Archiv pro měsíc: Únor 2015

Penang a jeho vyhlášená laksa

Ostrov Penang neoslní jen svou jedinečnou atmosférou, kterou jsem popisovala v minulém článku, ale i pár jídly, typickými pro tuto oblast.

 

 Laksa

a5

 

Pravděpodobně nejtypičtější jídlo Penangu, rybí polévka laksa, konkrétně a(s)sam laksa. V okolí Kuala Lumpur můžete narazit i na curry laksu, ale tato penangská je kyselejší a v roce 2011 byla CNN zařazena na 7. místo z 50 nejlepších jídel planety. A to už je něco. Nemůžu než potvrdit, je opravdu, o co stát.

 

Polévku tvoří rybí vývar okyselený nejčastěji tamarindovou pastou a zahuštěný jemně sekanou rybou, zpravidla makrelou. V polévce plavou nejenom širší nudle z rýžové mouky, ale i jemně krájená zelenina (okurka, cibule, chilli, někdy i ananas a salát) a máta, citronová tráva a zázvor. Navrch je polévka dovršena krevetou pastou (fermentované krevety smíchané se solí).

 

Laksa je opravdu specifická, ale delikátní. Nejdříve překvapí výraznou kyselou a zároveň rybí chutí. Za chvíli vám však zachutná natolik, že i přes to, že z jedné misky byste se najedli dostatečně, budete si chtít přidat. Jedna miska vás přijde na krásných 4,50 RM (33 Kč)

 

My jsme laksu ochutnali v ulici Jalan Balik v části Air Itam. Umí ji tam prý nejlepší a je to jediné jídlo, které si u tohoto stánku s malými stolečky a židličkami můžete objednat. (brzy vložím video z její přípravy, s tím internetem je to bída)

 

Až dorazíme domů, budu hledat nejlepší recept, vařit, zkoušet, chutnat a pak vám sem dám ten opravdu nejautentičtější.

 

Char Koay Teow

a7

 

Další specialita malajských Číňanů, která se vaří i v Indonésii, Singapuru a Bruneji. V překladu smažené ploché nudle.

 

Dříve dělnické jídlo, jelikož za málo peněz jste získali nutričně bohaté a vydatné jídlo, dneska je považováno spíše za nezdravé, kvůli množství použitého tuku.

 

Nejdříve se na silném plamenu v rozžhaveném sádle osmaží krevety, přidá se krevetová pasta, sojová omáčka, tělíčka škeblí (srdcovek), fazolkové výhonky, takzvaný rybí koláč (jakási hmota z ryby pokrájená na kostky), smažené vepřové sádlo a čínská klobása. Někdy se jídlo servíruje na banánovém listě.

 

Naše smažené nudle dle mého všechny výše zmíněné pochoutky neobsahovaly, většina z nich určitě byla přítomna, i když jen v omezeném množství.

 

Chuťově byly nudle vyvážené a poměrně dobré, ale že by mě vyložené okouzlily, to se říct nedá. Nevelká porce nudlí vyšla na 7 RM (48 Kč).

A tady ukázka dalších specialit, které jsme ochutnali v George Townu.

Závitky Popiah, které jsme měli už v KL. Tyhle byly snad ještě lepší.

a8

 

Chuťovky – malé masové čevabčiči (opravdová delikatesa), surimi v zelném listu a nakonec sladké knedlíčky z rýžové mouky plněné rozvařeným ovocem.

 

a4

 

A teď pár indických specialit. V jedné indické restauraci jsme narazili na Murtabak. Placky plněné nejrůznějšími směsmi a osmažené na plotně. V Cameron Highland jsem už jeden murtabak ochutnala, byl plněný pečeným kuřecím masem nasekaným na vlákna. Tady jsme si objednali vepřový. Byl odlišný, obsahoval mnohem víc vajec, ale jeho chuť nebyla tak oslnivá, jako ten první. K murtabaku dostanete mističku kari, do kterého si murtabak namáčíte.

 

 

 

a2Ve vyhlášené indické restauraci, která sídlí na hlavní třídě Jalan Penang jsme ochutnali krevetové curry s dušenou rýží a pár kousky okry. Curry bylo výborné, krevety normální, celkově docela průměrné jídlo, které jsme u Indů ochutnali.

žmm

žmm

Také jsme tu ochutnali tandoori kuře a kousek hovězího. Tohle jídlo se opravdu vyvedlo. Nalili nám k tomu několik omáček a celkově to bylo opravdu vynikající. Nechybělo ani restované zelí.

a3

 

Na ulicích si můžete dát nejrůznější nápoje. Typický je Cendol (kokosové mléko s ledovou tříští, želé a palmovým cukrem), ten jsem nakonec neochutnali, protože jsme na něj narazili vždy v nevhodnou dobu. Dali jsme si ale čerstvou šťávu z cukrové třtiny, dokonce ve verzi take-away.

a10 a9

Nakonec foto stánku se smaženými „dobrotami“.

a6

A příště už se tu můžete těšit na Indonéské pochoutky.

Pangkor a Penang

Ležím v houpací síti, do zad se mi vytlačují její ostrá oka, ale mě to nevadí, užívám si závan mořského vzduchu, šumění moře a občasné kokrhání kohouta, který nedaleko se svými slepičími společnicemi okouní. I přes poměrně napínavou zápletku knihy, kterou právě čtu, mě z horka zmáhá spánek, ale kvůli strachu z opičích zlodějů, kteří nám už dvakrát ukradli svačinu, se držím bdělá. Za chvíli se zvedám a běžím se zchladit do moře, které je však jen o málu chladnější než zdejší horký vzduch. Ulehám do písku a přemýšlím, jestli mám dneska větší chuť na grilovanou rybu, krevety nebo jen restovanou rýži se zeleninou…

pangkor

To nemá být provokace, jen strohý popis našich líných dní strávených na ostrově Pangkor, který díky své rozloze, 18 km2, objedete za 20 minut na vypůjčené motorce. Pokud milujete povalování u moře, prázdné pláže, exotické jídlo a to všechno za slušný peníz, jste zde na správném místě. Když jsme přečetli spousty knih, já se uzdravila z jakési divoké virózy a klid nás začal nudit, sedli jsme na trajekt, poté autobus a pak zase na trajekt a za 3 hodiny jsme se ocitli ve městě George Town, hlavním městě Malajského státu a ostrova Penang.

George Town je nejen moderní město s mrakodrapy, moderními čtvrtěmi a institucemi, ale i město, především jeho starší centrální část,  plné pohody, malých kavárniček, úzkých uliček, nechybí Little India (indická část plná hlasité indické hudby, barevných šátku a cinkrlat, sladkostí, které lákají barvou i vůní, ale jejich chuť není našim evropským jazykům moc blízká a indických restaurací s voňavým kari a smaženým kuřetem).

penang heritage

Pohodovou a uměleckou atmosféru dokreslují malůvky na zdech domů a z jejich vyhledávání se stává zábava pro nejednoho cestovatele.

sushi streetart street penang penang street

Naše návštěva Penangu se prolínala s oslavami Čínského nového roku – roku kozy. Bohužel naše představa o oslavě nového roku byla naprosto zcestná. Očekávané plné ulice a průvody s draky, plné nebe ohňostrojů a spousty čínského jídla a pití, to vše zůstalo jen v našich nezasvěcených představách. Číňané se během dne i večera schází s rodinou a navštěvují přátele, předávají si drobné dárečky, občas uslyšíte nepříjemný zvuk dělobuchů a všechny restaurace mají stažené rolety, už několik dní před novým rokem jsou uzavřeny, pro Číňany nastala nejdelší dovolená roku.

penang

 Obří vonné tyčinky a svíce před domy malajských Číňanů.

My jsme se vydali do částí ostrova nazývané Air Itam, kde sídlí jeden z největších a nejzdobnější budhistických komplexů v jihovýchodní Asii – templ Kek Lok Si, který představoval skoro „poutní“ místo pro Číňany, kteří do tohoto komplexu vyrazili během vítání nového roku pomodlit a zamyslet nad svým dosavadním i budoucím životem a konáním.

 

chinesenewyear air itam air itam2

chinese

 Látkové lístečky, na kterých stojí nejrůznější přání do nového roku.

Večer jsme se se sympatickým Indem a Syřanem vydali k moři, popíjeli pivo a rozprávěli o kulturních, náboženských a politických odlišnostech a schodách mezi našemi zeměmi.

Ubytování: v George Townu jednoznačně Ceylon Hostel (25 RM za osobu/noc ve sdílené ložnici)

Cenová hladina: jídlo od 4 do 10 RM (stejné jako jinde), pivo 8 RM za 0,3 l

Počasí: vedro a zažili jsme zde první déšť

Variabilní ohoz 4v1

šaty3

Dneska mi Pája poslala krásné prosluněné fotky. Vážně se musím hodně držet, abych jí nezáviděla :-)

Ale o překonávání svých negativních emocí dneska mluvit nechci…na Pájiných fotkách si kromě krásné modelky, moře, pláže a exotické flóry, můžete povšimnouti pruhatého oblečku, který má Pája na sobě. Je to variabilní letní ohoz, který se může transformovat hned do čtyř podob: dlouhá sukně, sukně ke kolenům, šaty, top bez ramínek. Pája si u mě tento kousek objednala před odletem a slíbila, že pošle fotky ze slunných krajů. S pozadím ze šedivých mraků a zmodralá zimou by totiž při focení v Čechách asi moc velkou parádu nenadělala.

Nyní mi fotky poslala a zcela neskromně musím poznamenat, že k tomu připojila komentář, jak se jí variabilní šatky skvěle nosí, jsou z příjemného materiálu a že bych je měla nabízet v našem obchůdku.

Nuže dobrá, léto je sice ještě daleko, ale není nikdy od věci včas se na něj připravit. Šaty tedy nyní naleznete v nabídce našeho obchodu. Prozatím v pruhované modro-bílé variantě a šité na objednávku na konkrétní rozměry zákaznice. Brzy, doufejme, přibudou další barevné varianty.

šaty5 šaty4 šaty2 šaty 1šaty7

Domácí měsíčková mast

018

Pája si drandí po Asii a užívá sluníčka, nicméně my méně šťastní musíme snášet útrapy české, dlouze se táhnoucí zimy (ačkoliv letos není příliš tuhá, s..e mě úplně stejně J ). Jedním z projevů tohoto ročního období často bývá vysušená pokožka.  Kůže je neustále přikrytá vrstvami oblečení a to jí příliš neprospívá. Na vysušenou pokožku si můžete snadno vyrobit jednoduchou domácí mast. Všechno suroviny jsou 100% přírodní a postup je velice jednoduchý, takže směle do toho!

Na jednu dávku masti budete potřebovat: 100g včelího vosku, 200 ml olivového oleje, vrchovatou hrst sušených okvětních plátků Měsíčku lékařského.

009

Já jsem si měsíček nasušila už v létě, ale pokud ho nemáte, určitě ho seženete v obchodě s bylinkami. O včelí vosk poproste nějakého známého včelaře, případně ho seženete také v potřebách pro včelaře.

Všechny ingredience dejte do kastrůlku a zahřívejte ve vodní lázni, dokud se vosk zcela nerozpustí.

011

Za občasného míchání nechte prohřívat 10-15 min. Potom rendlík odstavte z kamen, nechte vše ztuhnout a uležet do druhého dne.

Další den nejprve zkontrolujte, jak vám vyhovuje konzistence vniklé masti. Pokud je moc tuhá, přidejte olej, pokud moc řídká, přidejte trošku vosku. Celou směs znovu zahřejte a rozpusťte, přeceďte lístky měsíčku a nalijte do skleničky.

Až to všechno ztuhne, máte hotovo. Mast je super na tvrdou a suchou kůži, ráda jí také používám na popraskané rty. Díky hojivým vlastnostem měsíčku pomáhá léčit drobné ranky.

016

Ipoh, město jídla

Jediný důvod proč navštívit město Ipoh, které je ideální zastávkou na cestě z Cameron Highlands k moři nebo do Penangu? JÍDLO. A to je pro mě důvod z největších. Ale nechoďte sami, najděte si food průvodce, který město zná a ví, co a kde stojí za to ochutnat, třeba přes Couchsourfing.
c8Ivan a Ivo v uličce druhých manželek, kde měli bohatí Číňané byty, v kterých si užívali s milenkami.

Náš průvodce se jmenoval Ivan (západní jméno, jeho čínské jméno je pro nás moc složité) a byl to malajský Číňan. Neplánovaně jsme s ním kromě večera strávili i dopoledne následujícího dne, hodně si povídali a ochutnali opravdové pochoutky, na které určitě nezapomeneme a já je plánuji zařadit do svého kuchařského repertoáru.
Prvním místem naší kulinářské prohlídky města byla malá restaurace nabízející pouze pár pokrmů, avšak opravdu prvotřídních. Tato restaurace byla vyhlášená a na zdech tak visely fotky paní majitelky s asijskými a dokonce i jednou hollywoodskou (pro nás neznámou) celebritou.
Ivan objednal vyhlášené kuře, které bylo vařeno v ohromné nádobě plné kuřecího vývaru, následně bylo nasekáno na drobnější kusy a podáváno s omáčkou ze sojovky a vývaru a navrch ještě posypáno bylinkami – petrželkou a jarní cibulí. Ke kuřeti jsme uzobávali klíčky fazolek mungo, které byly podušeny ve vývaru a rýžové nudle – jedny se sojovkou a druhé ve vývaru.

c12 c11
Odtud jsme zamířili do restaurace, která se nacházela v přilehlé ulici. Tady jsme ochutnali hovězí vývar s masovými (hovězími) knedlíčky, které se příliš nelišily od těch českých. Ochutnali jsme i knedlíčky rybí, které byly poměrně chutné, jen mi připadaly přespříliš nastavené nějakou rýžovou nebo tapiokovou moukou. Druhá polévka byla s držkami a bílou mrkví, vývar byl silný a celkově byla vydařená. Ivan také objednal smažené kousky vepřových kůží v těstíčku, které nás nijak neoslovily, byly mastné a bez chuti. K pití nám doporučil místní specialitu – sojové mléko s želé, které mělo černou barvu a tvar pijavic. Po chvíli jsme si zvykla a docela mi to i chutnalo, ale dávám přednost ledovému čaji s limetkou, který tu všude mají opravdu výborný.

c2c1
c3
Večerní procházka okolo řeky s umělými barvenými stromy.

Druhý den jsme se po deváté hodině ranní sešli na vlakovém nádraží, abychom pokračovali v ochutnávání místních specialit a musím říct, že druhý den na plné čáře předčil ten první.
Nejdříve jsme zašli do moderně vypadající dvoupatrové restaurace, kde byly skoro všechny stoly obsazené. Podávají se tu totiž čínské knedlíčky, které se své oblibě těší hlavně v Hongkongu. Knedlíčky zde servírují v tradičních bambusových nádobách.
My jsme vyzkoušeli rybí knedlíčky, knedlíčky plněné krevetami a vlašskými ořechy, pečená marinovaná vepřová žebra a vepřovým masem a bylinkami plněné knedlíčky. Knedlíčky se máčí do jemné chilli omáčky. Všechny byli jemné, plné čerstvých surovin a opravdu se jen rozplývaly na jazyku.

c4 c5U této paní si vyberete, které knedlíčky si budete přát a ona vám vše donese k vašemu stolku. Nejčastěji se zde ke knedlíčkům popíjí černý čaj.
Odtud vedly naše kroky na blízký trh. Miluju trhy a navštěvuji je v každé zemi, v které cestuji. Tento byl opravdu důmyslný, první dvě patra obýval trh a v přilehlé budově se skrýval městský úřad, banky, pošta, poskytovatelé elektrické energie a jiné služby. Ideální místo, které slouží lidem, vše zařídíte pod jednou střechou, přičemž v nejspodnějším patře zaparkujete auto nebo motorku.
Trh nabízel nejenom ovoce a zeleninu, ale i maso a ryby. Jeden pán prodával i v malých klíckách tísnící se velké želvy, hady a dokonce jednoho ještěra.

c6

Klíčení fazolek a jejich promývání ve velkém. 

c7
Odtud nás Ivan převezl svým Protonem, autem malajské výroby, do skvělé restaurace, která perfektně zakončila naši gastro tour. Ivan objednal skvělý vývar Bak Kut Teh, který jsme už ochutnali v KL, ale tento byl úplně jiná třída. Byl tmavý, silný a mnohem výraznější. Byli v něm japonské houbičky enoki, které tvoří krásné trsy, kousky vepřového masa a bylinky. Na stůl nám také přilétl talíř lehce podušeného zelí a talíř vepřového masa, které bylo krásně měkké a proleželé.

c10
Celý gastrovýlet v Ipoh byl opravdu úžasný a doufám, že takovýchto inspirativních a výborných jídel bude na našem seznamu jen přibývat.

A zde je krátké video z trhu v Ipoh.

 

 

Taman Negara a Cameron Highlands

Unaveni ruchem velkoměsta jsme bažící po přírodě a pohybu vyrazili severovýchodně od KL, do džungle Taman Negara (v překladu národní park), jednoho z nejstarších pralesů na planetě (vědci odhadují jeho staří na 130 miliónů let).

b1

Cedule v jedné restauraci cestou do Taman Negara – zákaz plivání a zákaz vnášení durianu (durian údajně velmi výrazně páchne, takže je zakázáno ho vnášet do autobusů a i jiných veřejných míst – ještě jsme ho nezkoušeli, ale je prý je chuťově moc dobrý)

b2

 

Obrovské stromy v parku Taman Negara.

Do Taman Negary se snadno dopravíte z města Jerantut, odkud jezdí agenturní minibusy. Cesta nás vyšla na 15 RM (cca. 100 Kč) a trvala hodinku. Druhou možností je jízda lodí, která prý rozhodně stojí za to, my jsme ji bohužel kvůli zavazadlům v Jerantut musely vynechat. Centrem Taman Negary je vesnice Kuala Tahan, která v prosinci roku 2014 zažila ničivou povodeň, kdy vodní hladina vzrostla o téměř 12 metrů. Všude se kupily hromady starých dek, matrací a dalšího vybavení, které zničila voda. Vesnice tedy vypadala poměrně špinavě a neupraveně. Jelikož turismus je zde jedinou obživou místních, našlo tu se spoustu opravených hotýlků,

V místě sídlí mnoho cestovních kanceláří, které nabízejí spoustu výletů, pobytů v džungli a jiných outdoorových aktivit. My však dáváme přednost svobodě a raději ušetříme, takže jsme se vydali do džungle sami.

Za 1 RM přejedete řeku přívozem a vydáte se na procházku skrz administrativní centrum podle ukazatelů. Naším cílem byl nejdelší provazový zavěšený mostek na světě, tzv. Canopy Walkway, který měří přes 500 m (je rozdělen do max. 30 m úseků) a dříve sloužil vědcům pro pozorování džungle. Lávka je mnohdy i 50 m nad terénem a je to vážně zážitek. Bohužel byla otevřena pouze polovina, ale za 5 RM (34 Kč) to rozhodně stálo.

b3


Odtud jsme stoupali na vršek Bukit Teresik, kde se stromy rozestoupí a naskytne se vám úžasný výhled na prales. Odtud už jen poměrně prudké klesání, projdete okolo říčního jezírka Lubok Simphon, kde je možné se i vykoupat.

b4

b5

Celý výlet nás tedy přišel na 7 RM, oproti 35 RM, které si účtuje agentura. Poměrně zajímavá je prý noční návštěva džungle, ale jelikož se chystáme i do zajímavějších pralesů, rozhodli jsme se ji vynechat. Prales nás velmi překvapil absencí vlhka, dokonce padalo i listí ze stromů. Zvěř je zde plachá, naší pozornost upoutalo pouze pár opic a veverek.

Cenová hladina: levné ubytování okolo 30 RM na osobu, jídlo 6-10 RM

Počasí: teplo, ale chladněji než v KL, především večer

Cameron Highlands

Z Taman Negary jsme se předraženým agenturním busem (za 85 RM, bohužel jediná možnost) vydali do oblasti Cameron Highlands, kterou objevili Britové v jejich koloniální době, jelikož klima je zde velmi podobné tomu ostrovnímu. Ve dne se teploty pohybují okolo 20 stupňů, v noci okolo 14. Díky nižším teplotám jsme podcenili horské slunce a pěkně se připekli. Centrem je město Tanah Rata, kde je mnoho hostelů, restaurací, prádelna a jiné potřebné služby.

Cameron Highlands se právem nazývá „zahrada Malajsie“. Na všech svazích naleznete skleníky a záhony. Pěstuje se zelí, saláty, rajčata, cukety, okurky a další zelenina. Sídlí zde také mnoho jahodových farem (pro turisty nabízejí samosběr – cca. ½ kg za 25 RM- 170 Kč, nekup to). Je zde i farma s kaktusy, motýly a včelí farma. Největším lákadlem však jsou čajové plantáže. My navštívili čajovou plantáž BOH a byl to opravdu zážitek (chystám samostatný článek o výrobě a pěstování čaje).

b7 b8

Ubytování jsme našli v 8 Mentigi (zatím naše nejlepší, dokonce jsme měli i vlastní koupelnu). V nabídce je řada výletů do přírody a především na farmy. My jsme zase vyrazili na vlastní pěst. První den trek č. 10, který vede skrz džungli, přes kopečky a nabízí pár míst s výhledy. Trek končil v městečku Brinchang, kde jsme navštívili i poměrně velký budhistický templ.

Druhý den jsme vyrazili skrz džungli na druhou nejvyšší horu v oblasti, přes 2000 m.n.m. vysokou, Gunung Brinchang. Výstup trval asi 2 hodiny a byl poměrně strmý, ale na konci čekala odměna v podobě rozhledny s úžasným výhledem na prales a farmy. Odtud jsme ještě hodinku pochodovali velmi alternativní stezkou skrz farmy k čajové plantáži BOH. Ale o té zase někdy příště.

b9

b10

 



b6

Mossy forest – mechový prales, vše je porostlé mechovou pokrývkou.

Cenová hladina: ubytování 50 RM za pokoj, jídlo 6-12 RM

Počasí: příjemné jarní české počasí

Podívejte se na naše výlety do přírody i v krátkém videu (kvalita je slabá, ale budu na tom pracovat).

 

 

 

Čínská čtvrť s naším food průvodcem Rayem

a4

Jídlo v Malajsii tvoří, stejně jako v ostatních asijských zemích, důležitou roli v životě místních, jelikož většina jídel lidé zkonzumují venku a méně si jídlo připravují doma. Podívejme se nejprve na několik zajímavostí ve veřejném stravování v Malajsii.

Jak již bylo zmíněno v minulých příspěvcích, obyvatelstvo Malajsie tvoří tři národy, a to má i velký vliv na nabídku místních jídel a různorodost možností veřejného stravování. Na první pohled převažují stánky a restaurace indické a čínské, těch čistě malajských jsme zatím moc nepotkali, ale tradiční malajské pokrmy většinou nabízejí indické restaurace. Indické a čínské restaurace však nenabízejí pouze pokrmy, které mají původ čistě v těchto zemích, ale jsou upraveny a přetvořeny dle místních zvyklostí a dostupnosti surovin.

Většinou se jídlo konzumuje lžící a vidličkou (zajímavá kombinace, zvláště chcete-li konzumovat velký kus masa, ale i to už jsem zvládli). V čínských restauracích seženete i (někdy na požádání) hůlky. Indové jedí tradičně rukama.

Pouliční jídlo a jídlo na trhu je výborné, většinou se jedná o různé smažené ryby, zeleninu nebo jiné dobroty na špejli. My zpravidla chodíme k různým stánkům s venkovním sezením a do menších restaurací. Hygiena je různá, ale hlavu si s tím příliš nelámeme.

Tady jsou pochoutky, které nás zatím nejvíce zaujaly nebo překvapily.

V KL jsme se setkali s Malajcem Rayem, s kterým jsme si domluvili tour po jeho oblíbených jídlech.

DSC03234

Nejdříve nás vzal na hamburger. To nás překvapilo spíš nemile, ale byl tak nadšený, že jsme si jeden dali s Ivem dohromady. Takový průměrný hamburger, ten náš byl jehněčí a místo hranolek k němu servírovali 2 nožičky párků, které maso neviděly ani z vlaku. Vše vonící západní v Asii zkrátka letí (cena cca. 63 Kč).

a10

Poté jsme se jeho auťákem vydali do zapadlých uliček, kde sídlila čínská komunita. Skvělé a autentické místo tvořené stánky po jedné straně a stolky na straně druhé, přičemž na protějším domě nad stánky byla plátna, kde se promítali telenovely. Každý stánek se specializoval na určitý pokrm, takže kvalita zaručena.

a3

Ray objednal 3 jídla. Prvním z nich bylo dušené vepřové maso v kořeněném vývaru ( Bak Kut Teh). Vepřové maso tvořil i žaludek a střeva, ale nebylo to nic nechutného, oboje mě překvapilo jemnou chutí. Vývar byl ale to nejlepší. Byl vařen s hřebíčkem, skořicí, badyánem a dalším, čistě asijským kořením. Do polévky jsme si ještě přidávali rýži a chilli.


a1

Dále jsme ochutnali zeleninové závitky Popiah. Ve speciální placce  přímo na Popiah (z mouky a vody) zabalená zelenina. Skvělou chuť a křupavost závitkům dodávaly listy salátu a především sekané arašídy. Miluju nejrůznější závitky, především ty nesmažené a tyto byly opravdu skvělé.

Posledním ochutnávkou byl grilovaný steak z rejnokaDSC03234, který byl servírován v omáčce ochucené limetkami. Byla to vážně pochoutka, ryba byla jemná a omáčka silná a lehce pálivá, pravděpodobně ze sojovky, vývaru, chilli, cibule a dalších čínských omáček.

a2

Ceny zde bohužel nemohu uvést jelikož je neznám, Ray vše zaplatil. My jsme mu z Čech přivezli láhev Becherovky, kterou si přál a kterou ochutnal v SIngapuru, kde pracoval a sdílel byt mimo jiné s dvěma Češkami.

V příštím příspěvku se podíváme na jídla z indických restaurací.

 

 

 

Kuala Lumpur

Hlavní město Malajsie, jedné z nejvyspělejších zemí jihovýchodní Asie, na nás působilo jako perfektně fungující směsice asijských barev a vůní, tropického klimatu, západního stylu života a ruchu moderního velkoměsta.

Strávili jsme ve městě 3 noci a náležitě si užili jeho denní i noční atmosféru.

Co stojí za to navštívit?

  • Petronas Twin Towers

Symbol KL a jeho nejnavštěvovanější atrakce, dvojice mrakodrapů, které slouží jako administrativní centrum, turistická atrakce a v dolních patrech i jako luxusní nákupní centrum.  Stavba měří 452 m a byla otevřena v roce 1998 a než byla v roce 2004 překonaná mrakodrapem Tajpej 101, jednalo se o nejvyšší budovu světa.

Váhali jsme, zda investovat 80 RM (cca. 550 Kč) za návštěvu této úchvatné stavby, ale nakonec jsme neodolali a jelikož jsme nikdy v tak vysoké budově nebyli, tak jsme si vstup koupili. Po bezpečnostní prohlídce a odevzdání stativů a zavazadel nás výtah vyvezl do 41. patra do výšky 170 m, kde se nachází Sky Bridge, 58 m dlouhý mostek, který věže spojuje. Už tento výhled nám vyrazil dech. Odtud jsme s jedním přestupem v sítí výtahů dojeli do 86. patra, do výšky 370 m. Výhled je odtud opravdu úchvatný. Celé město KL je protkané výškovými budovami a mrakodrapy a vy je z Petronas  máte jak na dlani. Vidíte i měnící se podobu zástavby směrem ven z města, ubývá lesk a učesanost a převažují paneláky a obyčejné nízké domy se střechami z vlnitého plechu,

Pokud se vám nechce investovat do návštěvy mrakodrapu, můžete navštívit restauraci v 52. patře (nejsem si jistá, jak to přesně funguje, ale jeden Malajec nám to doporučoval).

1

2 3
13

  • Batu Cave

Komplex, pro hinduisty posvátných jeskyní, Batu leží nedaleko za městem a je tak přístupný příměstským vlakem. Pro veřejnost je otevřeno pouze několik jeskyní, k nejznámější z nich, Chrámové jeskyni, se dostanete po vyšlápnutí cca. 270 poměrně prudkých schodů.

My jeskyni navštívili dva dny po největším hinduistickém svátku Thaipusam a byly to jeskyně plné hromad odpadků. Během tohoto svátku navštívilo jeskyni více než 1 milion návštěvníků. (o tomto svátku naleznete zajímavý článek na tomto blogu). Okolí jeskyně zůstalo ještě po slavnostech plno stánků s nejrůznějšími sladkostmi a cetkami. Vládne tu indický systém a cit pro čistotu a pořádek.

8 9 10

  • KL Tower

I s anténou, 421 metrů vysoká věž, která slouží jako televizí a rozhlasová a kdovíjaká ještě, anténa. Najdete tu i restauraci a jiné vyžití. My věž pouze obešli, jelikož výhledy jsme si užili na Petronas a naše peněženka znova brečet nechtěla.

11

  • Chinatown

Malajští Číňané mají i svoji část města, kde najdete spoustu stánku s oblečením, elektronikou a hlavně jídlem.  Jelikož se blíží čínský nový rok, rok kozy, vyniká chinatown obzvláště v noci svou výjimečnou slavnostní atmosférou.

4 5

Za návštěvu rozhodně stojí také projít se přes Náměstí nezávislosti, okolo mešity Masjid Jamek a trh Pudu.

7

 

Kvůli muslimské většině a jejich zvykům, mají vlaky zvláštní vagony pouze pro ženy, Na stanicích vlaků a rychlokolejky najdete vždy alespoň jednu modlitebnu, které nechybí i na jiných veřejných místech.

12

Největší bláznovina – obří horská dráha v největším obchoďáku, který jsem kdy viděla. Měl snad 11 pater.

6

Cenová hladina: Ceny nejsou nijak vysoké, levnější jídlo okolo 6-9 RM (40-52 Kč), ubytování nás stálo cca. 200 Kč (žádný luxus, sdílená koupelna, ale nechybělo wifi a snídaně), doprava okolo 1,2 až 2,4 RM dle vzdálenosti, jezdí tu i autobusy Go KL zdarma

Klima: vedro, vedro, vedro. Večer poměrně příjemně.

 

 

První pocity a základní informace

 

 


DSC03063

Tak jsme tu. Několik měsíců plánovaný výlet do jihovýchodní Asie nabral reálných podob. V tomto krátkém příspěvku bych se s vámi chtěla podělit o své první dojmy a pár základních informací o první zemi, kam vedli naše kroky – Malajsii.

Po dlouhé a díky zpoždění letadla, únavné cestě jsme se v centru hlavního města ocitli okolo druhé hodiny v noci. Při hledání našeho skromného hotýlku jsme bloudili i menšími uličkami, kde nás vždy někdo odchytl a snažil se nám poradit (nebo nabídnout hotel kamaráda), ale všichni byli milí a nijak extra otravní. Zarazilo nás jen vyvýšená plošinka před jednou z budov, kde poklidně spalo asi 30 lidí.

Druhý den jsme teprve mohli nasát tu pravou atmosféru Kuala Lumpur. V Asii jsme byli jednou, před třemi lety, ve Vietnamu, takže určitou zkušenost máme, ale i tak nás ta jinakost, odlišné vůně a horko zase odzbrojily.

Na první pohled nás zaujala směsice lidí, která tvoří obyvatelstvo KL, jak místní město zkráceně nazývají. Obyvatelstvo Malajsie tvoří z více než 60% Malajci, dále tu najdeme malajské Číňany, kterých je asi 25% a zbytek obyvatel je zastoupen Indy a dalšími, většinou, asijskými národy.

Z této trojice národností vyplývá i trojí náboženství – islám (Malajci), budhismus (velká část Číňanů) a hinduismus (Indové). Všichni tu žijí v poklidu, tolerují se (alespoň se to tak jeví) a působí jako jednotný národ s rozdílným vzezřením obyvatel. Národním jazykem je však malajština a vyznáním islám (to se projevuje na dostupnosti piva a jiného alkoholu, který seženete pouze u Číňanů nebo ve speciální ulici).

DSC03194

KL je moderní město s lesem mrakodrapů a výškových budov, kterým vévodí známá „dvojčata“ Petronas Towers. Nechybí však spousta parků a zeleně obecně. Ulice jsou čisté a uklizené, prostě moderní, poměrně poklidná, metropole, kde žije přes 1,5 milionu obyvatel. Veřejná doprava je na perfektní úrovni, najdete tu autobusy ( i linky, které jsou zadarmo), jednokolejku, příměstské vlaky a městské vlaky.

DSC03219DSC03118

 

V Malajsii se jezdí vlevo ( i když z této fotky to není na první pohled patrné).

DSC03169

Čínský nový rok se blíží a po celém městě jsou krásné dekorace. Nový rok připadá letos na 18. února a bude ve znamení kozy.
DSC03257 DSC03233

DSC03164 DSC03151

DSC03078

Naše cesta po Malajsii.

Mapa Malajsie

Nejdříve jsme zavítali do Kuala Lumpura, kde jsme ochutnali i skvělé jídlo. Odtud jsme vyrazili autobusem do Taman Negara (přes Jerantut) a Cameron Higlands. Následovalo města jídla Ipoh a poté krásný ostrov Pangkor a město Georgetown na ostrově Penang.