Jídlo a já

Pulpamen

To, že jsem nadšenec do jídla, jak se dnes v moderní anglo-mluvě říká „foodie“, jste si jistě všimli. Nejen, že se snažím živit výrobou a prodejem nejrůznějších zavařenin pod značkou Pulpamen, ale v současné době zahajuji kurzy vaření a také nabízím nabídku cateringových služeb. A tak si říkám, že bych vás nechala nahlédnout do vztahu mezi mnou a jídlem, ať víte s kým máte tu čest, ať už váháte, zda jít na kurz vaření nebo špekulujete, co za nadšence pro vás vyrábělo čatný, které pojídáte k vyzrálému sýru.

Kde se u mě vzala láska k jídlu?

Někdy mám pocit, že se mi spoustu věcí děje, tak nějak „samo“, anebo zkrátka chybí v mém životě přelomové momenty, které by mě ovlivnili natolik, že jsem jak blesk z čistého nebe, začala něco dělat. Doma jsem nikdy nevařila a v konzumování jídla si nelibovala víc, než kdokoliv jiný. S odchodem na vysokou školu jsem se o sebe začala starat sama a tehdy jsem začala vařit, zkrátka proto, abych neměla hlad. Že jsem vlastně blázen do všeho okolo jídla, jsem si uvědomila poté, co jsem kvůli listování v novém díle časopisu Apetit přejela moji zastávku tramvaje, dostala k narozeninám 3 kurzy vaření nebo zaplnila polici v knihovně všelijakými kuchařkami. A tak je to se mnou stále, po večerech místo na dramatické filmy čučím na videa se známými i neznámými kuchaři, všechny kuchařky v místní knihovně už jsem pročetla a jako svatební dar mě nejvíce potěšili kupóny na konzumace do vyhlášených restaurací.

DIETA?

Jelikož jsem, co já pamatuju, štíhlá, mnoho lidí si myslí, že má láska k jídlu je jen předstíraná. Ále kdepak, mohou za to dobré geny (díky za ně), jelikož se celá naše rodina vyznačuje štíhlými vysokými osobami. Dietu za cílem úbytku hmotnosti jsem nikdy nedržela, ale snažím (!!!) se jíst umírněně, konzumovat hodně ovoce a zeleniny a hodně sportovat a žít v pohybu. Vlastně to pro mě není nic nepřirozeného, takhle jsem vychovávaná a takto to vidím v rodině. Z rodiny máme totiž víc než jen geny, hlavně návyky a způsob stravování, který ovlivňuje, co si dáváme denně na talíř nebo jaký význam v rodinném životě společné večeře mají.

ZDRAVÁ STRAVA

Je to už kliše, které plní stránky nejednoho, nejen lifestylového, magazínu. Zdravá strava je téma dneška, ale mám pocit, že se to někdy přehání. Podle mě je velmi důležitá střídmost (to koneckonců platí ve všech aspektech lidského života, někdy je ale opravdu těžké si nepřidat nebo skoro nevylízat talíř, i když už si člověk musí skoro povolovat knoflík u kalhot) a selský rozum. Vždyť kdyby člověk držel všechna doporučení, která kde přečetl nebo slyšel, byl by neustále ve stresu z porušení těchto zásad a jeho život by se netočil kolem ničeho jiného. Každý víme, že jablko je zdravější než slanina, tak si prostě dejte jablko každý den a slaninu jednou za týden a nemusíte z toho mít těžkou hlavu. Neříkám, že mě některé módní trendy také na chvíli nestrhnout, ale berme to spíš jako experimenty a zajímavosti, ale jídelníček bych na něčem, co vaše babička neumí vyslovit, určitě nestavěla.

EXTRÉMY

Se zdravou stravou souvisí i téma dnes tak moderních výživových směrů. Nejsem vegetarián, vegan, paleo, vitarián a ani makrobiotik. Zároveň nejsem ignorant a ráda si z těchto směrů a způsobů života beru inspiraci i informace. Mám zkrátka ráda jídlo a vaření a nechci se ochudit o žádnou z podob, kterou jídlo může mít. Zároveň, i ve svém okolí vidím, že extrémy vedou, i když jen v omezené míře, k jistým sociálním konfliktům a bariérám, i to je jeden z důvodů proč mám ráda všechno jídlo.

ce7

Moc ráda se učím vařit a připravovat nová jídla. Tady vyrábím tradiční oštiepok v Polsku kousek od Zakopaného.

VAŘENÍ

Příprava jídla je můj největší koníček, je to stejné jako někdo rád vyřezává nebo staví modely. Já vařím a pak to všichni můžeme sníst, ha takže je to takové dva v jednom. Někdy mě mrzí, že se setkávám s nepochopením, že i jídlo je koníček a vášeň. Zrovna nedávno jsem si chtěla změnit živnost kvůli kurzům vaření a paní se divila, že jako inženýrka ekonomie chci vařit. Její dotaz „a není to škoda?“ mě málem rozpálil do běla. Ne škoda to není, škoda dle mého je nerozvíjet se v tom, co člověka baví, a basta (skvělý rozhovor s vystudovanou právničkou, která teď exceluje v nejlepších restauracích, najdete tady).

A KAM PRO JÍDLO?

Velkým tématem posledních týdnů nebo měsíců je pro mě otázka jídla ve smyslu surovin a jejich shánění, nakládání s nimi, neplýtvání a naopak podpora lokální produkce. Těmto problematikám bych se chtěla věnovat více, nejen z vlastního zájmu, ale budu ráda, když se nad svým nákupním a spotřebním chováním zamyslí i někdo další. Zkrátka jídlo kupuji většinou, co nejméně zpracované a když je to možné, tak i lokální. Pro ovoce a zeleninu chodím na trh, mléčné výrobky kupuji v sýrárnách nebo farmářských prodejnách, trvanlivé potraviny kupuji zrovna tam, nebo ve zdravých výživách či v menších obchodech, víno ve vinotéce, čaj v čajovně, maso u řezníka nebo přímo z farmy, pečivo peču sama nebo ho koupím tam, kde zrovna kupuji něco z výše zmíněného. A víte co? Není to dražší, než chodit do diskontních prodejen, jak mi spousta lidí říká, člověk se nenechává zlákat reklamními nabídkami a nakupuje pouze to, co potřebuje. (dobrý článek o nákupech u obchodníků zde)A když to jde, snažím se eliminovat obaly, především ty plastové. Někdy mě však okolnosti donutí do supermarketu zajít (především v podnikání), ale snažím se to eliminovat.

DSC04528

Miluju trhy, ať už ty v exotických zemích, tak ty u nás ve městě

RESTAURACE

Jako živnostník na začátku „kariéry“ se v penězích netopím, ale když to jde, ráda do nějaké dobré restaurace zavítám. Dávám přednost těm, které vaří mě neznámá jídla, používají zvláštní suroviny, inspirují se přírodou, sídlí v nevšedních prostorách nebo mají zajímavý koncept. Ale jelikož k tomu tak často nedochází, ráda zajdu na svíčkovou, dobrý hovězí vývar nebo jinou dobrou hotovku.

A co je u jídla nejdůležitější? To s kým ho jíte přeci. Proto miluju večírky spojené s vařením a jídlem, organizuji pikniky nebo jiné akce, kde se skvěle pobavíme s přáteli a rodinou a výborně a hlavně s pohodovou atmosférou se najíme.

Tak a už to všechno víte. Nahlédli jste do nitra duše nadšence do jídla. A já se budu těšit, až si s vámi (nejen) o jídle popovídám osobně, třeba nad talířem nějaké dobroty.

A jak to máte s jídlem vy? Budu ráda za vaše komentáře.

1 komentář u „Jídlo a já

  1. romik

    Jsem typický masožrout a jako řeznická dcerka nedám na masíčko dopustit. Nicméně za kvalitku si ráda připlatím a na maso stejně jako na mnoho výrobků už jsem si dávno našla svého obchodníka.
    Ráda experimentuji a tak jsem se momentálně zrovna obula do paštik s různými příchutěmi a hlavně jako svůj „majstrštyk“ považuji různé rillettes. teď se zrovna v lednici chladí husí pro kolegy v práci.
    Také jsem inženýr ekonomie a celý život se zabývám a živím gastronomií. Nikdy mi to nepřišlo podřadné. Naopak gastronomie se stala náplní mého života. Miluju jí, žiju jí, živí mě, baví mě, obohacuje mě a život bez ní by nebyl pro mě ničím. Mé okolí to vnímá víc než pozitivně a všichni mí kamarádi z toho rádi profitují a podporují mě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>