Archiv pro měsíc: Duben 2015

Jarní sebegruntování no.2

Zdravíčko přátelé, máme tady druhé kolo tipů, co baštit a pít během jarní očisty. Jarní pučení už je v plném proudu, takže se rozhodně vyplatí vyrazit někam do přírody a koukat, kde by se dalo co utrhnout a sníst. Čerstvé, mladé rostlinky a bylinky natrhané v pěkném čistém prostředí jsou totiž elixírem zdraví a zásobárnou spousty užitečných látek. Já jsem si o víkendu na zahrádce nasbírala tohle:

bylinky

O kopřivě tady byla řeč už v minule, z fialek, sedmikrásek a medvědího česneku si můžete ukuchtit jednoduchý jarní salát. Je to variace na Jančinu verzi salátu, kterou jsme jednou baštili jako diví, přestože jsme z počátku nevěřili, že pokrm z rýže a výše zmiňovaných rostlinek může být dobrý. No, a byl. V dnešním receptu sice jako hlavní surovina nefiguruje rýže, nýbrž brambory s fazolkami, ale jinak je to recept stejně jednoduchý a taktéž nám šmakoval. :-)

salat

Brambory se uvařte ve šlupce, oloupejte a nakrájejte na větší kousky. Fazolové lusky vložte do vroucí vody, krátce povařte (3 min) a zchlaďte pod tekoucí studenou vodou.  Pak přidejte nadrobno nakrájenou červenou cibuli. Všechno se zamíchá, osolí, opepří a zalije zálivkou z celozrnné hořčice, medu, olivového oleje a citronové šťávy. Nakonec se do salátu ještě přimíchají kvítky fialek a sedmikrásek, troška medvědího česneku a ptačinec. A je to.

Předpokládám, že fialky a sedmikrásky rozezná asi každý. Medvědí česnek je hitem poslední doby, ale v přírodě ho každý nepozná. Najdete ho především v lehkých humózních půdách, má rád stín a vlhko. Vzhledem se dost podobá konvalinkám, což může být lehce zrádné, jelikož konvalinky mohou být tak trochu smrtelně jedovaté. Česnek ale bezpečně poznáte podle charakteristické pažitkové vůně a touhle dobou na něm už raší bílé kvítky, které se tvarem lehce podobají pampeliškám, což je další dobré rozeznávací znamení. Se sbíráním Medvědího česneku neváhejte, právě vrcholí jeho krátká sezóna a za chvíli bude fuč. Jo a mimochodem, kdo se na česnek do lesa nechystá, může si koupit pesto z Medvědího česneku od Pulpapenu v našem shopu.

medved

Ptačinec žabinec viděl asi každý, jenom všichni nevědí, že je to právě Ptačinec a že se dá baštit. Chutná podobně jako mladé kukuřičky, nebo alespoň mě to tak připadá. V přírodě tvoří na humózních půdách velké souvislé koberce rostlinek s drobnými bílými kvítky.

ptacinec

A navrch tu mám pro vás dneska ještě návod na rychlokvašku, který jsem v minulém povídání o očistě naslibovala a zatím na něj nedošlo.

rychlokvaska2

K výrobě můžete použít v podstatě veškerou zeleninu, my máme rádi kombinaci zelí a mrkev. Výborný je také květák, brokolice a červená řepa. Popustit uzdu fantazii však můžete mnohem více, spoustu tipů na výrobu rychlokvašky najdete tu: A dá se to zkvasit?

Na drobno pokrájenou zeleninu osolte a nechte uležet. V hrnci svařte 1 litr vody s 1 polévkovou lžící soli a nechte vychladnout. Poté zeleninu napěchujte do nádoby na kvašení a přelijte vodou se solí. Veškerá zelenina by měla být pod hladinou. My jsme si o Vánocích pořídily spešl hrnec na výrobu rychlokvašky.P1060301

Pokud ovšem tímto náčiním nedisponujete, dobře vám poslouží dvě zavařovací sklenice. Jedna by měla být větší a druhá by měla mít stejný vnější obvod jako obvod hrdla té první.  Zelenina se napěchuje do sklenice a zalije se slanou vodou, do menší sklenice se natočí voda a zatíží se s ní zelenina v té větší sklenici, aby během kvašení zůstala pod hladinou. Pod sklenici je dobré dát nějaký talířek, protože během celého procesu zelenina ještě může pustit nějakou vodu a ta může přetékat ven. Po třech až pěti dech v pokojové teplotě je rychlokvaška hotová, aby se zastavil proces kvašení, šoupněte jí do lednice, tam vám vydrží i několik měsíců. Rychlokvašku je ideální pojídat často a v malém množství (například dvě polévkové lžíce k obědu ), doplníte si tak do těla spoustu vitamínů a minerálů.

 HOWK, zatim pa

 

Kus Francie v Laosu – Luang Prabang

mapa laos 1

Je pozdní odpoledne a my se spolu s dalšími „falangy“, jak se tady v Laosu říká cizincům (hanlivě i neutrálně zároveň), překračujeme hranici, nasedáme do linkového autobusu a míříme ještě trochu severněji, do městečka Luang Namtha.

2 (585x344)

Melounové pole

Byla by nuda i překvapení zároveň, kdyby cesta trvala stejně dlouho, jako je nám řečeno. (I tak se v Laosu většinou délka cesty udává v rozmezí, někdy tvoří rozdíl i několik hodin). V jedné zatáčce v kopcích přijedeme ke koloně kamionů. Náš řidič však neváhá a celou ji předjede. Na jejím konci je však kamion, který blokuje cestu. Po chvíli přibude další, menší, který se ho snažil objet a uvízl. Ten se však povede, i s pomocí nás falangů, vyprostit. Tedy přesněji kluků, my holky sedíme v autobuse. Ten se po chvíli rozjede, aby objel zaseknutý kamión, najede do díry neočekávaných rozměrů a my vyletíme metr do vzduchu. Když dopadneme zpátky do svých sedadel, už si to svištíme pěkně do kopce, až máme skoro strach, že na většinu autobusu, která se strachem v očích pozorovala kymácející se autobus u krajnice, zapomněl. Nakonec zastaví, pasažéři doběhnou, popisují scénu z venku a my už si zase razíme cestu k cíli.

Jelikož jsme místo v 9 přijeli v půl 12, ubytujeme se v nejbližším guesthousu, který následujícího dne měníme za jiný, který je přímo ve městě a ne na periferii.

Luang Namtha je malé městečko, odkud se většinou vyráží na výlety na kajacích a do okolních vesnic, kde žijí horské kmeny, víc srandy nečekejte.

My jsme si půjčili bicykly a na půl dne jsme vyrazili na obhlídku okolních vesnic. Všude v okolí se pěstují melouny a mnoho žen ve vesnicích se zabývá tkalcovstvím. Částečně pro potřebu lidí z vesnice, část se možná prodá turistům.

Tady jsme 5 dní přespávali

Tady jsme 5 dní přespávali

Původně jsme zvažovali dvoudenní tour na kajacích, ale tyto výlety jsou vždy nad náš rozpočet a hlavně nás zlákala nabídka pracovat jako dobrovolníci v nedaleké vesnici ( o tom bude speciální článek).

Ivo, já, Kan Deng, Isaac, Jess - dobrovolníci (Laosan nás organizoval)

Ivo, já, Kan Deng, Isaac, Jess – dobrovolníci (Laosan nás organizoval)

…..

Unaveni pobytem ve vesnice, vydáváme se na další dobrodružství. Zase nás čeká náročná cesta. Tentokrát však jedeme spacím autobusem, takže bude o něco příjemnější. V autobuse jsou ve dvou úrovních lehátka, takže se můžete příjemně natáhnout a ani vám tolik nevadí, když se ten starý autobus rozbije a my zase hodinu trčíme někde v kopcích. Řidič u otevřeného motoru zvesela pokuřuje cigaretku a přemýšlí, jak problém vyřešit, naštěstí však pomůže okolo projíždějící autobus. Asi všichni rádi pomohou, nikdy nevědí, kdy budou sami potřebovat pomoc.

Spací autobus

Cesta se celkově natáhla, takže místo v půl 12 v noci, přijíždíme v pěkných půl 3. Chvíli vtipkujeme, zda není lepší jít do baru a zaplatit gustehouse až na další den, ale únava zvítězí a my ťukáme na dveře guesthousů, jejichž majitelé tvrdě spí a nám otevře pouze pán, který zodpovědně leží na gauči u dveří, aby mohl otevřít poutníkům, jako jsme my.

61 (407x585)

Když se vzbudíme, je už pokročilé dopoledne. Zajdeme posnídat typickou laoskou polévku. Počasí nám poprvé nepřeje, a tak u stánku pod plachtou uvízneme skoro na hodinu, jelikož se spustil prudký déšť. Paní nám nalije čaj a my jsme spokojeni.


41 (585x384)

Odpoledne se ale jako mávnutí proutkem rozsvítí slunce a my vyrážíme korzovat po městě. Vy ani vlastně nevíte po jakém. No jo, jsme v Luang Prabang. Středně velkém městě na jih od Luang Namtha (26 000 obyv.).

40 (585x389)

Procházíme hlavní třídou plnou francouzských koloniálních budov, které nejsou úplně francouzské, ani asijské, každopádně právě kombinace obou stylů je úchvatná. Ve většině domů je buď stylová restaurace, kavárna, bar nebo hotel.

Přicházíme k soutoku řek Khanu a Mekongu. Zrovna je suchá sezóna, ale v té deštivé tu musí být o poznání více vody.

45 (585x389)

Navečer jdeme na západ slunce k teplu, který stojí na kopci. Místo je obsazené turisty i místními, ale výhled je nádherný. Slunce zapadá okolo 6 hodiny a my sestupujeme zpět do města, kde si dáváme večeři v restauraci u řeky a příjemně posedíme s našimi přáteli z Anglie a Walesu.

51 (389x585)

Další ráno, další déšť, ale vše se zase zázračně vylepší okolo oběda, kdy spolu s dalšími mladými cestovateli nasedáme do tuktuku a míříme k vodopádu Kuang Si, kam míří nejenom turisté, ale i místní, kteří zde piknikují, popíjejí pivo, zpívají a veselí se.

Vodopád je díky systému bazénků ideální ke koupání, jeho voda je však chladivě ledová

Vodopád je díky systému bazénků ideální ke koupání, jeho voda je však chladivě ledová

Součástí vstupného máme i prohlídku ohrady s medvědy ušatými (konečně vím, jak je to česky – anglicky moon bear – měsíční medvěd – možná díky světlým chlupům ve tvaru měsíce, který mají pod čumákem).  Tito medvědi byla zachráněni jako mláďata a ušetřeni smutnému osudu, kdy by sloužili pro tradiční medicínské účely. Medvědi se v tomto teple jenom líně povalovali.

55 (585x438)

Večerní trh v Luang Prabang

Večerní trh v Luang Prabang

Následného rána si přivstaneme na 6 a jdeme se podívat na mnichi, kteří každé ráno obcházejí město a od místních dostávají jídlo, který si pak všichni rozdělí

57 (412x585)

Ivo přispívá lepivou rýží

Ivo přispívá lepivou rýží

Tradiční způsob nošení zboží

Tradiční způsob nošení zboží

Luang Prabang bylo město, které na nás zatím udělalo největší dojem. Pohodová atmosféra a odlišná architektura, k tomu dobré jídlo s výhledem na Mekong. Nechtělo se nám skoro odjíždět, ale je čas zase nasednout do tolik neoblíbeného autobusu a vydat se na kostrbatou cestu dál…

 

 

 

Projet tuto nádhernou zemi nás bude stát hodně sil i peněz – Laos- první pocity

Západ slunce nad Mekongem

Západ slunce nad Mekongem

Ze Severního Thajska nás cesta vedla i táhla do země turisty o něco méně navštěvované a tím pádem pro nás atraktivnější a dobrodružnější – do Laosu.

Překročíte-li hranice z Thajska po zemi, tedy přes jeden z mostů přátelství, hned za hranicemi vám bude zřejmé, že Laos je o poznání méně vyspělá země a strávíte-li tu pár dní či týdnů, domněnka se v lecčem potvrdí.

Začněme ale pěkně pozitivně. Laos je země hornatá, i když nečekejte žádné zasněžené kopce, pořád jsme v Asii, ale i tak je především sever země krásně (pokud nesedíte v autobuse, ale o tom až za chvíli) zvlněná. Krajinný ráz je bohužel v mnoha místech narušen díky deforestraci. Kácejí se cenné stromy. Vypalují se plochy. Pro Číňany se sází kaučukovník. Výrobky z něj kupují nejen Číňané, ale i my. Ale o tom by šlo mluvit hodiny.

Hranici s Thajskem tvoří jedna z nejvodnatějších řek světa – Mekong, která v mnoha městech tvoří atraktivní kulisu spolu se západem slunce nebo vytváří romantickou atmosféru k posezení v jedné z mnoha restaurací u jejích břehů.

Pouliční prodejkyně plněných baget

Pouliční prodejkyně plněných baget

Laoská kuchyně, která stojí na pomezí mezi kuchyní Thajska a Vietnamu, je opravdu výborná. Nechybí spousta čerstvých bylinek, ale i notoricky známé thajské recepty, které mnohdy předčí jejich thajské provedení, například papája salát, který je tu mnohem výraznější a chutnější. Díky francouzskému kolonialismu si také můžete pochutnávat na křupavých bagetách, které vám naplní kuřecím, zeleninou, ale i v typickém laoském stylu s laoským salámem, tofu, chilli a zeleninou.

Oblibě se tu také těší francouzská hra petanque

Oblibě se tu také těší francouzská hra petanque

Ehm, s jídlem nastává čas si postěžovat. Jídlo je tu totiž mnohem dražší než v sousedních zemích, mnohdy jsou ceny dost podobné těm levnějším v naší domovině. Nudle a polévky, které v Thajsku nestály více než 25 Kč, tady pořídíte nejméně za 45 Kč. Člověk by s tím neměl takový problém, kdyby se nejednalo o pouhé nudle s kousky zelí a mrkve, které nasytí nejdéle na 2 hodiny a jejich připrava netrval déle než 3 minuty. Chcete-li si polepšit a ochutnat nějaký důmyslnější chod, zaplatíte většinou více než 100 Kč.  Měnou v Laosu je kip (přičemž 10 000 kip je rovno cca. 30 Kč)

Z průvodců a informací z internetu jsme se před naším příjezdem dozvěděli, že v Laosu je velmi levně, ale informace byli tři roky staré a zdá se, že mnoho cen se zdvojnásobilo. Ale ať nežeru, co je tu levné, je tekutý chléb, pivo. A tak, když chceme ušetřit, pijeme pouze to (samozřejmě vtip). Láhev laoského BeerLao, jehož sládek byl vyškolen sládkem československým, pořídíte překvapivě v obchodě i restauraci za shodnou cenu 30 Kč, někdy krapet víc.

autobus

Kámen úrazu je však doprava. Dnes není zrovna nejlepší (nejobjektivnější) doba pro psaní tohoto článku, jelikož jsme v nejrůznějších dopravních prostředích strávili asi 15 hodin, utratili skoro 400 Kč a neujely více než 300 km. Slibuju, že už nikdy neřeknu nic proti stavu některých českých silnic. V Laosu jsou všechny (no dobře, 90%) silnic v naprosto katastrofálním stavu. Podobně jsou na tom i hromadné dopravní prostředky, které po těchto polňačkách jezdí, jak kdyby se proháněly po německé dálnici. Ještě nikdy jsem například nejela vzdálenost 180 km asi 6 hodin. Rekord. Navíc bez klimatizace, ale za to s četnými přestávkami třeba na naložení celého vleku plného pytlů s kukuřičnými klasy do našeho zavazadlového prostoru. Jindy se zas potřebuje řidič naobědvat nebo nakoupit i prodejců poděl cesty. Někdy to budí úsměv na rtech, jindy nikoliv. Shrnuto a podtrženo, Laos se jeví jako země, kde poměr mezi kvalitou a cenou dopravy je stejně lukrativní jako kvalita a cena českých silnic.

A to ještě nebyla řeč o řidičích moto-taxi zvaných tuk-tuk, kteří vám nabídnout cenu pro 4 lidi na vzdálenost 3 km, jakou by si netroufl ani řidič taxi v jakékoliv evropské metropoli. Naše strategie zatím, ale vždy fungovala – nadhodit požadovanou cenu, neřešit řidičovou nesouhlasné kroutění hlavou, začít kráčet směrem k cíli a po 30 metrech nasednout do tuktuku, který se nadšeně přiřítí, s tím, že pojede za naši cenu.

Každý vodopád, jeskyně a kopec je zpoplatněn

Každý vodopád, jeskyně a kopec je zpoplatněn

Nicméně, Laos má určitě, co nabídnout. Stále jsou tu méně probádaná místa, která čekají na objevení. Pro cestovatele na motorce je Laos určitě ideální zemí, díky obrovskému množství jeskyní, vodopádů, krásných scenérií a určité svobodě, která nám při cestování hromadnou dopravou mnohdy chybí.

Děti ve vesničce Soprot

Děti ve vesničce Soprot

Destinace hipíků a umělecký templ

map_of_thailand

Sedíme namačkaní jako sardinky v konzervě na kolech, aneb vydáváme se malým mibusem za dalším dobrodružstvím. Míříme ještě severněji, do kopců, za krásnými výhledy a horskými kmeny.

První zastávkou je horské městečko Pai. Cesta trvá tři hodiny a výstižně ji popisují trička nabízená v pouličních stáncích s oblečením – 762 zatáček. Cesta se klikatí jako had, řidiče to však nijak neomezuje v rychlé jízdě podobající se rally. Ne nadarmo je doporučováno, mít u sebe igelitový pytlík, jedna naše spolucestující ho cestou zpět využila hned několikrát.

Velká jeskyně ne(tak)daleko od Pai

Velká jeskyně ne(tak)daleko od Pai

Nabídka guesthousů je v Pai široká natolik, že si chvílemi říkáte, jestli jsou tu vůbec nějaké domy místních Thajců. Stejný pocit nabudete při procházce hlavní ulicí, kde 90% procent všech lidí tvoří cizinci, především ti anglicky mluvící. Místní vidíte hlavně jako obsluhu v restauracích, barech, obchodech se suvenýry a oblečením a v pouličních stáncích s jídlem, které vyskákají k večeru jak houby po dešti a doslova za pár desítek batů, zde pořídíte skvělou večeři nebo jen palačinku jako dezert.

Kaňon u PaiKaňon u Pai

Celkově na nás Pai působil jako relaxované město, kam jezdí západní turisté pařit a hrát si na „hipíky“ –všichni tu nosí strakaté vytahané oblečení, chodit v botách je tu přežitek, ale všechno se to zdá být tak trošku na oko.

Jelikož nemáme knižního průvodce (měli jsme Indonésii, ale ta kvůli změně trasy nám už slouží pouze jako závaží), často naši trasu neplánujeme (na internetu se lépe hledá, když víte, co hledáte – jako takové vodítko je průvodce určitě k nezaplacení – nejlepší je koupit jednoho v angličtině a pak ho cestou v guesthousech vyměňovat za jiného pro další zemi – to funguje skvěle i s ostatními knížkami). Z toho vyplývá, že až v Pai jsme zjistili, že musíme zpátky do Chiang Mai, abychom mohli pokračovat dále na sever do Chiang Rai. Tam se dostáváme po 5 hodinách cestování a na autobusovém stanovišti nás odchytne Američan v letech a doporučí nám rodinný guesthouse, kde je sám ubytovaný. Večer všichni zaskočíme na večerní trh na večeři a pivo.

Druhý den se místním autobusem vydáváme do 15 km vzdáleného templu, největší turistické atrakci Chiang Rai – Wat Rong Khun – bílému templu. Ten byl vystaven na místě starého templu a byl z velké části financován místním umělcem, který si tím u Budhy chtěl zajistit nesmrtelnost (asi nějaký špatný výklad budhismu z jeho strany nebo ne?). Templ byl dokončen a otevřen v roce 1997. Templ je součástí areálu (ten se dle odhadů bude stavět až do roku 2070), který má sloužit k rozjímání a chápání Budhova učení.

white temple

Bílý templ je na první pohled diametrálně odlišný od všech ostatních templů, které jsme zatím viděli. Spíše se jedná o jakési umělecké dílo plné podobenství. Míří sem pouze turisté, po mniších ani památky. Vstup se neplatí žádný.

bílý templ

Stovky vztyčených rukou mají symbolizovat živelnou touhu, následuje mostek, který ukazuje uvedené pokušení. Samotný templ je poměrně malý a skromný uvnitř jsou pouze zdi pomalované výjevy z moderních dějin (útok na WTC) a filmů (Matrix ) a nechybí ani Michael Jackson.

Zajímavý zavěšený květináč

 

Poté jsme ještě zašli načerpat moudrost do muzea horských kmenů, které je opravdu plné zajímavých informací o všech kmenech, které v severním Thajsku žijí.  (součástí vstupenky byl čaj v restauraci v přízemí, která se v překladu jmenuje Zelí a kondomy – organizace, která se snaží, aby v Asii byly kondomy stejně snadno dostupné jako zelí).

Muzeum horských kmenů - paní nám ukazuje jak vytváří tkané látky, z kterých si tradiční kmeny tvoří oblečeníMuzeum horských kmenů – paní nám ukazuje jak vytváří tkané látky, z kterých si tradiční kmeny tvoří oblečení

Večer jsme poseděli na zahrádce našeho guesthousu (Američan Ken nám koupil pizzu a piva, to se hodí). Přisedla k nám i Francouzska, které také už bylo přes 50 a která v poslední době pracovala v Thajsku jako dobrovolník a také žila v templu a meditovala. Hodně jsme si s ní povídali o konzumu, ekologii i problémech míst, které jsme navštívili (Ken většinou odešel hladit psa, jeho heslo znělo – žádný mozek, žádný bolehlav).

čajové plantáže kolo Mae Salongčajové plantáže kolo Mae Salong

Náš guesthouse v Mae Salong - vedla pod ním silnička k trhu, který každý den začínal v 6:00

Následujícího dne jsme nasedli do autobusu, který nás společně s tuktukem, na který jsme přestoupili, dovezl do vesničky v kopcích obklopené čajovými plantážemi – Mae Salong. Popíjeli jsme čaj na visuté terase s výhledem na řádky čajovníků, jedli dobré jídlo, udělali pěší výlet po okolí a hlavně poznali skvělé lidi ze Spojeného království

Templ na kopci nad Mae SalongTempl na kopci nad Mae Salong

Západ slunce nad Mae Salong

Západ slunce nad Mae Salong

Po dvou nocích strávených v horské vesnici jsme naskočili na pickup (rozuměj „minibus“) a vyrazili na celodenní cestu směrem k další zemi plné úžasných míst a nových zážitků…

 

 

 

 

 

 

Packing list Jihovýchodní Asie

diane-von-furstenberg-packing-quote

Přináším seznam věcí, které byste určitě neměli opomenout při cestě do Asie, je jedno, zda jedete na 2 týdny nebo pár měsíců, obsah vašeho batohu bude stejný.

Pár rad pro začátek:

Pokuste se vejít do 10 kg. Tuto hmotnost unese i křehká dívka a nebudete mít žádný problémy s manipulací s vaší bagáží a v případě, že budete muset urazit delší vzdálenost po svých, určitě vás 10 kg a měně nijak zvlášť nezničí a neunaví.

Pokud vás míří na cesty více, využijte toho. Nemá smysl tahat 3 šampóny, lékárničky, ani 7 nabíječek. Domluvte se a rozdělte si věci, které můžete bez problémů sdílet.

Vždycky si můžete vyprat, koupit kosmetiku, která došla, takže balte střízlivě a s rozmyslem! Připraveni? Jdeme na to.

OBLEČENÍ

Základ je zvolit kousky, které k sobě navzájem ladí, nejlepší je volit přírodní materiály, vzdušné, lehké a pohodlné a takové, v kterém se cítíte dobře

horní díly

Horní díly

2-3 trička (jedno s krátkým rukávem, druhé s delším, ale volnější, případně 1 z funkčního materiálu na sport)

3 košile (případně polokošile) – perfektně chrání před sluncem a tedy i před horkem, často jsou vyžadovány rukávy v různých kulturních památkách, na výlety do přírody jako ochrana proti komárům, ideální také na večery)

3-4 tílka ( v některých zemích nejsou kvůli náboženství příliš vhodná úzká ramínka – klidně si vezměte tílek méně a kupte si nějaké v Asii na tržnici, bude vám zároveň sloužit jako vzpomínka na vaše dobrodružství)

1 slabý svetřík (hodí se do dopravních prostředků s klimatizací, pro případ chladnějších večerů – jde to ale zvládnout i bez něj)

1 mikina (chystáte-li se na trek, do vyšších poloh nebo do letadla a klimatizovaných autobusů – vezměte buď mikinu nebo svetřík – mít oboje se ukázalo jako zbytečné )

1 nepromokavá bunda (většinou ji nebudete potřebovat, ale chystáte-li se na trek nebo do vyšších poloh, rádi ji oblíknete, záleží i na období, kdy Asii navštívíte)

1 šaty

1 variabilní šaty (můžete je nosit jako šaty, top i jako sukni ve dvou délkách – ideální)

spodní díly

Spodní díly

1 kalhoty (chystáte-li se do přírody, volte nějaké volnější, nejlépe s odepínacími nohavicemi, případně ještě jedny volné kalhoty, které pořídíte na místě – já mám jedny od firmy Prana a jsou opravdu perfektní, vypadají skvěle a zároveň mají i požadované vlastnosti)

2-3 kraťasy (džínové unosíte přes den, ale skvěle se hodí i na večer v baru, volnější plátěné jsou fajn do města i na lehký trek, chystáte-li se více sportovat, vezměte si i jedny vyloženě sportovní)

1 sukně (do tepla je mnohdy lepší sukně než kraťasy)

1 pyžamo (třeba tričko a kraťásky – možná budete sdílet s někým místnost, lepší volit něco decentnějšího)

Doplňky

Max. 4 páry ponožek (jedny teplejší, ostatní nižší)

6 ks spodního prádla, 2 podprsenky

1 plavky

1 klobouk nebo kšiltovka

1 šátek (využijete ho k zahalení při vstupu do templů, jako ochranu proti mrazivé klimatizace, jako deku na pláž nebo do parku, jako pásek nebo přehoz přes plavky) – případně multifunkční šátek, chystáte-li se do vyšších poloh

BOTY

boty

1 tenisky (na treky, delší chození, chystáte-li se během cest sportovat)

1 sandálky nebo pohodlné barelíny (mám barelínky Crocs a nelituju – jsou pohodlné, rychle schnou a není je problém je denně mýt, samozřejmě vypadají skvělé k šatům i kraťasům)

1 žabky (no comment)

HYGIENA

1 ručník (nejlépe rychleschnoucí outdoorový ručník – nezabere místo, je lehký a rychle uschne)

1 hygienická taštička – nepřehánějte to s velikostí – čím víc místa, tím víc věcí si vezmete. Hodí se taštička s háčkem na zavěšení. My máme už pár let tuhle a jsme nadmíru spokojeni.

1 Univerzální špunt – obzvlášť cestujete-li delší dobu, musíte řešit praní vašeho oblečení tento špunt se „přicucne“ k jakémukoliv umyvadlu (Tescoma). Vezměte si i menší množství pracího prostředku (v outdoorových obchodech mají dobrý s citronelou, když vám dojde, koupíte si malý balíček na místě).

Drogerie-  určitě to nepřehánějte s množstvím, vše si můžete na místě dokoupit. Ve větších městech není problém sehnat ani vodu ke kontaktním čočkám a jinou specifičtější drogerii.

Krém na opalování – určitě bych nic nepodcenila, i v případě, že se skvěle opalujete. Slunce je v některých měsících opravdu silné a chvilku potrvá, než se opálíte natolik, aby vás slunce bez ochrany nespálilo. My máme krém s faktorem 30 a i přesto jsme se při jízdě na motorce několikrát spálili.

VYCHYTÁVKY

obaly

Organizéry do batohu – skvělá věc, už nikdy bez nich. Já mám od Deuter tři velikosti. Kdykoliv potřebujete něco najít, není problém – v jedné mám horní díly, v druhé spodní a v nejmenší spodní prádlo a ponožky. Přehledné a vše je díky nim mnohem skladnější. Budete-li přespávat někde venku nebo ve stanu, můžete je použít i jako pohodlný polštář – vyzkoušeno.

vychytávky

1 vložka do spacáku (k nezaplacení chcete-li šetřit na ubytování, ne vždy se zdá povlečení čisté, někdy chybí přikrývka či prostěradlo, cítíte se v čistém a někdy pomůže i z hlediska tepla) – my máme malé spacáčky od Sea to Summit, na internetu najdete nejrůznější (alternativou mohou být prostěradla, ty ale zaberou příliš místa a jsou mnohem těžší, navíc při praní schnou déle)

Příruční batůžek – bude se vám hodit každý den, na výlety, na svačinu do autobusu, do letadla. My máme jen jeden a plně nám vystačí.

Čelovka – bez ní necestuju – nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit, můžete přijet na místo mnohem později, než bylo plánováno nebo jdete na noční trek do přírody

Taštička na cennosti – rovněž k nezaplacení, i když v poslední době ji příliš nepoužíváme a máme pouze malou kapsičku na peníze, kde nosíme malé obnosy. Taštička pod tričko se nám však mnohokrát hodila. Záleží, kam cestujete.

Lékárnička – nejlépe uděláte, poradíte-li se s dobrým lékárníkem nebo v ordinaci cestovní medicíny – neopomeňte náplasti, paralen, antibiotika na angínu, kapky proti zánětu očí, uší, antibiotiková mast na kožní zranění, prášky na alergické reakce, repelent se složkou DEET (max. 50%), prášky na zažívací potíže (Eucefuryl). Pořiďte si antimalarika – my je neužíváme, ale máme je pro případ nákazy (je možné si je i vypůjčit – o konkrétní zemi se pobavte v ordinaci cestovní medicíny).

Nožík – nožík, zvláště ten multifunkční se hodí opravdu často, potřebujete něco zastříhnout, nakrájet ovoce, namazat toast

Zámeček – není nutný, ale někdy se může hodit zamknout zipy na vašich zavazadlech

Uzavíratelné sáčky – taky k nezaplacení, na drobné věci, vezměte si jich pár navíc, určitěnajdou využití

Taška na špinavé prádlo – určitě si zabalte látkovou tašku, v které budete skladovat špinavé prádlo. Někdy se vám může hodit i na nákup nebo na výlet k vodě.

Moskytiéra (většinou není potřeba, pokud hrozí nebezpečí malárie, je již zabudována v pokoji nad postelí, samozřejmě je lepší si zjistit situaci v konkrétní zemi a místech, která plánujete navštívit)

Vodní filtr – voda je na cestách velké téma, bohužel na mnoho lahví filtr nepasuje nebo je voda opravdu nedobrá, takže pijete málo. Doporučila bych kupovat vodu na místě, ale hledat místa, kde můžete vodu doplňovat, v mnoha městech jsou automaty, doplnění lahví nabízí i mnoho guesthousů – nezatížíte tolik přírodu a ještě ušetříte

Šitíčko, izolepa, kobercovka – opravy všeho druhu – ale vše můžete sehnat na místě

ZÁBAVA a ELEKTRONIKA

Zábava – já bych už nikam necestovala bez čtečky knih, ale můžete si vzít i knihu papírovou a pak ji třeba v guesthousu vyměnit za některou, kterou tam zanechali ostatní cestovatelé. Nezapomeňte vzít karty, někdy se hodí i pro navazování konverzaci.

Foťák

Mobil (často se hodí k hledání informací, wifi už je ve většině ubytování samozřejmostí – my cestujeme s počítačem, který ale zabere hodně místa a není nejlehčí – máte-li tablet a cestujete-li déle, určitě s ním nic nezkazíte)

Další elektronika (na delší cesty se může hodit tablet nebo menší počítač), kamerka, ebook)

Kabely (nejlépe všechny zabalit do jednoho z organizéry a mít je tak pohromadě)

Flashka – nic nezabere a někdy se zkrátka může hodit

 

-Nejdůležitější-

Pas a jeho kopie – vezměte si pro jistotu i kopii vašeho pasu, případně ještě naskenovaný pas na flashce, pro případ ztráty nebo odcizení pasu


Všechno připraveno? Teď už vše chytře zabalit do batohu a můžete vyrazit.

batoh

Mně se osvědčilo zabalit všechno oblečení (v mém případě organizéry plné oblečení) do spodní komor krosny. Do horní už dát jen boty, hygienu a spacáček. Ostatní kosmetiku jsem nacpala do postranních kapes.

Hotovo?

Nezbývá mi než vám popřát šťastnou cestu a hodně zážitků!

DSC04696

 

Zdroj: první obrázek:http://blog.tortugabackpacks.com/packing-quotes/

 

 

P1060382

Tento víkend nelze jinak – malujeme vajíčka

Milá děvčata, jak jste na tom s přípravami na Velikonoce? Budete malovat vajíčka, abyste na oplátku byly barbarsky vyšlehány? Já ano, ačkoliv se mi představa výprasku příliš nezamlouvá, pověrčivost je silnější a radši zkousnu pár šleh, než abych do roka uschla. :-)

Pakliže se chystáte malovat kraslice a právě jste zjistili, že jste zapomněli koupit barvy na vajíčka, nebo preferujete čistě přírodní postupy, rozhodně vyzkoušejte přírodní barviva. Vaření ve šlupkách od cibule zná asi každý, ale ačkoliv je to provařená klasika, je výsledná barva moje nejoblíbenější. K tomu jsem letos přidala pár vajíček obarvených v kurkumě a výsledek mě mile překvapil.

P1060380

Vajíčka se dají do studené vody spolu se lžičkou soli, dvěma polévkovými lžícemi kurkumy a dvěma lžícemi octa. Přivedou se k varu a povaří 5 minut. Pak je ještě chvilku nechejte v lázni dojít. Voalá, máte sluníčkově žlutá vajčka.

Pokud máte ještě trpělivost, můžete je dozdobit voskovými malůvkami. K nanášení rozpuštěného vosku používám krejčovský špendlík zapíchnutý do tužky. K rozpouštění vosku používám stavbu složenou z ešusu, vratce umístěné nádržky na vosk a do komínku sestavených svíček, abych dosáhla ideální polohy plamene pod voskem.

P1060377

Pokud vám to celé připadá tak nějak podivné a cítíte nebezpečí převrhnutí nádobky s voskem, vaše podezření je správné. Za roky, kdy tímto způsobem při malování kraslic rozehřívám vosk, jsem si již párkrát na sebe roztavený vosk vychrstla. Jednou jsem měla prsty obalené jako svlíkací párečky, podruhé voskový střik jen těsně minul oko a skončil na nose. Tudíž apeluji na naše čtenáče, pakliže znáte nějaký jiný způsob, jak rozehřívat vosk, sem s ním!! Budu neskonale vděčná.

Temly, krásná příroda i pohodová atmosféra – to je Chiang Mai

reka bangkok

Z hlavního města Sumatry, Medanu, jsme se letecky přenesli do metropole mnohem modernější větší, lidnatější a celkově více podobné té západní, Bangkoku a odtud pokračovali na sever Thajska. 

map_of_thailand

V Bangkoku, více než šestimilionovém velkoměstě plném výškových budov, nákupních center, ale i starých templů jsme strávili pouhé dvě noci. Většinu času jsme však relaxovali v 19. patře (byteček naší kamarádky) a 14. patře (bazén) jedné z výškových budov, která sídlí v části města zvané Sukhumvit, která se jen hemží cizinci vyslanými firmou ve své zemi nebo těmi, kteří zde našli práci v mezinárodní firmě. Není divu, že je tato čtvrť poměrně drahá a přizpůsobená chuti a žízni cizinců.

wat pho lezici budha wat pho areal wat pho

Wat Pho – největší budhistický komplex v Bangkoku. Vstupné necelých 100 Kč určitě stálo za to. V templu v poklidu odpočívá 43 metrový zlatý Budha.

Třetí noc jsme už netrávili v pokojí s úžasným výhledem, ale v klimatizací vychlazeném autobuse, který nás po 10 hodinách vyložil v městě Chiang Mai, Mekce turismu v severním Thajsku. Ve městě žije necelých 150 tis. obyvatel a jeho starší část je opravdu příjemná, i když naaranžovaná pro oči turistů. Najdete zde příjemné kavárničky, malé stánky i restaurace a tucet nabídek na nejrůznější organizované výlety (těm se obloukem vyhýbáme, jelikož máme dost času, raději si vše organizujeme a prožijeme sami).

strakaty pes

V Chiang Mai jsme našli příjemný guesthouse za velmi příjemnou cenu (160 Kč pokoj/noc) s ještě příjemnějším bazénem. Odtud jsme více než 5 dní vyráželi na výlety do blízkého okolí. Mnoho atrakcí nenajdete v průvodcích, a tak byli opomenuty turisty a my si užili chvíle klidu.

temple chiang mai

Chaing Mai je plná templů. Najdete jich tu opravdu mnoho, ale po chvíli zevšední stejně jako evropské kostely. U jednoho z nich jsme si 2 hodiny povídali s budhistickými mnichy.

huay tung thao jezero

Jeden den jsme si půjčili kola a vyrazili na výlet k jezeru Huay Tung Tao, které je necelých 13 km na sever od Chiang Mai. Bohužel v březnu se pálí zbytky trávy a rýže na polích a nebe je díky čoudu šedé, takže panorama nebyl nijak oslnivé. Jezero je lemováno přístřešky, kde si můžete dát fajnové jídlo a užívat si pohodu a klidu, které okolo jezera panuje. Když vám bude teplo, můžete se zchladit v příjemně osvěžující vodě, i když voda není úplně nejčistší.

sticky watterfall

Další den jsme nasedli na skůtr a 70 kilometrů uháněli na sever k vodopádům Bua Thong, neboli Sticky Wattefalls (lepkavé vodopády). Cesta vede po poměrně rušné silnici, takže nakonec jsme usoudili, že vodopády za takovouto příšernou cestu v neskutečném parnu a prachu nestojí, ale během sezóny deště, kdy jsou políčka zelená, může být na co cestou koukat. Voda teče po pískovci a vy můžete doslova vylézt celý vodopád. Skvělá zábava na horké dny.

thai box

Večer jsme pak zašli na thai box za Night Bazaar. Návštěvníci byli skoro bez výjimky turisté, ale jako první zážitek z thaiboxu určitě pozitivní.

lom chiang mai rock quarry cliff jumping

Motorku jsme vyměnili za bicykl, zašli na skvělou snídani k naší oblíbená paní, která dělá nejlepší shake, bez ledu a cukru (Funky Monkey) a vyrazili na jih od města k lomu (Rocky Quarry), který je zaplaven tyrkysově modrou vodou a nabízí úžasné koupání. Lom je opravdu hluboký, a tak jsme neváhali a skočili z útesu, mě stačilo 5 metrů, ale Ivo je borec a užil si let z 12 metrů. Potkali jsme tu příjemné Dány, kteří si užívali nedělní odpoledne se svými thajskými přítelkyněmi. Vypili jsme s nimi několik piv, ochutnali skvělé kuře s lepivou rýži a povídali si o životě a práci v Thajsku. Když se začala smrákat, nasedli jsme na naše kola a unaveně šlapali 10 km zpátky do Chiang Mai, kde jsme povečeřeli na rozlehlém večerní bazaru přeplněném stánky s jídlem a všemi možnými suvenýry, oblečením a doplňky.

kurz vaření chiang mai kešu kuřecí stir fry kurz vaření thai farm

Poslední den jsme se zúčastnili úžasného kurzu vaření na farmě nedaleko Chiang Mai (Thai Farm Cooking School). Ale o tom někdy příště.