Archiv pro měsíc: Září 2014

Plněné lilky s dýňovo-batátovým pyré

DSC01315

Plněné lilky a vlastně i další zelenina, jako cukety, kulaté mini dýně a žampiony, jsou fantastické jídlo, které snadno vyrobíte i s poloprázdnou lednicí. I já jsem se pro tuhle pochoutku rozhodla, jelikož v lednici dřímal pouze jeden žampion, zbytek slaniny, kousek jarní cibulky a svazek petržele. Suroviny můžete tedy libovolně zaměňovat a myslím, že nikdy nešlápnete vedle. Jako přílohu jsem zvolila dýňovo-batátové pyré, které jsem se naučila na kurzu vaření v Dvoře Seletice. Určitě stojí za vyzkoušení, ale můžete k lilkům směle servírovat i pyré petrželové, klasickou bramborovou kaši nebo pečený brambor.

 

Suroviny (4 porce)

Pyré:

DSC01293

200 g batáty

750 g dýně

1 dcl smetany ke šlehání

1 dcl tučného mléka (podle potřeby přidejte)

1 lžíce máslo

Sůl

 

Plněné lilky:

DSC01295

2 střední lilky

1 menší cibule (já měla zrovna šalotku)

1 hrst slaniny (skvěle funguje i uzený tempeh)

1 jarní cibulka

1 velký žampion

1 dcl bílého vína

2 lžíce konzervy sekaných rajčat

1 lžička cukru

1 hrst sekané hladkolisté petrželky

 

Omáčka:

Zbytek konzervy sekaných rajčat

1,5 dcl bílého vína

2 lžíce cukru

3 stroužky pečeného česneku

Sůl, pepř

1 Hrst sekané hladkolisté petrželky

 

Posypka na lilky

2 lžíce strouhanky (pokud máte, tak určitě japonskou panko)

2 lžíce parmazánu (eventuálně Grana Padana)

1 stroužek česneku

1 lžíce olivového oleje

Trochu sekané hladkolisté petrželky

 

  1. Do trouby vyhřáté na 180°C dáme péct na čtvrtky nakrájenou dýni hokkaido a oloupaný batát (vše ještě lehce pokropíme olivovým olejem). Pečeme cca. 35 minut.
  2.  Lilky rozpůlíme, pokapame olivovým olejem, vložíme do zapékací místy, přidáme 3 stroužky neloupaného česneku a pečeme 20 minut.
  3. V misce smíchám všechny suroviny na posypku.
  4. Na pánvi opečeme cibulku, slaninu a ostatní ingredience, osolíme, opepříme. Zalijeme vínem, které pár minut necháme vypařit. Přidáme cukr, rajčata a ještě pár minut necháme probublat, až se skoro vypaří všechna tekutina.
  5. Ze skoro upečených lilků vyndáme „masíčko“ a zbyde nám pouze slupka s cca 1 cm vrstvou dužiny. Vyjmutou dužinu nakrájíme na kostičky a přidáme do směsi. Krátce prohřejeme. Lilky naplníme.
  6. V pánvi svaříme rajčata s vínem, přidáme cukr, vymáčkneme upečený česnek, osolíme, opepříme. Vypneme plamen a vmícháme nasekanou petrželku.
  7. Omáčku dáme do zapékací mísy, překryjeme ji lilky, které ještě zasypeme sýrovou posypkou a pečeme cca. 15 minut.
  8. Mezitím v hrnci ohřejeme smetanu s mlékem, přidáme pečené batáty a dýni (kterou se pokusíme oloupat, pyré je pak jemnější), lehce prohřejeme a důkladně rozmixujeme tyčovým mixérem. Podle chuti osolíme a vmícháme máslo.

DSC01298

Dobrou chuť!

DSC01297

 

DSC01309

 

DSC01310

Barcelona – den 3

DSC01024

Je tu další den našeho pobytu v největším městě Katalánska. Je důležité zmínit, že Katalánci jsou velmi hrdí a u každé památky tak naleznete texty v katalánštině a až následně ve španělštině a ostatních jazycích. Určitě jste v médiích zaznamenali, že se toto společenství snaží osamostatnit a získat autonomii. Na druhou listopadovou neděli je vyhlášené referendum, kdy mají Katalánci rozhodnout, zda být stále součástí Španělska nebo tvořit samostatný stát. Referendum se však španělská vláda snaží zatrhnout a i kdyby k němu došlo, není zcela jisté, jak by se nakonec sami Katalánci rozhodli. V důsledku vše není tak černo-bílé a pravděpodobně by se všem nakonec žilo hůře než pod Španělskem.

Hned dopoledne jsme si nadšeně půjčili bicykly a vydali se opačným směrem než je moře, tedy do kopce k dalšímu Gaudímu dílku, parku Güell. Cesta byla strmá, ale když jsme nakonec vyšplhali k bráně parku, začalo poprchávat (a nepřestalo do druhého dne) a tak jsme se pouze v krátkosti rozhlédli a začali pomalu klesat k fotbalovém stadionu bájné FC Barcelona zvanému Camp Nou (tedy nový stadion, jak poetické). Za prohlídka stadionu a muzea si účtovali 23 EUR, což jsem s díky odmítla a stejně tak můj drahý, který mě v tom nechtěl nechat. Cenou útěchy byla návštěva prodejny dresů a jiných fotbalových „nezbytností“, kde jsem poprvé viděla v krámě s oblečením na schodech a židlích sedět ženy, ne znuděné muže.

DSC01028 DSC01036

 

Bývalá aréna pro býčí zápasy, která je zajímavě přestavená v nákupní centrum ( z původní stavby jsou dochovány pouze obvodové zdi, můj drahý stavař byl nadšen).

Odtud už jsme po úzkých uličkách, plných chodnících a příležitostných cyklostezkách valili do centra, na hlavní nákupní třídu La Rambla, kde se nachází jeden z nejlepších trhů světa – La Boqueria (samotná La Rambla ničím nenadchla, pouhá ulice plná turistů a stánku s mnohdy pochybným sortimentem). Na trhu najdete nejen stánky s masem, rybami, ovozelem a dalším typicky „trhovým“ sortimentem, ale hlavně spoustu mini barových restaurací. Na jednom blogu jsem vyčetla, že tutovka je jít do baru Pinotxo, kde už 50 let vaří jistý Juanito Bayen, který je ikonou celého trhu a razí za ním foodies z celého světa (svůj styl utvrzuje výběrem piva, jelikož tu čepuje naši Plzeň). Bohužel, když jsme k jeho baru dorazili, zrovna leštili grily a veškeré vybavení a na žádné fazole s kalamárami, které prý jednoznačně stojí za ochutnání, nedošlo. U většiny barů byla fronta na místo, chodili jsme teda zase jak blázni tam a zpět a nakonec našli fleka u jednoho z barů v zadní části trhu. Zvolili jsme talíř plný mořských plodů za 28 EUR a náležitě jsme si pochutnali. Všechny suroviny vidíte před sebou na baru a hned z druhé strany se vše griluje, je to tedy rovnou i taková live cooking show.

DSC01047 DSC01052 DSC01053

Zbytek dne už jsme jen korzovali na kole ulicemi, uličkami, okolo budovy akvária, pláže, k v pondělí zavřenému Gaudího Palau Güell a zase zpátky na hostel, kde jsme si chtěli uvařit nějaké mořské potvory. Vyrazili jsme tedy do blízké supermarketu, kde jsme nic nesehnali a náhodou jsme si vzpomněli na restauraci doporučenou klukem z recepce. Malá hospůdka naproti hostelu byla otevřená vždy jen pár hodin odpoledne a večer od 9 do 11. Když jsme vešli, bylo lehce po třičtvrtě na 8, ale nechali nás si sednout. A v 9 to začalo! Během pár minut bylo všech 10 stolečků plných. Podnik se jmenoval Portoles a měl nejlepší atmosféru ze všech navštívených stravovacích zařízení. Seděli tu pouze lokálové, takže menu v angličtině měli jen jedno, které vypadalo spíše jak obrázková kniha a ostatní objednával z tabule na zdi. Zvolili jsme lehký salát s ančovičkami, smažené baby chobotničky a grilovanou sépii (ta byla opravdu excelentní). Každý talíř stál okolo 5 EUR, k tomu jsme popíjeli domácí víno taky za lidovou cenu. Prostě super zážitek, takže pokud budete někdy na ulici Diputacio, tak neváhejte. Den jsme zakončili dalším půl litránkem vína na hostelu a šli na kutě (poprvé nikdo v noci na pokoji nechrápal – jedna z nevýhod hostelů).

DSC01070     DSC01065

Barcelona – den 2

Druhý den jsme samovolně nastolili španělský režim, kdy jsme vstali v půl 10 a vydali se do města shánět nějakou tu snídani. Nakonec jsme ulovili čerstvou bagetku, balení sýru a několik rajčat (která však nebyla tak skvěle zralá, aby se dala typicky po španělsku roztírat po pečivu, to bylo opravdu zklamání) a plněné čokoládové taštičky. DSC00872

Náležitě posilněni jsme se vydali na procházku městem. Prozkoumávali jsme staré město, občas narazili na davy turistů i místních, kteří sledovali představení v rámci festivalu. Nechci tady dávat turistickou přednášku a popisovat všechny památky, to myslím není účel a ani to nabídnout nemůžu, jelikož jsme si jako obvykle nesehnali tištěného průvodce a spíš nasávali atmosféru města a občas přečetli pár informací, které jsem ještě před odjezdem stihla nahrát do čtečky. Každopádně staré město je plné uzoučkých uliček nabízejících stylová občerstvení, tapas restaurace, ale i malé butiky s neokoukanou módou za příjemné ceny.

DSC00888 DSC00870

 

Jak už jsem zmínila, neměli jsme dostatek informací o památkách Barcelony, což jsme hodlali vyřešit Free Walking Tour, která začínala ve tři. Rychle jsme proto hledali nějaký příjemný podnik s ještě příjemnějšími cenami. Nevím, jak to máte vy, ale my jsme v tomhle úplně šílení.  Přesně podle hesla, kdo moc vybírá, ten přebere, jsme vždycky měli pocit, že za rohem je ještě lepší, levnější a stylovější hospoda, a že k téhle se vždycky můžeme vrátit. Nachodili jsme asi 3 kiláky a nakonec zapadli do docela pěkného podniku hned naproti nějaké pamětihodnosti (výjimečně dobrá volba), ale nakonec jsme vše zkazili volbou jídla (možná to byla ale chyba kuchaře). Já jsem si dala grilovanou zeleninu s ančovičkami (což byl pravděpodobně jen předkrm, jelikož to byla zoufale malá porce s dvěma plátky ančoviček) a k tomu jsem dostala špenátovou polévku, kterou jsem si ani neobjednala, pouze jsem se informovala, jaká je polévka dne (ale nakonec ta polévka byly vítězem oběda). Můj drahý si dal (jsem mu doporučila) tradiční španělskou tortillu (opečené brambory zalité vejci), která však byla nedochucená a jednoduše taková mdlá.


 DSC00904

Cestou ke katedrále, kde byl sraz pro FWT jsme se ještě dojedli výbornou zmrzlinou a byli jsme spokojeni. FWT je jak už název napovídá 2,5 hodinová exkurze za památkami s anglicky hovořícím průvodcem/kyní, která se tváří, že je zcela zdarma, ale na konci si průvodce vždy decentně řekne o nějaké to dýško. Samozřejmě proti tomu žádná, můžete se kdykoliv odpojit a většinou vás provádějí mladí lidé, kteří nabídnout zajímavé tipy a poznámky, člověk se i zasměje. Ale právě průvodce je ten, na kterém vše stojí nebo padá. Když jsme přišli na meeting point a chvíli poslouchali průvodkyni, usoudili jsme, že tahle není zrovna typ, který vás zaujme a vtáhne do pravé historické Barcelony, spíš se jednalo o nesmělou dívčinu. Možná to bylo i tím, že už jen za dopoledne jsme prochodili střevíce (já doslova, ještě teď mám na nohách strupy a řezné rány, mám asi divný nohy, no, ne boty jak říká Ivo).

DSC00906

DSC00891

Rozhodli jsme se tedy vrátit se na hostel pro kola a vyrazit na pláž. Cestou jsme ještě okoukli Gaudího stavby (samozřejmě, že jen zvenčí, museli jsme šetřit, abychom si mohli dopřát výbornou večeři). Bicykly nás opravdu nadchly, během pár minut jsme byli u moře a hlavně poměrně bezpečně. Barcelona je protkaná mnoha cyklostezkami, ať už pro ně je vyčleněn pruh uprostřed vozovky (takový tramvajový pruh, z každé strany ohraničen trávníkem) nebo se jedná o úzké uličky jen pro cyklisty a rezidenty nebo to holt střihnete na chodník (třeba když je na silnici červená), což je tam naprosto běžné. Je to trochu divočina a adrenalin, ale ušetříte hodně času a myslím, že není nad to, když při bloumání a bloudění na kole narazíte na zajímavou stavbu/památku/hospodu/kavárnu nebo cokoliv jiného. Jsem zastánce „ztracené turistiky“, speciálně v evropských městech, kde myslíte, že už vás nic nepřekvapí. To se vám při používání metra nestane, jelikož většinou vystoupíte nedaleko hledané pamětihodnosti a cestujete v černém tunelu.

DSC00931

 

 

DSC00926

1. obr: La Pedrera. 2. obr. Casa Batlló 

Pak už jsme jen projeli celé pobřeží až k party areálu Forum, cestou jsme obdivovali moderní architekturu, kterou je Barcelona doslova prošpikovaná. Následovala krátká koupačka a nákup na trhu. Pořídili jsme luxusní chorizo a fuet (dohromady za 5 EUR, úžasný) a sýr s plísní navrchu, k tomu samozřejmě bageta a lahev bílého. Usedli jsme v parčíku, kde nás bavila skupina Afričanů svým improvizovaným koncertem.

DSC00953 DSC00955 DSC00977 DSC00979

Následně jsme vrátili kola a vydali se na večeři do restaurace, kde jsme si první den dali paellu. Tentokrát jsem zvolila pouze výbornou polévku z mořských plodů a Ivo si dal kalamáry ala romana (na kroužky nakrájené kalamáry obalené a usmažené v těstíčku) a vše jsme zalili 1,5 l sangirie.

Kousek od tohoto místa stojí největší lákadlo Barcelony, už 130 let stavěná a stále nedostavěná, Sagrada Familia. V noci skýtala opravdu úchvatný pohled prost davů turistů. A hurá na kutě, zítra nás čekají cyklotoulky.DSC00999

 

 

Barcelona – den 1 a obecné info

Konečně je to tady, zabalíme pár kousků letního oblečení a vyrážíme na bus, který nás vezme na metro, které nás vezme na další bus, který jede na letiště Vacláva Havla Terminál 2 odkud nám letí éro do katalánské metropole. Jsme plní očekávání, ve Španělsku jsme ještě nebyli a Barcelona je skoro jedno z posledních velkých měst Evropy, kam se opravdu toužím podívat, teda teď už spíš toužila.

Letenky

Dostat se do Barcelony není nejlevnější záležitost, srovnáte-li to například s Londýnem nebo Římem. Do Bracelony létá přímo pouze španělská low-costová společnost Vueling, s kterou jsme letěli cestou tam. Zpátky nám systém Airixo vygeneroval let s RyanAir do Bergama a odtamtud s Wizzair do Prahy, přičemž v Bergamu strávíte celý den. Myslím, že jsme zvolili rozumný kompromis mezi cenou a pohodlím. Pokud jedete jen na pár dní, určitě bych si nekupovala ani žádné zavazadlo k odbavení (které mnohdy vyjde stejně jak letenka, tím spíš, když cestujete s třemi leteckými společnostmi), my jsme měli jen každý batoh a na těch 5 dní to úplně stačilo.

Z letiště El Prat v Barceloně jsme se vydali vlakem (cca. 20 minut za 4,10 EUR) do centra, odkud jsme pěšky pochodovali (20 minut) k hostelu. Cestou nás samozřejmě dostihl hlad, takže jsme v jedné hezky vypadající restauraci, kde nás uvítala španělsky mluvící asiatka (jak se ukázalo, je to poměrně časté a hodně asiatů zde má restauraci nabízející tradiční španělskou kuchyni) usedli a hnedka zkraje si objednali Fisherman´s style Paella, která jak název napovídá, obsahuje kalamáry, krevety a mušle. K tomu jsme si dali pivečko (při placení jsme usoudili, že odteď jen víno) a bylo nám blaženě. Paelly bylo opravdu hodně, takže jsem byla ráda, že jsem ukočírovala Ivka „velké oči“, kdy chtěl ještě nejdřív objednat nějaký předkrm, to už bychom se vážně odtamtud neodvalili. Při placení nám usměvavý majitel restaurace ještě na podnik věnoval dva panáky, takže jsme odcházeli poměrně rozveselení, a to nejen díky letnímu počasí a právě začínající dovolené.

DSC00789 DSC00790

Ubytování

Popravdě řečeno jsem ani nezjišťovala ceny normálních hotelů, ale rovnou jsem se pídila po nějakém pěkném hostelu někde v centru. Při cestách po evropských městech mi hostely přijdou jako ideální varianta, která tolik nezatíží váš rozpočet a ušetřené peníze můžete utratit třeba za super jídlo nebo víno ( nebo za památky a věčně tak jen na ně nekoukat zvenku – my zvolili první dvě možnosti). Povedlo se mi najít bezva hostel, 10 minut chůze od Sagrady, kde stála noc ve 14-lůžkovém pokoji (no jo, není to žádné terno, když cestujete v páru, ale kde jinde šetřit než na noclehu, na jídle teda určitě ne) 470 Kč na hlavu. Hostel se jmenoval Bed&Bike           , a jak už je z názvu patrné, nedostali jste k noclehu snídani, ale půjčení fajnovýho stylovýho bicyklu. Jinak byl hostel čistý a hlavně prostorný a vzdušný, což je při větší koncentraci lidí velmi příjemný.

DSC01079DSC01080

Potom, co jsme od milého recepčního získali mapku, do které nám naznačil, co navštívit, kam vyrazit na nejlepší tapas atd, (kterou jsme hned první den ztratili) jsme se vydali na menší procházku k Vítěznému oblouku. Ještě bych měla zmínit, že v době našeho pobytu byl v Barceloně zrovna největší festival roku, La Mercé, jehož tradice sahá až na konec 19. století a jehož součástí jsou různé průvody, ohňové show, koncerty, představení a také festival vína, na který jsme u Vítězného oblouku narazili. Nebylo zbytí a koupili jsme poukázky, zapůjčili sklenice a jali se degustovat. Za 5 EUR jsme ochutnali 4 vzorky vína a byli jsme více než spokojení. K vínku jsme si ještě koupili tapas s ančovičkou a výborný slabý salámek. Pak jsme ještě sledovali pár koncertů a kolem půlnoci jsme se vrátili na hostel.

DSC00795DSC00803  

DSC00811  DSC00817

DSC00819  DSC00821

DSC00831 DSC00845

 

Pokračování v dalším příspěvku….

 

Čatný

Alespoň v krátkosti bych chtěla vysvětlit, co čatní vlastně znamená a jakých může nabývat podob. Jedním z výrobků, které jako Pulpamen produkuji je čatný, které je pro mnoho lidí nepříliš známý pojem, a tak na trhu dostáváme mnoho otázek ohledně čatný, jak od mých vrstevníků, tak od těch ve věku mých rodičů či prarodičů. Mnoho lidí zná čatný vyrobené především z nezralých rajčat, cuket a paprik. Ale čatný či chcete-l  i čatní nebo chutney má mnoho dalších podob a jedná se o obecný pojem stejně jako třeba omáčka. Jedná se dochucovadlo, přílohu, pastu či omáčku – prostě čatný. V Sankrtu, z kterého je toto slovo odvozené, znamená „lízat“.

Teď trošku té teorie. Čatný pochází z Indie a používá se nejvíce v  regionu Jižní Asie, především v Pakistánu, Bangladéši, Nepálu a na Šrí Lance. Velkou oblibu si však také získalo v Anglo-americkém světě.

Obecně bývá čatný vyrobeno z ovoce nebo (a) zeleniny, různého koření a bylin. Zpravidla bývá kyselé, většinou díky přidanému octu, ale můžete se setkat i s velmi sladkým čatný a hodně běžné je také pálivé čatný.

Čatný dle Wikipedie vzniklo 500 let před Kristem v Severní Evropě. Výroba čatný, které se stalo velmi oblíbeným způsobem uchovávání a konzervace ovoce a zeleniny si osvojili Římané a později též Bristké impérium, které ho začalo dovážet do svých kolonií, především do Ameriky a Austrálie. Kolem roku 1780 se čatný rozšířilo též do Indie, kde si získalo velkou oblibu především díky své variabilitě a možnosti dlouhodobě konzervovat lokální výpěstky. V Indii se používá nejrůznější koření, kterého tato země nabízí širokou škálu. Hodně se tu čatný připravuje z kokosu a jiného exotického ovoce a konzumuje se s rýží. Pojem čatný však používají i pro různé bizarnosti, jako například mravence, kteří žijí v nějakých exotických plodech na stromě, jak jsem zrovna nedávno shlédla v Gordonově indickém díle ze série Great Escape.

V západním světě převládá čatný z lokálního ovoce a zeleniny, okořeněné chilli a zázvorem a konzervované octem a cukrem. To mám na čatný nejraději. Použijete ovoce a zeleninu, která vám roste na zahrádce nebo je zrovna k dostání na trhu, vaříte s octem, vínem, rozinkami, zázvorem a jinými dobrotami, dokud vše nezhoustne a delikátní příloha je na světě.

Čatný se hodí k masu, sýrům, ale i na obloženou bagetku. Zde jen inspirace s čím konzumovat čatný Pulpamen:

Čatný červená cibule se výtečně hodí k všem druhům masa. Díky tomu, že se vařilo v červeném a portském víně, bude nejlepší s masem červeným a určitě nezklame ani v domácích hamburgerech. Tohle čatný si ale vychutnáte i s nejrůznějšími sýry, a nebo jím dochutíte „obyčejnou“ obloženou bagetku nebo housku.

Čatný třešňové je až na přítomnost třešní cibulovému velmi podobné a dá se využít stejným způsobem. Úžasně také chutná k nejrůznějším paštikám, především těm domácím.

IMG_20140630_122350_hdr - kopie

Čatný hruška a červená cibule se skvěle hodí k masu a sýrům. Výborně vynikne na bagetce s rozpečeným sýrem nebo jím můžete doplnit sýrový talíř.

Čatný švestkové se hodí k bílému vínu, které je v něm obsaženo a samozřejmě nejrůznějším sýrům. Opravdu delikátně chutná s kozím sýrem a sýry zrajícími.

10561674_674761895934089_434249958089544256_n

(Čatný) Rybíz ala brusinky je výtečné ke grilovanému sýru a celkově jakémukoliv sýru. A navíc ho využijete i k nedělní svíčkové.

10428692_667706813306264_8171821556036119418_n

Čatný má univerzální využití a je jen na vás, jak si ho vychutnáte vy.

 

 

 

 

 

 

Projedený víkend

Konečně jsem se dokopala k tomuto článku, teda spíš reportáži, plného jídla a zábavy. Předminulý víkend byl opravdu ve znamení gastronomie.

Vše začalo v pátek v poledne ( mimochodem po mé první obchodní schůzce ohledně Pulpamena, dopadla samozřejmě pozitivně), kdy jsem se vydala do Sokolovské ulice na Florenci do podniku Mlsná kavka, který se zaměřuje na vegetariánskou stravu a personál zde tvoří lidé, kteří jsou z různých důvodů znevýhodnění na trhu práce. Jídlo fajnové, ale porce jak pro dřevorubce. Budu se inspirovat a v blízké době zkusím také vytvořit lilkové rizoto, které bylo fakt výborné a nevím, proč mě ještě nenapadlo ho vytvořit, když obě tyto věci mám tak ráda. Po obídku jsem nasedla do tramvaje a dovalila (po tom obědě nemohla být o vznešené chůzi ani řeč) se do pasáže Lucerna do Kávovarny, kde nevaří jenom nejrůznější druhy kafe, ale (pro mě naštěstí) i horkou čokoládu v mnoha provedeních a nechybí ani široká nabídka domácích limonád z ovocných sirupů. Odtud už jsem vyrazila na kurz vaření do Chefparade, o kterém jsem psala minule.

V sobotu ráno nás potěšilo krásné počasí, jako dělané pro žranici na břehu Vltavy, kde se konal Náplavka Street Food. Super akce s mnoha stánky a foodtrucky nabízejícími kuchyně místní i cizí, hambáče i syrovou stravu a celkově pestrou nabídku kvalitní gastronomie. Mým favoritem se stal argentinský steak v housce. Maso je maso a ještě když ho na grilu opéká temperamentní snědý Jihoameričan.

IMG_20140830_112731  IMG-20140831-WA003

Grilovalo se v popelnici i na pořádně rozpáleném grilu.

IMG_20140830_113915  IMG_20140830_130954

Foodtrucky jsou dneska v módě a já jsem jen pro. Na fotce vpravo není odpad, ale Pad Thai a thajské kari, jen už trochu v rozjedenějším stavu.

Okolo druhé už jsme se metrem přesunuli do Vysočan, kde se konal gastro fest Barevná devítka. Festival se konal v krásném prostředí parku Podviní a k ochutnání tu byly pokrmy z celého světa, tedy především toho rozvojového. Vylo tu hodně zástupců afrických států, kteří nabízeli různé masové a zeleninové směsi a taštičky z těsta plněné masem, rybou nebo zeleninou. Výborné byly také Jihoamerické pochoutky, ale vítězem pro mě se stal Íránský lilkový salát či pasta, která byla opravdu delikátní, a hlavně byla z mého oblíbeného lilku, takže nebylo lehké mě zklamat. V blízké době se o tento recept určitě pokusím. Vše jsme prolévali moldavským a gruzínským vínem a bylo nám blaze. K tomu všemu hráli, zpívali a tančili různí muzikanti. A když se peněženky vyprázdnily, břicha naplnila, vydali jsme se trávit a připravovat na další projedený den.

IMG_20140830_151400  IMG-20140831-WA005

IMG-20140831-WA004    IMG-20140830-WA006

Sympatický Peruánec.  / Kolumbijská rýže se zeleným banánem a krevetami.

IMG-20140831-WA006    IMG-20140831-WA008IMG-20140831-WA010    IMG-20140831-WA019

 

Íránský stánek, na vyfocení lilkové pasty nezbyl čas v zápalu jedení a později už byla vyprodaná. /Gruzínské šašliky.

IMG-20140831-WA014   IMG-20140831-WA020

IMG-20140831-WA023

Nedělní počasí bylo deštivé, takže bylo nutné ho proslunit výborným jídlem. Už delší dobu jsme měli koupený voucher do našeho oblíbeného Cappuccini Original Restaurantu v Kolovratech. Tahle restaurace opravdu stojí za návštěvu. Čekalo nás 6-chodové degustační menu, které nemělo chybu, i přesto, že už jsme jedno velmi podobné v této restauraci měli. Cestou do Kolovrat jsme ještě nakoupili ve vietnamské tržnici Malešice.

IMG_20140831_125333

 

Nejlepší část menu – steak z tuňáka a hříbkové rizoto.

IMG_20140831_165029

 

Bylinky a další potřebné suroviny pro vyváření „Asie“ 

A cestou domů pak na Čerňáku nakoupili pár nezbytností v Ikee.

IMG_20140831_152813

Večer jsme tento gastro víkend zakončili od čtvrtka naloženým lososem – Grav(ad)laxem. Tuhle pochoutky si určitě musíte vytvořit. Připravuju ho podle Jamieho a vždy byl naprosto úžasný. A co vy, chystáte se na nějaké gastro akce nebo třeba vinobraní? Máte nějaké zajímavé tipy?

IMG_20140831_202556

 

Fotka ošklivá, ale jídlo vynikající. Doplnila jsem hořčičnou omáčkou s koprem, opečeným bochánkem z červené řepy a okurkovo-avokádovou salsou. 

 

 

Recy samozavlažovací květináč- DIY

jj

Přátelé, nechci vás zbytečně deptat, ale zapotřebí přiznat si, že za chvíli tu máme podzim. Dneska je venku sice ještě krásně letně, nicméně tyto slunečné dny budou za chvíli v trapu. Pokud jste také milovníci čerstvých bylinek a koření v kuchyni, měli byste se na nadcházející období připravit. Bylinky můžete zvenku přesunout do bytu a pěstovat v květináčích na parapetu- prostě klasika, nebo si můžete vyrobit super jednoduchou vychytávku- samozavlažovací květináč. Ve světě recy výrobků to není žádná novinka, ale byla by škoda vám ji tady nepředstavit, jelikož o ní ještě spousta lidí vůbec neslyšela a má to samé výhody:

  • Nemusíte moc často zalévat. Rostlinka si sama odebírá tolik vlhkosti, kolik potřebuje a zbytek zálivky jí zůstává v zásobníku na horší časy.
  • Může vás hřát pocit, že jste znovu  vytvořili smysluplné využití petce, která by jinak putovala rovnou do konťáku.
  • Pokud nemáte doma příliš místa, jistě oceníte, že květináč si můžete zavěsit kamkoliv, kde se vám vleze hřebíček do zdi.

A co budete potřebovat?

potrebyPetku i s víčkem, jutový provázek, rostlinku na zasazení a trochu hlíny. Z nářadí se vám bude hodit paspartovací nůž nebo nůžky, fixa,kladívko a silnější hřebík.

Na petku si fixou poznačte budoucí řezy. Já na tyto účely ráda používám fixy na tabuli, dobře se s nimi kreslí a když už značky nepotřebujete, snadno se smaže. Spodní část petky slouží jako zásobník na vodu proto je zapotřebí uříznout dostatečně velký kus. Do vrchní části s hrdlem později zasadíte rostlinku. Velikost tohoto dílku proto odvoďte podle toho, jak velkou bylinku plánujete pěstovat a jak velký má kořenový bal.

a

b

c

 

Z hrdla petky sundejte víčko a pomocí hřebíku a kladívka do něj udělejte pět šest dírek. Je dobré aby dírky byly trochu větší, volte proto silnější hřebík a až ho zatlučete do víčka trochu s ním zakvrdlejte a pak vytáhněte. Vzniklými dírkami se potom protáhnou jutové provázky. Měly by být cca 25 cm dlouhé. Na konci provázku, které koukají z vnitřní strany víčka udělejte uzlíky, aby provázky nemohly vyklouznout ven. Takto upravené víčko znovu našroubujte na hrdlo láhve.

d
víčko2evíčko

Nyní přichází na řadu úprava spodní části květináče. Do petky v jejím okraji udělejte čtyři dírky, které při pomyslném propojení přímkami tvoří čtverec. Dírkami protáhněte provázky (přibližně  1 m dlouhé, ale závisí to především na tom, jak dlouhý chcete závěs pro svůj květináč) a dobře je zauzlujte. Potom všechny čtyři provázky napněte, aby byly všechny stejně dlouhé a Přibližně 20-30 cm nad okrajem zásobníku je svažte dohromady.fg

Zbylé zbylých kusů provázků můžete udrhat řetízek. Jelikož drhacími skills příliš nevládnu, rozdělila jsem provázky do dvou párů a jednoduše jsem dělala pořád dokola uzlíky, dokud nebyl řetízek dostatečně dlouhý. Na jeho konci udělejte smyčku pro zavěšení.hjTeď už zbývá jenom vrchní část květináčku naplnit hlínou a přidat rostlinku, kolem které hlínu lehce upěchujeme. Do spodní části květináče nalijte vodu, všechno to poskládejte dohromady a je hotovo. lmbokVýroba květináčku trvá opravdu jenom chvilinku, nic to nestojí a ještě je to super vychytávka. Vodu do zásobníku totiž nemusíte dolévat nijak často. Vážně, mám to odzkoušené. Během horkého léta jsme vodu do květináčů dolévali tak jednou za týden a květinky si v pohodě vegetily. Voda totiž vzlíná ze spodní části květináče po jutových provázcích a květinka si bere jen tolik vlhkosti, kolik potřebuje. Květináč si zavěste někam na dobře osvětlené místo a už se můžete těšit ze své domácí zahrádky. Zkuste to a uvidíte. :-) mmkok

 

 

 

 

Smíšené zboží vyhlašuje GIVEAWAY

givee

Milí přátelé,

jelikož se řady návštěvníků našeho blogu začaly pěkně rozrůstat, rozhodly jsme se to pěkně oslavit. Vyhlašujeme tedy náš první giveaway. Máme pro vás připravené dobroty od Pulpamen a handmade výrobky z obchůdku u Chrobáků.

Zúčastnit se může každý, stojí to jen pár kliknutí a můžete od nás dostat originální dárky. A co pro to vlastně musíte udělat?

1) Sdílejte Smíšené zboží na facebooku tady.

2) Pošlete nám na mail chrobakutoci@gmail.com adresu, kam v případě výhry můžeme dáreček zaslat.

3) Do mailu připište, jaký ze čtyř možných dárečků byste uvítali nejvíce.

Soutěžit můžete posílat až do 14. září

 

A co je vlastně k mání?

1) Dvakrát balíček se zavařeninami od Pulpamen. Balíček obsahuje čatný Hruška a cibule a grilovací omáčku Švestka s chilli

 

10647705_857968610881279_1659557214_n

 

 

2) Jedna apartní recy taška z látky s květinovým motivem a černou podšívkou, do které se vám leccos vejde.

awvooysviobbtp-b

o_xarhpwpzrfwake-b

 

3) Plstěná brož s podzimním nádechem. Průměr: 5cm

mefyqdkawfaodt

 

 

 

Těšíme se…Zůza + Pája

Kurz vaření – Vietnamská kuchyně

Další týden, další kurz vaření. Kéž by se kurzy vaření staly součástí každého mého týdne, takovéto vzdělávání by se mi opravdu líbilo. Minulý pátek jsem vyrazila na kurz vaření do instituce, která se zaměřuje především na kurzy vaření a mým vybraným kurzem byla Vietnamská kuchyně. V nabídce je většina kuchyní těch kulinářsky zajímavějších zemí, takže si myslím, že každý si najde to, co je mu blízké. Já jsem si vybrala Vietnam, jelikož jsme před dvěma lety nádhernou domovinu třetí největší menšiny u nás navštívili a chtěla jsem se správně naučit klasiky jako Pho Bo, Buncha a syčící placky. To se víceméně naplnilo.

IMG_20140829_194106

Po krátkém představení kuchaře, který ve Vietnamu sice nikdy nebyl, ale prý hodně pochytil od těch českých a zároveň několik let vaří v asijské restauraci, jsme se pustili do vaření, respektive krájení, loupání a výroby těsta. Na asijské kuchyni se mi líbí, že si vše nejdříve připravíte a samotná tepelná příprava je velmi rychlá.

Nejdříve jsme zadělali na základ nejznámější vietnamské polévky, kterou je Phở bò [fhǣ ba]. Ten sestává z morkových kostí, cibule, zázvoru, česneku, badyánu, skořice, hřebíčku, kardamonu a pepře. Levnější verze se vaří ještě s kusem hovězího masa, jako je třeba kližka. My měli tu bohatší, kde se slabé plátky masa (v našem případě krásného vyzrálého hovězího z mladého býčka) zalévá horkým vývarem přímo v misce.  Základ se nejdříve zapeče krátce v troubě a pak se již nechá pár hodin na sporáku probublávat.

V první části kurzu jsme vše nakrájeli a zamotali letní závitky – Gỏi cuốn [zoi čun]. Ty mám snad raději než ty smažené a poměrně často si je doma připravujeme, i když bez krevet, které jsme však na kurzu používali a byla to jako vždy pochoutka. Brzy dám můj oblíbený recept na blog. K závitků jsme si vyrobili ještě několik druhů omáček stylem „smíchej, co můžeš“, což je také moje oblíbená domácí metoda. K závitkům jsme si připravili Bún chả [bun čá]. Jedná se o grilované marinované maso, nejčastěji bůček, se skleněnými nudlemi. Z mletého masa jsme ještě vytvořili malé karbanátky ochucené chilli, česnekem, asijskými bylinkami a rybí omáčkou. Poté jsme všechno pěkně snědli a přátelsky potlachali s ostatními účastníky kurzu, samozřejmě hlavně o jídle.

IMG_20140829_194651 IMG_20140829_194814 IMG_20140829_204031

V druhé části kurzu jsme z rýžové mouky připravili syčící placky – Bánh xèo [pǣn kseo]. Ty jsme plnili směsí z grilovaného bůčku a krevet, jarní cibulky, okurky a mungo klíčků. Placky byly výborné a popravdě mám pocit, že jsme si je snad nikdy ve Vietnamu nedali a to byla velká chyba.

Vývar se už dovařil, a tak jsme misky naplnili skleněnými nudlemi, koriandrem, jarní cibulkou, mungo výhonky, chilli papričkami a již zmíněným hovězím, pak už jen vše zalili horkým vývarem a šli si vychutnávat nejautentičtější vietnamský pokrm, který jsme při toulkách Vietnamem konzumovali skoro denně.

IMG_20140829_202743  IMG_20140829_202835IMG_20140829_204744  IMG_20140829_204940 IMG_20140829_205914

Nechyběl ani asijský dezert v podobě koktejlu z manga, kokosového mléka, mléka, a jogurtu, který byl fajn, ale žádný velký nápad v tom nebyl, a když vzpomenu na ceny mléčných výrobků ve Vietnamu a mé zkušenosti, není to tam nic běžného. Nejčastěji ovoce mixují s vodou (pro turisty s vodkou, hehe) nebo s kokosovým mlékem.

Kurz bych vyhodnotila jako povedený, nemám větších výtek a mám i dobrý pocit, že i trochu nového jsem se také naučila. Kurzy v Chefparade jsou nejen skvělý dárek, ale i nadšenci jako já se něco nového mohou přiučit. Je ale pravda, že bych klidně uvítala nějaký pokročilejší kurz, kde by se vařili  mnohem technicky složitější pokrmy. Každopádně reputaci si u mě po minulé zkušenosti Chefparade napravilo.