Archiv pro měsíc: Květen 2015

Jak nás ničilo vedro a okouzlil Mekong

mapa laos 1

Poslední dlouhá cesta v Laosu je skoro za námi. Ve městě Pakse jen skočíme na obří tuk-tuk, v kterém se nás tísní přes 50 a ve více než nepohodlné pozici se skoro 2,5 hodiny trmácíme po šílených stezkách dále na jih. Když vystoupíme a kupujeme lístky na loďku, zjišťujeme, že jsme zase nasedli jinam, než jsme si mysleli a můžeme jet pouze na ostrov Don Det, na který jsme neměli původně zamířeno. Ale naše neorgranizovanost se nám jako obvykle vyplatila a tento ostrov byl docela výhra (naši kamárádi dorazili na ten správný, a když zjistili, že jsme jinde, tak přijeli za námi a pochvalovali si ho mnohem víc).

82 (586x405)

Výhled z bungalovu

Výhled z bungalovu

92 (586x348)

Don Det je malinký ostrov, jeden z 4000 ostrovů, jak se nazývá tato část Laosu, která se nachází u kambodžských hranic. Ostrov je obklopen řekou Mekong, která je tu překvapivě krásně čistá. Přivítá nás ale neskutečné horko, se kterým jsme se doposud nesetkali. Ještě, že má naše chatka houpací síť a výhled na řeku. Když se začneme i při odpočinku rosit potem, míříme se chladit jako hroši do řeky, která sice není ledově chladivé, ale osvěžit dokáže.

Pozůstatky po oslavách nového roku se musejí odvážet postupně, na loďkách

Pozůstatky po oslavách nového roku se musejí odvážet postupně, na loďkách

Vedro bylo opravdu k padnutí

Vedro bylo opravdu k padnutí

Jeden den si půjčujeme kola a vyrážíme na obhlídku okolí. Přejedeme po krásném mostě vybudovaném Francouzy na další ostrov, kde však u konce mostu visí cedule a stojí strážní budka. Každý, kdo chce na ostrov, musí zaplatit 115 Kč. S tímto přístupem příliš nesouhlasíme a na doporučení kamarádů, provedeme menší rebélie. Nedbáme volání výběrčího poplatků a šlapeme dál, dokud se mu neztratíme z dohledu. Pak už pokračujeme po hliněné cestě, až dorazíme k opačnému břehu.

87 (586x222) 89 (586x352)

Posvačíme shake z čerstvého ovoce a ledu a spolu s dalším párem mladých cestovatelů, které jsme pro náš nápad získali, vyrážíme na krátký výlet lodí. Jelikož jsme 4 vyšla nás projížďka na pěkných 50 Kč na hlavu. Ato ještě nevíte, co bylo cílem plavby.

86 (586x285)

V této oblasti žijí vzácní sladkovodní delfíni – Irrawady. Dneska už je najdeme pouze v jednom místě, přesně na hranici Laosu a Kambodži. Dříve jich tu byly tisíce, ale místní rybáři je vyhubili, proto je lepší platit rybářům za to, že vezmou turisty na krátkou plavbu a tím si vydělají dostatek a nemusí vylovit zbylé delfíny, kterých tu není žije jen přes 60 kusů.

Naše loďka zastavuje přímo na hranici dvou zemí a my v tichosti nasloucháme. Po chvíli zahlédneme asi 80 m od nás 2,5 metrového delfína, který se ladně vynoří, aby se nadechl, a pak zase obloukem zapluje pod vodní hladinu. Tito delfíni nejsou skokani jako delfíni mořští, ale i tak lze zahlédnout oblouk jejich zad a hlavně vynořující se hlavu se špičatým čumákem. Nejkrásnější bylo jenom tiše sedět a zaposlouchat se do výdechů okolo plujících delfínů. Člověk je vnímal, jak kdyby byli hned u lodi a přitom byli někdy i více než 100 m od nás.

97

98 (586x423)

Po tomto jedinečném zážitku jsme nasedli na odstavená kola a vesele šlapali doslova „cestou necestou“ k vodopádům. Dali jsme si oběd, poklábosili s holčičkou z restaurace, vykoupali se kousek od vodopádů a vydali se zpět. V mém případě do postele. Cítila jsem, že nejsem úplně v pořádku a taky, že ne. Horečka mě provázela následujících několik dní a příčina neznámá.

84 (586x399)

Žabka - naše společnice v koupelně naší chatky

Žabka – naše společnice v koupelně naší chatky

O den později jsme se ještě zvládli přesunout do města Pakse. Tam jsem ulehla do pohodlné postele, kde nás v noci netrápilo příšerné vedro a za pár dní už jsem se cítila mnohem lépe.

102 (390x586)

Poslední den v Pakse jsme mohli skočit na motorku a vyrazit na výlet. Jak naschvál nám počasí nepřálo a v půlce cesty k vodopádům v oblasti zvané Bolevan Platau začaly padat trakaře. Usadili jsme se v malé dřevěné „restauraci“, zahřáli se polévkou a po dvou hodinách pokračovali dále v krasojízdě.

107 (586x526)

Vodopády byly opravdu nádherné. Poté jsme ještě zašli na kávu, kterou zde pěstují v rámci Fair Trade. Za poslední kipy jsme si koupili espresso (o cm méně, na plnou porci nám nestačila hotovost) a káva byla delikátní. Chutnala i mému, na kávu nenavyklému, jazýčku. V zahradě měli nejenom plantáž kvalitní arabiky, ale i nejrůznější rostliny jako avokádo, kardamom, skořici, hřebíček a jiné koření a ovoce.

111 (390x586)

Veselá obsluha u vodopádu nedaleko Pakse

Veselá obsluha u vodopádu nedaleko Pakse

113 (452x586)

Pepř

Pepř

117 (586x474)

Večer jsme ještě zašli na příjemnou večeři u řeky, které předcházela komplikace v podobě prasklé duše na motorce. Naštěstí byl servis nedaleko, pán vše opravil a my si mohli užít poslední večer v Laosu..,

Oprava našeho stroje

Oprava našeho stroje

Hot pot s krevetami a kalamári

Hot pot s krevetami a kalamári

Jak jsme polévali kolemjdoucí a slavili tak nový rok

Třetího rána bylo načase Vang Vieng opustit a následovat naše kamarády, kteří vyrazili již předešlého dne, do hlavního města Laosu, Vientanne. Cesta mikrobusem trvala necelé 3 hodinky. Autobusové nádraží bylo zase hodně daleko od města, takže jsme museli sednout na místní bus, který nás dovezl na jiný autobusový terminál, odkud už jsme 15 minut vykračovali ke guesthousu, kde nám Jess s Isaacem zarezervovali malý pokojík, v němž jsme nakonec strávili pouze krátkou noc.

Do hlavního města jsme totiž přijeli druhého dne oslav nového roku. Nový rok (Songkran nebo také Pii Mai) se oslavuje od 14. do 16. dubna. První den oslav se slaví rok předešlý, prostřední den je „rok nerok“, ani starý, ani nový a den poslední už se plně oslavuje nový rok. Všichni se polévají vodou, smývají starý rok s jeho útrapami a hříchy a vítají očištěni rok nový. Největší oslavy probíhají ve městě Luang Prabang, kde městem prochází průvod s dračími hlavami a obřími loutkami.

77 (586x373)

Od hlavy až patě promočení

Polévání vodou jsme se nebáli, a tak jsme se vydali bez bázně a hany na cestu do restaurace, abychom před samotným slavením (pitím piva) načerpali síly. Foťáky jsme nechali na pokoji (vzali pouze vodotěsné kamerky), na sebe hodili nejlehčí (rychloschnoucí) kousky oblečení, doplnili peněženky a vyrazili vstříc všudypřítomným poléváčům. Jen během 10minutové procházky nás bez milosti polilo několik partiček.

Chcete-li se účastnit vodních bitek, máte dvě možnosti – buď si před dům nebo restauraci přistavíte dětský bazének, máte k dispozici hadici s tekoucí vodou a neustále plníte bazén a zároveň zbytek skupiny z něj naplňuje stříkací pistole, kbelíčky nebo dokonce obří lavory.

Vlastníte-li auto s korbou (pick-up – jedno z nejčastějších aut v Laosu i v Thajsku – asi kvůli oslavám nového roku) umístíte na ni sud naplněný vodou a pak už vše probíhá stejně jako s bazénkem. Na korbě sedí klidně 8 lidí, i rodiny s dětmi a naplňují své zbraně a nádoby ze sudu a stříkají na bazénkáře, ale i nevinné kolemj(e)doucí. Útočníci na korbě, ale často oplývají i zákeřnými „bombičkami“ – igelitovými pytlíky naplněnými vodou, kterou však často barví do nejrůznějších odstínů, které pouze lehce zamotají a házejí po všech okolo (jednou mě jedna trefila do hlavy a nebylo to zrovna nejpříjemnější).

V tento den je nemožné projít městem suchý, a ani mi jsme neskončili jinak. Než jsme došli do restaurace, byli jsme od hlavy až k patě skrz naskrz promáčení. Díky vedru nám to ani nevadilo, najedli jsme se na venkovních židličkách a během jídla pozorovali dění před vedlejších domem, kde sídlili „bazénkáři“. Ti nám jednou pokynuli, ať přijdeme k nim, tak jsme dlouho neváhali a pozvání na vychlazené pivo přijali. Zapojili jsme se i do polévání.

Jeden z místních vždy vstoupil do silnice, auto s korbou muselo zastavit a pak rukou odmávl začátek útoku. My jsme vyprázdnili své zbraně a nádoby na pasažéry na korbě. Naším útokům bylo těžké jakkoliv kontrovat. Jelikož jsme se nacházeli na hlavní třídě, nebylo o „terče“ nouze. Popravdě tento svátek a tento zvyk zejména, je skvělá příležitost chovat se trochu zákeřně. Nejlepší tak bylo chrstnout plný kyblík na lidi projíždějící na motorce, kteří museli zpomalit nebo zastavit kvůli semaforům. Skvělým cílem byli také turisti, kteří se cítili neohrožení a nečekali, že jím jiný turista chrstne vodu přímo do tváře. No nejlepší zkrátka bylo kropit suché lidi.

Kachní krev

Kachní krev

Zábava nám s popíjením piva vydržela více jak hodinu, dokonce jsme ochutnali i pečenou kachnu a čerstvou kachní krev (o tom více v článku o jídle v Laosu).  Hned naproti přes ulici se u Mekongu konala veliká party organizovaná pivovarem BeerLao. Samozřejmě naše kroky vedly hned tam. Pilo se pivo, tančilo se v tekoucí vodě, v mýdlové pěně a všude okolo. Akce však skončila okolo 8 hodiny, kdy už nám stejně byla zima, a tak jsme se vydali povečeřet na trhu a pak už jen posedávala a do půlnoci popíjeli s jedním  místním lao-lao.

Brzké probuzení a cesta na jih

Ráno nás probudilo klepání na dveře a naši kamarádi nám oznámili, že za chvíli vyrážejí směrem na jih. My jsme typicky neměli páru, co máme v plánu dělat a kam a jak jet. Muzea i jiné památky byli zavřené kvůli oslavám nového roku a ve městě by se dělo to samé, co předešlého dne. Nechali jsme si přinést bagetu k snídani, pro kterou vyráželi, zabalili naše nevybalené batohy, kam jsme jen zavěsili mokré svršky, které nestačili uschnout a pelášili na lokální autobus, který nás zavezl na autobusové nádraží, odkud nám jel autobus směrem na jih, do města Takhek.

Cesta měla trvat 5 hodin, ale nakonec se protáhla na 6, jelikož jsme u silnice vyzvedávali kukuřici. Řidič zastavil, za chvíli přijel domluvený chlápek s korbou plnou pytlů s kukuřičnými klasy a těmi pak naplnil zavazadlový prostor. V autobuse bylo nedýchatelné teplo, a tak si dokážete představit, že to nebyl díky naší menší kocovince žádný med.

Výlet do jeskyně

Výlet do jeskyně

Z autobusového nádraží jsme se tuk-tukem vydali hledat ubytování. Cestou jsme však projížděli hlavní ulicí, kde byli znovu oslavy v plném proudu (doslova) a tuk-tuk je samozřejmě skvělý cíl, jelikož jeho pasažéři jsou uvězněni v klícce. Zkropeni jsme nebyli pouze my, ale i naše krosny, které jsme částečné stihli zachránit díky pohotovému nasazení pláštěnek. Místní nás nejenom polévali, ale potírali nám tváře i jakýmsi pudrem.

Laguna fallang pojmenovaná podle francouzských kolonizátorů, kteří se do ní chodívali koupat

Laguna fallang pojmenovaná podle francouzských kolonizátorů, kteří se do ní chodívali koupat

Nakonec jsme přeci jenom našli levné ubytování, najedli se a unaveni padli do nepohodlných postelí. Druhého dne jsme se prošli městem, jehož lepší časy už jsou minulostí a na motorkách projeli okolí. Večer jsme se dopravili na autobusové nádraží a vydali se dále na jih, kde nás čekal týdenní odpočinek.

Jak jsme kopali jímku a myli se v řece

Sedíme v tuk-tuku a po cestě plné výmolů přijíždíme k mostku přes řeku. Pěšky most přejdeme a projdeme do malé vesničky, kde v domě našeho koordinátora vyzvedneme matrace, přikrývky a moskytiéru. Stihneme pozdravit jeho ženu a tchýni, kteří s ním v dřevěném domku na kůlech, bydlí v jedné místnosti. Cestou zpět k našemu povozu zaslechneme obyvatele vesnice, kteří sedí v jednom domku v kruhu a bubnují, čímž odrazují zlé duchy, kteří by jim zkazili úrodu. Nasedneme na korbu plnou nejen našich batohů a po 15 minutách přijíždíme do vesnice Soptod, která se stane na 5 dní naším domovem.

21 (586x398)

Nacházíme se v severním Laosu. Jsme na 4,5 měsíční cestě po Asii a dohnala nás potřeba drobné změny, a tak jsme využili nabídky pracovat jako dobrovolníci v malé vesničce nedaleko města Luang Namtha. Spolu s námi se do „akce“ pustil i pár ze spojeného království, který jsme před několika dny potkali ve vesničce na severu Thajska.

Ivo, já, Kham Deng, Isaac, Jess

Ivo, já, Kham Deng, Isaac, Jess

Po příjezdu do vesnice následuje menší šok. O tom, kde a jak budeme následující dny žít jsem příliš neuvažovala a nyní přišla realita. Ve vesnice je asi 35 domů s různým počtem obyvatel. Domky jsou převážně dřevěné, některé stojí na kůlech, a mezi nimi se procházejí slepice s kuřaty, v malých stokách se válí prasata, občas zahlédneme přivázanou kozu a všude běhají bosé děti, na které dohlíží dospělí posedávající okolo domu. Přijíždíme v období sucha (dubnu), takže zrovna není sezóna rýže a kromě menších úprav svých stavení, nemají místní příliš co dělat.

24 (479x586)

Náš příbytek je zbrusu nový (ještě voní), před pár dny ho dostavěli předešlí dobrovolníci ve spolupráci s místními. Je vyroben z bambusových rohoží a střecha je tvořena usušenými palmovými listy (fungovala bez problémů i v prudkém dešti, který jednu noc přišel se silnou bouřkou). Uvnitř domku byla po celé délce jedna dlouhá postel, na kterou jsme vyskládali matrace, zavěsili moskytiéry a mohli bydlet.

5 (586x394) 9 (586x390)

Cílem našeho dobrovolničení bylo pokračovat v budování zázemí pro další dobrovolníky a učení dětí anglicky, což se stane hlavní činnosti v budoucnu. Jelikož domek k ubytování dobrovolníků byl již dokončen, naším úkolem bylo připravit jímky pro toalety. Úkolu se ujali hlavně kluci, kteří ve spalujícím horku kopali díru, do které po několika dnech čekání dovezli tanky. Ty jsme však již instalovat nestihli.

Do díry napršelo, což práci jenom ztížilo

Do díry napršelo, což práci jenom ztížilo

Já a Velšanka Jess kultivujeme zahradu – vykopáváme drny a trháme plevel – a vozíme z jímky vykopanou díru k našemu obydlí, kde následně kluci zbudují posezení ze zbytku bambusových rohoží, které před zbudováním domu sloužily jako lehátka pro dobrovolníky.

11 (461x586) 7 (586x390)

Místní přicházejí obhlížet naší práci, posedět na lavičkách a všudypřítomné děti nás nejenom rozesmávají, ale i nám škodí, kdy na nás úmyslně ze stromu shazují veliké červené mravence, kteří nám způsobují bolestivé kousance.

14 (586x501)

Dle našeho programu bychom měli každý všední den sebrat sešity a učebnice angličtiny, vyběhnout do bambusového domku, kde se nacházejí dvě třídy a učit hodinu děti angličtinu. K našemu překvapení tam děti žádný ze 3 dnů nedorazí. Hlavním problémem ale je, že učitel, který vyučuje děti a po jehož hodině bychom měli nastoupit pouští děti už kolem oběda domů (správně by měla být výuka do 3), a tak po 3. hodině, kdy se má konat angličtina, už děti pokřikují u řeky a škola je prázdná. Pozitivní motivace rodičů ke vzdělávání dětí není asi také příliš silná a škola sama nepůsobí díky plotu s ostnatým drátem a bambusovými mřížemi místo oken, jako příjemné místo. Zajímavostí je, že děti nezačínají chodit do školy v 6 letech, ale tehdy, když se dokáží pravou rukou dotknout přes hlavu levého ucha – nemohli jsme tomu věřit, ale Kham Deng říkal, že to není vtip.

32 (586x438)

Po práci jdeme omýt naše upocená těla do řeky, která nepůsobí příliš čistě a díky velmi pomalému proudu ani čistá není. Každý den nás při naší podvečerní koupeli doprovázejí děti, které lezou na vysoký strom a následně z něj skáčou do vody, některé pak ještě neúnavně vyhazujeme z ramen. Pro nás holky je koupel složitější a nepříjemnější, jelikož se nesmíme odhalovat, a tak se koupeme v obrovských šátcích jako místní ženy.

10 (586x503)

Náš den zakončujeme večeří, kterou si stejně jako snídani a oběd musíme ze zeleniny, rýže a nudlí, které nám náš koordinátor každé odpoledne přiváží, připravit sami. To však ale vítáme, jelikož si z brambor můžeme připravit jídla podobná těm evropským a můžeme uspokojit své chutě po jiné než asijské stravě, které se po 3 měsících v Asii ozývají čím dál častěji.

Naše kuchyně, která se nacházela vedle starostova domku na druhé straně vesnice

Naše kuchyně, která se nacházela vedle starostova domku na druhé straně vesnice

V kuchyni

V kuchyni

Mytí nádobí byl poměrně složitý proces, někdy nás doprovázela kuřátka

Mytí nádobí byl poměrně složitý proces, někdy nás doprovázela kuřátka

Jednou jsme vařili dokonce i na ohni

Jednou jsme vařili dokonce i na ohni

Pobyt ve vesnici byl velmi obohacující ale zároveň i únavný. Bohužel možná i díky jazykové bariéře s námi místní lidé vůbec nekomunikovali, ale k našemu překvapení ani nereagovali na naše pozdravy a úsměvy.

Díky pobytu ve vesnici jsme začali více přemýšlet o našem vlivu na tradiční kmeny a obyvatele nejrůznějších míst na světě, které máme my lidé ze západního světa potřebu ovlivňovat a neustále „zlepšovat“ jejich životy. Dle našeho pozorování lidé ve vesnici nestrádali, stejně jako většina lidí ve vesnicích ve velké části Asii. Chovají hospodářská zvířata, ale stravují se spíše vegetariánsky buď ze svých výpěstků, nebo si zeleninu kupují na trhu. Část peněz na svoje fungování vydělají prodejem rýže, textilem, který vyrábějí nebo z různých pomocných prací v nedalekém městě. Nedostatkem vody netrpí. Lidé se zdají šťastní a spokojení. Ano, z našeho pohledu se jen tak poflakují okolo domu a ani já si nedokážu představit, že bych se nerozvíjela a pouze žila a uspokojovala primární potřeby. Na druhou stranu, není pocit štěstí a spokojenosti a rodiny kolem sebe to nejvíc, co my v západním světě také chceme, ale díky naší vytíženosti ne vždy získáme?

Zlepšíme život a hlavně pocit spokojenosti vesničanů, když je budeme učit anglicky, ukazovat jim naše výdobytky a snažit se, aby si všichni žili jako my, z našeho pohledu lépe? Není lepší je nechat, až nás sami požádají o radu a pomocnou ruku? Chtěli by místní pracovat 8 hodin denně, aby si mohli koupit auto a postavit větší dům?

Tento problém je hrozně složitý a není pouze jednostranný. Zajímavý byl kontrast mezi naším koordinátorem, který pocházel taky z malé vesnice, ale studuje vysokou školu, ale díky tomu, že je vzdělanější a informovanější, je zároveň mnohem nespokojenější, jelikož vidí mnoho problémů, které v Laosu jsou, od vlivu Číny až po korupci, a nevzdělanými vesničany, kteří díky určité „informační slepotě“ se  zdají spokojenější.

O tomto tématu by se dalo hovořit hodiny a stále by člověk přicházel na důvody, které hrají ve prospěch i jsou proti pokroku. Faktem však je, že problémem, který nejen vesničany, ale celý Laos zužuje, je nekvalitní a pro mnoho lidí nedostupná zdravotní péče. Do vesnice, kterou jsme navštívili přijíždí jednou za čas doktor, který úřaduje na balkóně domu „starosty“, takže o složitějších úkonech nemůže být řeč. V Laosu se říká „bohatí nechodí do vězení a chudí do nemocnice“. Chudí lidé si nemohou pobyt v nemocnic dovolit, navíc si musejí přinést vlastní matraci, přikrývky i jídlo. Ve vesnici bylo mnohokrát slyšet extrémně nezdravý kašel postarších (kolem 50 let) starých žen, z něhož jsme měli pocit, že brzy vykašlou vlastní plíce. I přes to, že je nemocnice 15 km od vesnice, v případě úrazu nebo vážné nemoci si nikdo nemůže dovolit zdravotnickou pomoc vyhledat. Problémem také je, že nikdo ve vesnici neovládá ani základy první pomoci a ani neřeší, že by bylo vhodné, kdyby toho byl někdo schopen.

Život se zde bere jinak než u nás. To však neznamená, že lidé po svých milovaných netruchlí. Alespoň základní znalost medicíny byl měl však ovládat alespoň jeden člověk ve vesnici. Při našem pobytu došlo k smutné události, kdy se v řece utopila asi 1,5 roční holčička (vnučka starosty). Našli ji v řece, když už plavala na hladině. Náš koordinátor, který byl zrovna přítomný, nás požádal, zda se ji nepokusíme oživovat, o což se nakonec pokusil Angličan Isaac. Bylo však pozdě. Smutné však bylo, že i kdyby šance byla, stejně by ji nezachránili. V domě se pouze sešlo spousta lidí, všichni hlasitě brečeli a holčičku potírali teplým popelem. Prý, aby v ní udrželi teplo. K tomu jakýsi místní starší pán pálil nad svíčkou popsané svitky a přitom odříkával modlitbu, která má držet zlé duchy daleko od domu. Místní jsou totiž animisté.

20 (506x586)

Buvol, který si užívá jednu z posledních osvěžujících koupelí – při oslavách nového roku bude sněden

33 (281x586) 16 (399x586) 23 (586x390)

Zdrceni tímto zážitkem, jsme se těšili z vesnice zpátky do civilizace, ale za celou zkušenost jsme velmi rádi, jelikož si díky ní klademe nové otázky a vidíme některé věci jinak.  

Info:

  • Domluvit si dobrovolnickou činnost ve vesnici Soptod lze v jedné z cestovních kanceláří na hlavní třídě v Luang Namtha v odpoledních a večerních hodinách (dopoledne je Kham Deng ve vesnici).
  • Bohužel se za práci musí platit příspěvek 1500 Kč na týden
  • Mrkněte na video z vesnice, které zve dobrovolníky k práci ve vesničce.

Jak jsme sjížděli řeku na duších od traktoru

mapa laos 1

Je brzké odpoledne a my přijíždíme autobusem do dalšího destinace, blíže střednímu Laosu, městečka Vang Vieng. Autobusové nádraží samozřejmě není přímo ve městě, ale několik kilometrů od něj, takže následuje ohraná písnička – neboli domlouvání s tuk-tukářem. Navrhuje 20.000 kip (60 kč) na osobu, i přes to, že je nás 8 a jsou to jen 3 kilometry. Nehodláme na to přistoupit, bereme krosny, navrhneme mu cenu 10.000kip, nechce ji přijmout, my se rozejdeme směrem k městu a po minutě chůze přijíždí tuktuk a my jedeme za naší cenu. Nechceme být držgrešle ani nedopřát místním, ale 500 Kč za 3 km si neřekne taxi v žádné západní metropoli.

63 (586x335)

Vang Vieng je malé poklidné městečko, jehož hlavní třídu tvoří hostely, restaurace a bary, kde potkáte především mladé cestovatele s krosnou a nízkým rozpočtem, čemuž také odpovídá nabídka guesthousů. Ale i pár luxusnějších se tu najde.  První den se rozkoukáme, projdeme se k řece a kluci večer ještě sledují s místním, do anglické ligy nadšeným, Laosanem derby mezi týmy z Manchesteru.

65 (586x452)

Ráno si pořídíme plastové kapsičky na krk alá žák první třídy, které mají být voděodolné (to se prokáže jako omyl nebo máme možná vadný kousek). Ve všech obchodech tu najdete tyto kapsičky a kraťasy s nápisem „tubing“, nejoblíbenější aktivita a jeden z důvodů proč do Vang Vieng vyrazit. Ani my se nechceme o tuto zábavu ochudit a míříme do půjčovny duší. Je to velká mašinérie, kde je spousta pracovníků, ale jelikož není sezóna zdá se, že kromě posedávání a občasného vyndání duší není příliš, co dělat. Na turisty (falangy) mají zdá se dost vyhraněný názor, i když jsou jediným zdrojem jejich obživy. Cedule u polic na odložení bot mluví za vše „Odložení bot na vlastní nebezpečí. Možná vám je ukradne nějaký šílený turista (crazy falang). A není jediná. V celé půjčovně je spojení „crazy falang“ poměrně časté a zaměstnanci půjčovny nejsou největší sympaťáci. Asi špatné zkušenosti, ale za 150 Kč z obyčejnou duši z traktoru by člověk ten úsměv na tváři uvítal.

66 (586x440)

Tubing je opravdu zábava. Nejdříve nás tuktukem dovezou 4 km za město, kde nasedneme na duši a do cíle plujeme více než 3 hodiny ( v sezóně dešťů to trvá polovinu času). Jelikož je období sucha a řeka je pomalá, musíme místy i lehce pádlovat, ale některé pasáže jsou poměrně rychlé. Tak jako u nás se neobejde sjíždění řeky bez návštěvy hospod, tak ani tady nebudeme o pivo a panáka lao-lao (místní rýžové pálenky) zdarma ochuzeni. Cestou je spousta hospůdek, kde obsluha vždy hodí láhev naplněnou vodou na provázku a vytáhne vás ke břehu. My se nedáme a zakotvíme až těsně za půlkou u postaršího pána, který nám z reproduktoru pouští moderní pecky. Poobědváme pivo, pálenku a chipsy a míříme dál. Cesta plyne, povídáme si s našími kamarády ze spojeného království a pomalu doplouváme celí unavení a ostrým sluncem spálení k cíli, do Vang Vieng. Povečeříme v restauraci s výhledem na kopce a západ slunce a jdeme na kutě.

64 (586x370)

Ráno si znovu plní energie půjčujeme s Ivem kola a vydáváme se na výlet mezi krásné kopce a zarostlé skalnaté homole, které jsou pro tuto oblast tolik typické.

67 (586x390)

Navštívíme jeskyni, kde s naší polovybitou čelovkou skoro nic nevidíme, pouze jako pěst velkého pavouka.

70

Poté narazíme na malou lagunu, kde smočíme svá sluncem vypražená těla a užijeme si chvíle klidu , jelikož jsme u lagunky sami, všichni míří k věhlasnější a asi krásnější modré laguně, která je však plná místních, kteří tam oslavují nový rok, jehož oslavy právě tento den započaly.

69 (586x427)

Největší zážitek je ale kopec s vyhlídkou na okolní kopečky, rýžová políčka (nyní bohužel vyschlá) a širé okolí.

71 (467x586) 72 (586x263) 73 (586x390) 75 (586x390) 76 (586x421)

Musím přiznat, že hory nám tady v Asii hodně chybí. Laos je sice poměrně hornatý, ale jedná se spíše o porostlé kopečky a hlavně tady není vybudovaný systém stezek a značených cest, takže bez organizované túry se většinou sami nikam nepodíváte. A to je problém v celé jihovýchodní Asii.

Následného rána zabalíme a míříme do další destinace. Hlavního města Vientanne…

Jak cestovat levně během studia?

„Cestování je jediná věc, za kterou utratíte peníze, ale stáváte se bohatšími!“ (neznámý cestovatel, nalezeno na židli v malé kavárně v malajské George Townu)

work hard

Letní zkouškové se pomalu blíží a po něm vytoužené volno. Spolužáci a kamarádi si povídají, jaké země v létě procestují, co všechno mají v plánu zažít a vidět. Vy jen nestačíte kroutit hlavou a kladete si jednu zásadní otázku: Kde na to sakra berou peníze?

Nemusíte patřit mezi zlatou mládež, nedělat nic jiného než chodit do školy a pracovat nebo si dokonce vzít půjčku, je to mnohem jednodušší.

Na třítýdenní cestu určitě našetříte díky brigádám během roku a třeba i intenzivnější práci začátkem prázdnin (strávit jeden měsíc prací ze tří není nic hrozného).

Něco jste našetřili, ale stále si nejste jistí, jestli to bude na velké dobrodružství stačit? Nebojte se, tady je několik tipů, jak cestovat i s nízkým rozpočtem.

Gruzie - Tsminda Sameba

Gruzie – Tsminda Sameba

…cestujte na východ od našich hranic – Rumunsko, Bulharsko, Gruzie, Kyrgyzstán a mnoho dalších zemí může nabídnout nejen neskutečné přírodní krásy, odlišnou kulturu než je ta středoevropská, ale především nižší ceny než v domovině (bohužel ne nutně ceny piva). Do některých zemích nepotřebujete ani dlouho shánět letenky, sednete na vlak nebo autobus a druhý den jste v cílové destinaci. Oblíbenou levnou destinací je jihovýchodní Asii, kde jsou hlavním nákladem hlavně letenky, vyrazte proto aspoň na ti týdny, ať se vám to „vyplatí“.

…šetřete na ubytování – Vynechte hotely s luxusními pokoji, spěte v hostelech, guesthousech nebo ve sdílených pokojích společně s ostatními cestovateli (pro jejich vyhledávání můžete použít např. hostelworld.com, agoda.com). Poznáte nové lidi stejného ražení jako vy a stejně vám jde jen o to, mít kde večer složit hlavu a ráno zas vyrazit za novými zážitky. Nejlevnější však stejně je vzít stan a přespávat v kempech nebo volně v přírodě. Pronajměte si pokoj nebo celý dům přes airbnb.com nebo poznejte nové lidi a nechte se jimi pohostit u nich doma přes couchsurfing.com

…jezte jako lokálové – Zeptejte se místních, kam chodí oni, nebo vybírejte místa, kde převládají lokálové, ne západní turisti. V mnoha zemích dostane na ulicích výborné a především čerstvé jídlo, které stojí zlomek ceny toho, co seženete v pěkných restauracích. Můžete si taky vzít vařič a nakupovat suroviny na trzích a vařit si z nich svoje jídlo. Některé hostely jsou vybaveny i kuchyní.

Barile - dobrovolnický workcamp

Barile – dobrovolnický workcamp

…pracujte jako dobrovolník – Nejlepší způsob jak procvičit angličtinu, užít si spoustu zábavy a zároveň pomoci dobré věci. Místní vás nebudou brát jako turistu, ale budou si vážit toho, že jim za střechu nad hlavou a jídlo pomáháte během svých prázdnin. Širokou škálu dobrovolnických workcampů naleznete na inexsda.cz

…vyrazte na letní školu – naučte se nové dovednosti, poznejte, jak se pěstují exotické plodiny, a poznejte místní komunity. Zároveň procestujete okolí, seznámíte se s novými lidmi a užijete si mnoho zábavy. (podívejte se na nabídku letních škol nabízených vaší univerzitou.)

Erasmus - Švýcarsko, Matterhorn

Erasmus – Švýcarsko, Matterhorn

…studujte v zahraničí – Chytlo vás cestování a chtěli byste získat zkušenost v zahraničí? Využijte štědrých programů jako Erasmus a zkuste si žít semestr nebo dva ve vysněné evropské zemi, procestovat ji i její sousední země.

A hlavně, poznávejte nové lidi, nezapomeňte si vzít kontakt na ty, s kterými jste si obzvláště padli do oka a uvidíte, že až příště někam vyrazíte, určitě budete moci poznat cizí zemi díky kamarádům, které jste potkali na minulých cestách.

Napište mi, jaké máta plány na toto léto! Cestování zdar!