Archiv pro štítek: laos

Jak jsme sjížděli řeku na duších od traktoru

mapa laos 1

Je brzké odpoledne a my přijíždíme autobusem do dalšího destinace, blíže střednímu Laosu, městečka Vang Vieng. Autobusové nádraží samozřejmě není přímo ve městě, ale několik kilometrů od něj, takže následuje ohraná písnička – neboli domlouvání s tuk-tukářem. Navrhuje 20.000 kip (60 kč) na osobu, i přes to, že je nás 8 a jsou to jen 3 kilometry. Nehodláme na to přistoupit, bereme krosny, navrhneme mu cenu 10.000kip, nechce ji přijmout, my se rozejdeme směrem k městu a po minutě chůze přijíždí tuktuk a my jedeme za naší cenu. Nechceme být držgrešle ani nedopřát místním, ale 500 Kč za 3 km si neřekne taxi v žádné západní metropoli.

63 (586x335)

Vang Vieng je malé poklidné městečko, jehož hlavní třídu tvoří hostely, restaurace a bary, kde potkáte především mladé cestovatele s krosnou a nízkým rozpočtem, čemuž také odpovídá nabídka guesthousů. Ale i pár luxusnějších se tu najde.  První den se rozkoukáme, projdeme se k řece a kluci večer ještě sledují s místním, do anglické ligy nadšeným, Laosanem derby mezi týmy z Manchesteru.

65 (586x452)

Ráno si pořídíme plastové kapsičky na krk alá žák první třídy, které mají být voděodolné (to se prokáže jako omyl nebo máme možná vadný kousek). Ve všech obchodech tu najdete tyto kapsičky a kraťasy s nápisem „tubing“, nejoblíbenější aktivita a jeden z důvodů proč do Vang Vieng vyrazit. Ani my se nechceme o tuto zábavu ochudit a míříme do půjčovny duší. Je to velká mašinérie, kde je spousta pracovníků, ale jelikož není sezóna zdá se, že kromě posedávání a občasného vyndání duší není příliš, co dělat. Na turisty (falangy) mají zdá se dost vyhraněný názor, i když jsou jediným zdrojem jejich obživy. Cedule u polic na odložení bot mluví za vše „Odložení bot na vlastní nebezpečí. Možná vám je ukradne nějaký šílený turista (crazy falang). A není jediná. V celé půjčovně je spojení „crazy falang“ poměrně časté a zaměstnanci půjčovny nejsou největší sympaťáci. Asi špatné zkušenosti, ale za 150 Kč z obyčejnou duši z traktoru by člověk ten úsměv na tváři uvítal.

66 (586x440)

Tubing je opravdu zábava. Nejdříve nás tuktukem dovezou 4 km za město, kde nasedneme na duši a do cíle plujeme více než 3 hodiny ( v sezóně dešťů to trvá polovinu času). Jelikož je období sucha a řeka je pomalá, musíme místy i lehce pádlovat, ale některé pasáže jsou poměrně rychlé. Tak jako u nás se neobejde sjíždění řeky bez návštěvy hospod, tak ani tady nebudeme o pivo a panáka lao-lao (místní rýžové pálenky) zdarma ochuzeni. Cestou je spousta hospůdek, kde obsluha vždy hodí láhev naplněnou vodou na provázku a vytáhne vás ke břehu. My se nedáme a zakotvíme až těsně za půlkou u postaršího pána, který nám z reproduktoru pouští moderní pecky. Poobědváme pivo, pálenku a chipsy a míříme dál. Cesta plyne, povídáme si s našími kamarády ze spojeného království a pomalu doplouváme celí unavení a ostrým sluncem spálení k cíli, do Vang Vieng. Povečeříme v restauraci s výhledem na kopce a západ slunce a jdeme na kutě.

64 (586x370)

Ráno si znovu plní energie půjčujeme s Ivem kola a vydáváme se na výlet mezi krásné kopce a zarostlé skalnaté homole, které jsou pro tuto oblast tolik typické.

67 (586x390)

Navštívíme jeskyni, kde s naší polovybitou čelovkou skoro nic nevidíme, pouze jako pěst velkého pavouka.

70

Poté narazíme na malou lagunu, kde smočíme svá sluncem vypražená těla a užijeme si chvíle klidu , jelikož jsme u lagunky sami, všichni míří k věhlasnější a asi krásnější modré laguně, která je však plná místních, kteří tam oslavují nový rok, jehož oslavy právě tento den započaly.

69 (586x427)

Největší zážitek je ale kopec s vyhlídkou na okolní kopečky, rýžová políčka (nyní bohužel vyschlá) a širé okolí.

71 (467x586) 72 (586x263) 73 (586x390) 75 (586x390) 76 (586x421)

Musím přiznat, že hory nám tady v Asii hodně chybí. Laos je sice poměrně hornatý, ale jedná se spíše o porostlé kopečky a hlavně tady není vybudovaný systém stezek a značených cest, takže bez organizované túry se většinou sami nikam nepodíváte. A to je problém v celé jihovýchodní Asii.

Následného rána zabalíme a míříme do další destinace. Hlavního města Vientanne…

Kus Francie v Laosu – Luang Prabang

mapa laos 1

Je pozdní odpoledne a my se spolu s dalšími „falangy“, jak se tady v Laosu říká cizincům (hanlivě i neutrálně zároveň), překračujeme hranici, nasedáme do linkového autobusu a míříme ještě trochu severněji, do městečka Luang Namtha.

2 (585x344)

Melounové pole

Byla by nuda i překvapení zároveň, kdyby cesta trvala stejně dlouho, jako je nám řečeno. (I tak se v Laosu většinou délka cesty udává v rozmezí, někdy tvoří rozdíl i několik hodin). V jedné zatáčce v kopcích přijedeme ke koloně kamionů. Náš řidič však neváhá a celou ji předjede. Na jejím konci je však kamion, který blokuje cestu. Po chvíli přibude další, menší, který se ho snažil objet a uvízl. Ten se však povede, i s pomocí nás falangů, vyprostit. Tedy přesněji kluků, my holky sedíme v autobuse. Ten se po chvíli rozjede, aby objel zaseknutý kamión, najede do díry neočekávaných rozměrů a my vyletíme metr do vzduchu. Když dopadneme zpátky do svých sedadel, už si to svištíme pěkně do kopce, až máme skoro strach, že na většinu autobusu, která se strachem v očích pozorovala kymácející se autobus u krajnice, zapomněl. Nakonec zastaví, pasažéři doběhnou, popisují scénu z venku a my už si zase razíme cestu k cíli.

Jelikož jsme místo v 9 přijeli v půl 12, ubytujeme se v nejbližším guesthousu, který následujícího dne měníme za jiný, který je přímo ve městě a ne na periferii.

Luang Namtha je malé městečko, odkud se většinou vyráží na výlety na kajacích a do okolních vesnic, kde žijí horské kmeny, víc srandy nečekejte.

My jsme si půjčili bicykly a na půl dne jsme vyrazili na obhlídku okolních vesnic. Všude v okolí se pěstují melouny a mnoho žen ve vesnicích se zabývá tkalcovstvím. Částečně pro potřebu lidí z vesnice, část se možná prodá turistům.

Tady jsme 5 dní přespávali

Tady jsme 5 dní přespávali

Původně jsme zvažovali dvoudenní tour na kajacích, ale tyto výlety jsou vždy nad náš rozpočet a hlavně nás zlákala nabídka pracovat jako dobrovolníci v nedaleké vesnici ( o tom bude speciální článek).

Ivo, já, Kan Deng, Isaac, Jess - dobrovolníci (Laosan nás organizoval)

Ivo, já, Kan Deng, Isaac, Jess – dobrovolníci (Laosan nás organizoval)

…..

Unaveni pobytem ve vesnice, vydáváme se na další dobrodružství. Zase nás čeká náročná cesta. Tentokrát však jedeme spacím autobusem, takže bude o něco příjemnější. V autobuse jsou ve dvou úrovních lehátka, takže se můžete příjemně natáhnout a ani vám tolik nevadí, když se ten starý autobus rozbije a my zase hodinu trčíme někde v kopcích. Řidič u otevřeného motoru zvesela pokuřuje cigaretku a přemýšlí, jak problém vyřešit, naštěstí však pomůže okolo projíždějící autobus. Asi všichni rádi pomohou, nikdy nevědí, kdy budou sami potřebovat pomoc.

Spací autobus

Cesta se celkově natáhla, takže místo v půl 12 v noci, přijíždíme v pěkných půl 3. Chvíli vtipkujeme, zda není lepší jít do baru a zaplatit gustehouse až na další den, ale únava zvítězí a my ťukáme na dveře guesthousů, jejichž majitelé tvrdě spí a nám otevře pouze pán, který zodpovědně leží na gauči u dveří, aby mohl otevřít poutníkům, jako jsme my.

61 (407x585)

Když se vzbudíme, je už pokročilé dopoledne. Zajdeme posnídat typickou laoskou polévku. Počasí nám poprvé nepřeje, a tak u stánku pod plachtou uvízneme skoro na hodinu, jelikož se spustil prudký déšť. Paní nám nalije čaj a my jsme spokojeni.


41 (585x384)

Odpoledne se ale jako mávnutí proutkem rozsvítí slunce a my vyrážíme korzovat po městě. Vy ani vlastně nevíte po jakém. No jo, jsme v Luang Prabang. Středně velkém městě na jih od Luang Namtha (26 000 obyv.).

40 (585x389)

Procházíme hlavní třídou plnou francouzských koloniálních budov, které nejsou úplně francouzské, ani asijské, každopádně právě kombinace obou stylů je úchvatná. Ve většině domů je buď stylová restaurace, kavárna, bar nebo hotel.

Přicházíme k soutoku řek Khanu a Mekongu. Zrovna je suchá sezóna, ale v té deštivé tu musí být o poznání více vody.

45 (585x389)

Navečer jdeme na západ slunce k teplu, který stojí na kopci. Místo je obsazené turisty i místními, ale výhled je nádherný. Slunce zapadá okolo 6 hodiny a my sestupujeme zpět do města, kde si dáváme večeři v restauraci u řeky a příjemně posedíme s našimi přáteli z Anglie a Walesu.

51 (389x585)

Další ráno, další déšť, ale vše se zase zázračně vylepší okolo oběda, kdy spolu s dalšími mladými cestovateli nasedáme do tuktuku a míříme k vodopádu Kuang Si, kam míří nejenom turisté, ale i místní, kteří zde piknikují, popíjejí pivo, zpívají a veselí se.

Vodopád je díky systému bazénků ideální ke koupání, jeho voda je však chladivě ledová

Vodopád je díky systému bazénků ideální ke koupání, jeho voda je však chladivě ledová

Součástí vstupného máme i prohlídku ohrady s medvědy ušatými (konečně vím, jak je to česky – anglicky moon bear – měsíční medvěd – možná díky světlým chlupům ve tvaru měsíce, který mají pod čumákem).  Tito medvědi byla zachráněni jako mláďata a ušetřeni smutnému osudu, kdy by sloužili pro tradiční medicínské účely. Medvědi se v tomto teple jenom líně povalovali.

55 (585x438)

Večerní trh v Luang Prabang

Večerní trh v Luang Prabang

Následného rána si přivstaneme na 6 a jdeme se podívat na mnichi, kteří každé ráno obcházejí město a od místních dostávají jídlo, který si pak všichni rozdělí

57 (412x585)

Ivo přispívá lepivou rýží

Ivo přispívá lepivou rýží

Tradiční způsob nošení zboží

Tradiční způsob nošení zboží

Luang Prabang bylo město, které na nás zatím udělalo největší dojem. Pohodová atmosféra a odlišná architektura, k tomu dobré jídlo s výhledem na Mekong. Nechtělo se nám skoro odjíždět, ale je čas zase nasednout do tolik neoblíbeného autobusu a vydat se na kostrbatou cestu dál…