Negary se snadno dopravíte z města Jerantut, odkud jezdí agenturní minibusy. Cesta nás vyšla na 15 RM (cca. 100 Kč) a trvala hodinku. Druhou možností je jízda lodí, která prý rozhodně stojí za to, my jsme ji bohužel kvůli zavazadlům v Jerantut musely vynechat. Centrem Taman Negary je vesnice Kuala Tahan, která v prosinci roku 2014 zažila ničivou povodeň, kdy vodní hladina vzrostla o téměř 12 metrů. Všude se kupily hromady starých dek, matrací a dalšího vybavení, které zničila voda. Vesnice tedy vypadala poměrně špinavě a neupraveně. Jelikož turismus je zde jedinou obživou místních, našlo tu se spoustu opravených hotýlků,

V místě sídlí mnoho cestovních kanceláří, které nabízejí spoustu výletů, pobytů v džungli a jiných outdoorových aktivit. My však dáváme přednost svobodě a raději ušetříme, takže jsme se vydali do džungle sami.

Za 1 RM přejedete řeku přívozem a vydáte se na procházku skrz administrativní centrum podle ukazatelů. Naším cílem byl nejdelší provazový zavěšený mostek na světě, tzv. Canopy Walkway, který měří přes 500 m (je rozdělen do max. 30 m úseků) a dříve sloužil vědcům pro pozorování džungle. Lávka je mnohdy i 50 m nad terénem a je to vážně zážitek. Bohužel byla otevřena pouze polovina, ale za 5 RM (34 Kč) to rozhodně stálo.

b3


Odtud jsme stoupali na vršek Bukit Teresik, kde se stromy rozestoupí a naskytne se vám úžasný výhled na prales. Odtud už jen poměrně prudké klesání, projdete okolo říčního jezírka Lubok Simphon, kde je možné se i vykoupat.

b4

b5

Celý výlet nás tedy přišel na 7 RM, oproti 35 RM, které si účtuje agentura. Poměrně zajímavá je prý noční návštěva džungle, ale jelikož se chystáme i do zajímavějších pralesů, rozhodli jsme se ji vynechat. Prales nás velmi překvapil absencí vlhka, dokonce padalo i listí ze stromů. Zvěř je zde plachá, naší pozornost upoutalo pouze pár opic a veverek.

Cenová hladina: levné ubytování okolo 30 RM na osobu, jídlo 6-10 RM

Počasí: teplo, ale chladněji než v KL, především večer

Cameron Highlands

Z Taman Negary jsme se předraženým agenturním busem (za 85 RM, bohužel jediná možnost) vydali do oblasti Cameron Highlands, kterou objevili Britové v jejich koloniální době, jelikož klima je zde velmi podobné tomu ostrovnímu. Ve dne se teploty pohybují okolo 20 stupňů, v noci okolo 14. Díky nižším teplotám jsme podcenili horské slunce a pěkně se připekli. Centrem je město Tanah Rata, kde je mnoho hostelů, restaurací, prádelna a jiné potřebné služby.

Cameron Highlands se právem nazývá „zahrada Malajsie“. Na všech svazích naleznete skleníky a záhony. Pěstuje se zelí, saláty, rajčata, cukety, okurky a další zelenina. Sídlí zde také mnoho jahodových farem (pro turisty nabízejí samosběr – cca. ½ kg za 25 RM- 170 Kč, nekup to). Je zde i farma s kaktusy, motýly a včelí farma. Největším lákadlem však jsou čajové plantáže. My navštívili čajovou plantáž BOH a byl to opravdu zážitek (chystám samostatný článek o výrobě a pěstování čaje).

b7 b8

Ubytování jsme našli v 8 Mentigi (zatím naše nejlepší, dokonce jsme měli i vlastní koupelnu). V nabídce je řada výletů do přírody a především na farmy. My jsme zase vyrazili na vlastní pěst. První den trek č. 10, který vede skrz džungli, přes kopečky a nabízí pár míst s výhledy. Trek končil v městečku Brinchang, kde jsme navštívili i poměrně velký budhistický templ.

Druhý den jsme vyrazili skrz džungli na druhou nejvyšší horu v oblasti, přes 2000 m.n.m. vysokou, Gunung Brinchang. Výstup trval asi 2 hodiny a byl poměrně strmý, ale na konci čekala odměna v podobě rozhledny s úžasným výhledem na prales a farmy. Odtud jsme ještě hodinku pochodovali velmi alternativní stezkou skrz farmy k čajové plantáži BOH. Ale o té zase někdy příště.

b9

b10

 



b6

Mossy forest – mechový prales, vše je porostlé mechovou pokrývkou.

Cenová hladina: ubytování 50 RM za pokoj, jídlo 6-12 RM

Počasí: příjemné jarní české počasí

Podívejte se na naše výlety do přírody i v krátkém videu (kvalita je slabá, ale budu na tom pracovat).

 

 

 

Čínská čtvrť s naším food průvodcem Rayem

a4

Jídlo v Malajsii tvoří, stejně jako v ostatních asijských zemích, důležitou roli v životě místních, jelikož většina jídel lidé zkonzumují venku a méně si jídlo připravují doma. Podívejme se nejprve na několik zajímavostí ve veřejném stravování v Malajsii.

Jak již bylo zmíněno v minulých příspěvcích, obyvatelstvo Malajsie tvoří tři národy, a to má i velký vliv na nabídku místních jídel a různorodost možností veřejného stravování. Na první pohled převažují stánky a restaurace indické a čínské, těch čistě malajských jsme zatím moc nepotkali, ale tradiční malajské pokrmy většinou nabízejí indické restaurace. Indické a čínské restaurace však nenabízejí pouze pokrmy, které mají původ čistě v těchto zemích, ale jsou upraveny a přetvořeny dle místních zvyklostí a dostupnosti surovin.

Většinou se jídlo konzumuje lžící a vidličkou (zajímavá kombinace, zvláště chcete-li konzumovat velký kus masa, ale i to už jsem zvládli). V čínských restauracích seženete i (někdy na požádání) hůlky. Indové jedí tradičně rukama.

Pouliční jídlo a jídlo na trhu je výborné, většinou se jedná o různé smažené ryby, zeleninu nebo jiné dobroty na špejli. My zpravidla chodíme k různým stánkům s venkovním sezením a do menších restaurací. Hygiena je různá, ale hlavu si s tím příliš nelámeme.

Tady jsou pochoutky, které nás zatím nejvíce zaujaly nebo překvapily.

V KL jsme se setkali s Malajcem Rayem, s kterým jsme si domluvili tour po jeho oblíbených jídlech.

DSC03234

Nejdříve nás vzal na hamburger. To nás překvapilo spíš nemile, ale byl tak nadšený, že jsme si jeden dali s Ivem dohromady. Takový průměrný hamburger, ten náš byl jehněčí a místo hranolek k němu servírovali 2 nožičky párků, které maso neviděly ani z vlaku. Vše vonící západní v Asii zkrátka letí (cena cca. 63 Kč).

a10

Poté jsme se jeho auťákem vydali do zapadlých uliček, kde sídlila čínská komunita. Skvělé a autentické místo tvořené stánky po jedné straně a stolky na straně druhé, přičemž na protějším domě nad stánky byla plátna, kde se promítali telenovely. Každý stánek se specializoval na určitý pokrm, takže kvalita zaručena.

a3

Ray objednal 3 jídla. Prvním z nich bylo dušené vepřové maso v kořeněném vývaru ( Bak Kut Teh). Vepřové maso tvořil i žaludek a střeva, ale nebylo to nic nechutného, oboje mě překvapilo jemnou chutí. Vývar byl ale to nejlepší. Byl vařen s hřebíčkem, skořicí, badyánem a dalším, čistě asijským kořením. Do polévky jsme si ještě přidávali rýži a chilli.


a1

Dále jsme ochutnali zeleninové závitky Popiah. Ve speciální placce  přímo na Popiah (z mouky a vody) zabalená zelenina. Skvělou chuť a křupavost závitkům dodávaly listy salátu a především sekané arašídy. Miluju nejrůznější závitky, především ty nesmažené a tyto byly opravdu skvělé.

Posledním ochutnávkou byl grilovaný steak z rejnokaDSC03234, který byl servírován v omáčce ochucené limetkami. Byla to vážně pochoutka, ryba byla jemná a omáčka silná a lehce pálivá, pravděpodobně ze sojovky, vývaru, chilli, cibule a dalších čínských omáček.

a2

Ceny zde bohužel nemohu uvést jelikož je neznám, Ray vše zaplatil. My jsme mu z Čech přivezli láhev Becherovky, kterou si přál a kterou ochutnal v SIngapuru, kde pracoval a sdílel byt mimo jiné s dvěma Češkami.

V příštím příspěvku se podíváme na jídla z indických restaurací.