Archiv pro měsíc: Červenec 2014

Lilky v jogurtu

DSCN0009

Tato pochoutka mi vždy při její přípravě připomene čas strávený v malé kuchyni na koleji v Bernu, kde jsem pobývala v rámci studijního pobytu Erasmus. Jelikož jsem pořád něco kuchtila a byla tedy součástí inventáře kuchyně na našem patře, neušel mi žádný recept, který mí spolu-patrový-bydlící vytvořili. A právě tento recept je z dílny Egypťana Mohammeda. Vždy, když vytvářel tuto pochoutku provoněla strouhaná limetka celou kuchyň a já vždy měla i přes zimu a sníh v ulicích pocit, že je léto a já popíjím Mojito někde u vody. Mohammed věděl, že zbožňuju lilky, obzvláště v jeho pro mě novém podání, takže vždy jich udělal o trochu více i pro mě.

Musím přiznat, že jsem jeho recepturu musela lehce modifikovat. Důvodem k tomu bylo, že Mohameda lilky vždy plavaly v oleji, a jelikož i přesto byly výtečné a já jich tím pádem snědla hromadu, bylo mi vždycky hrozně těžko a bolebřich mě neminul. Proto jsem se rozhodla lilky nakládat do jogurtu, jsou díky tomu jemnější a můžete jich sníst, co hrdlo ráčí.

Tyto lilky nejraději servíruji ke grilovanému masu, falafelu, tortillám nebo jen tak s čerstvě upečeným domácím pečivem.

 

Suroviny:

DSCN0003

1 lilek

1 limetku

1 stroužek česneku

Mletý římský kmín

Olivový olej

250 g bílého jogurt (nejlépe smetanového) – dle velikosti lilku

Sůl, pepř

DSCN9995

Postup:

Lilky nakrájíme na asi 0,5 cm plátky. Rozpálíme pánev (nebo gril, můj kompromis-grilovací pánev) a na oleji opečeme nakrájené plátky lilků.

Do misky nastrouháme kúru z dobře umyté limetky, šťávu z půlky limetky, prolisujeme česnek, přidáme římský kmín dle chuti (půl lžičky), lžíci olivového oleje, dochutíme solí a pepřem a nakonec vše promícháme s bílým jogurtem.

Opečené lilky necháme vychladnout a poté opatrně promícháme v misce s jogurtem.

Servírujeme s pečivem nebo jako pochoutku k masu a zelenině.

DSCN0008

DSCN0014

 

 

 

 

Tričkohraní

Jsem sběratel, o tom žádná. Kromě mnohých jiných věcí se mi doma hromadí spoustu oblečení, které mi nějakým způsobem nesedí nebo se mi nelíbí, ale je mi líto cokoliv vyhodit. Může se to přece hodit! Pro letošní léto jsem si dala za cíl, zlikvidovat tyto hory zásob na horší časy a něco z nich vyrobit. První na  řadu přišla recyklace „nošenínehodných” triček. Vznikl tak obleček  do letních pařáků, které nás momentálně obšťastňují: sukně a pohodářské tílko.

retricko1

Výroba je velice jednoduchá.. Na výrobu potřebujete dvě trička, nůžky, nitě a bodne šicí stroj.

maskáč

P1000954

 

 

 

 

 

 

 

Rozevláté tílko

U vietnamčíků jsem zakoupila trikot v hodnotě 40 korun českých, velikost XL. Tričko jsem přehnula podélně napůl a upevnila špendlíky, stříhala jsem a sešívala jsem na stroji podle následujícího obrázku. Střih trička si můžete přizpůsobit podle svého vkusu.

návod1

Dolní okraj trička jsem zahnula do rubu a na stroji prošila kolem dokola, kromě jednoho malého kousku, kudy se poté pomocí zavíracího špendlíku prostrčila guma.

P1000959

A čupr trupr tílko je na světě.

 

 

 

Sukňa

Vytvoření apartní sukýnky je možná ještě jednodušší. Tričko jsem opět přehnula napůl, sešpendlila a stříhala jsem tentokrát podle tohoto schématu.

maskac navod

Potom jsem tričko obrátila do rubu a vzniklý tvar prošila podle dalšího obrázku. Toto šití určuje tvar sukně v pase, proto bude v horním okraji sukně nejužší a postupně se bude rozšiřovat. Je důležité, aby se v místě, kde nový šev navazuje na původní sešití boků trička, byl hladký přechod. Jinak by se v tomto místě na sukni dělaly nepěkné boule.

mas2

P1000974

Nakonec se horní okraj sukně dvakrát přehne do rubu a prošije a opět se nechá malý kousek nedošitý. Vznikne tak tunýlek pro gumu. A  je to!


P1000978

P1000979

 

 

Do horkých letních dnů neznám nic pohodlnějšího!


2 P1000990

 

Óda na lepenku

 

 

lepenka

 

Dneska poprvé (rozhodně ne naposledy) budu pět ódy na materiál, který je mi při tvoření  ze všeho nejmilejší.  Řeč je o obyčejné vlnité lepence, úžasném to materiálu. Naše domácnost je z velké části vybavena nábytkemz lepenky. A důvody? Těch je habaděj:

  1. Je hezká. Výrobky z lepenky prostě vypadají zajímavě a originálně.
  2. Je lehká. Lepenkový nábytek můžete pořád dokola přenášet a přesouvat a přenášet a přesouvat a vůbec se u toho neunavíte.
  3. Je ekologická. Při její výrobě se z velké části používá recyklovaný papír, když se něčeho z lepenky chcete zbavit, snadno se rozloží, nebo opět zrecykluje.
  4. Snadno se s ní pracuje. Pro kutění výrobků z lepenky nepotřebujete žádné drahé nástroje a vybavení. Postačí řezák, nůžky, lepidlo a chuť improvizovat.
  5. Je ZADARA! :-) Tedy samozřejmě pokud vám postačí krabice a kartóny, kterých se všude povalují spousty. Pro větší a náročnější projekty si hold musíte archy lepenky zakoupit, ale to taky nevyjde draze.

Náš papírový mobiliář se včera rozrostl a novinový stojánek. Pokud byste si ho také chtěli vyrobit, mám tu pro vás jednoduchý návod. Je to vážně brnkačka, nezabere to moc času a zvládne to úplně každý.

stojan 6

Na výrobu potřebujete pouze vlnitou lepenku, lepidlo na papír a provázek. Jen pro orientaci: na stojánek, který je na obrázku jsem spotřebovala 16 lepenkových archů o rozměru 30 x 20 cm.

stojan 1

Nejprve je zapotřebí nařezat lepenku na stejně široké proužky, já jsem si zvolila rozměr 30 x 3,3 cm aby se mi aršíky dobře a jednoduše řezaly, ale rozměr je čistě vaše volba.stojan 2

Všechny proužky se poté z jednoho konce šikmo seříznou. Podle sklonu seříznutí bude výsledný stojánek více či méně rozevřený. Já jsem postupovala tak, že jsem si 3 cm od kraje udělala značku a od té jsem stříhala směrem k protějšímu růžku lepenkového proužku.

stojan 3

Když máte všechny proužky nařezané, přichází na řadu lepení. Nic nemusíte nijak složitě vyměřovat, lepenka leckterou nepřesnost skousne.  :-) Skládejte na sebe křížem jednotlivé proužky, jak to vidíte na obrázku a mezi ně vždycky dejte kapku lepidla. Pouze si hlídejte, aby dolní seříznuté okraje ležely na jedné přímce.stojan 4

Když je celý stojánek slepený, můžete ho ještě zpevnit provázkem, kterým obvážete střed stojanu. Pokud máte dobré lepidlo, provázek není nutný.stojan 9

VOILA, stojánek je na světě. Kam ho umístíte, záleží čistě na vás. :-)

 

stojan 8

 

 

 

 

 

 

Prázdninové kurzování

 

SONY DSC

 

Nedávno jsem oslavila čtvrtstoletí a k mé radosti jsem obdržela poukázky na kurzy vaření. A hnedle tři. Jelikož všichni moji kamarádi (a můj milý) vědí, jaký jsem foodie nadšenec, napadlo je shodně, a nezávisle na sobě, koupit mi poukázku na kurz vaření. Naštěstí se ale netrefili do jedné instituce, a tak se nudy a přesycení z kurzů vaření bát nemusím. Doufám jen, že mi tím nechtěli naznačit, že moje vyvařování stojí za starou belu. Ale, jak se říká, učený   z nebe nespadl a já jsem moc ráda, že se budu moci naučit nové recepty a hlavně techniky vaření.

Můj milý mi nadělil kurz vaření v restauraci Sasazu pod vedením šéfkuchaře Shahafa Shabtaye. Tento rodák z Izraele s íránsko-polsko-německými kořeny nasbíral mnoho zkušeností a inspirace po celém světě a nyní z nich čerpá při vaření v restauraci Sasazu, která se zaměřuje na kuchyni Asie, především té jihovýchodní. flyer4

Určitě mohu jen doporučit kuchařskou knihu Osm chutí Asie, kterou napsal právě Shahaf Shabtay. Najdete v ní nejenrecepty na typické asijské pokrmy, ale i zajímavé informace o typických asijských surovinách a povídání o životě, zkušenostech a inspiraci tohoto šéfkuchaře. Samozřejmosti jsou velmi jedlé fotografie. Na škodu je pouze černé pozadí knihy, které sice navozuje dojem luxusu, ale zároveň se hned „umatlá“ a luxus je tentam.

Zpátky ke kurzu. Kurz bude trvat dvě hodiny a probíhá v angličtině, přičemž k dispozici je překladatel. Na programu je příprava 3 jídel a jednoho koktejlu. Jsem na tento kurz hodně zvědavá, protože mě fascinuje energičnost šéfkuchaře Shahafa i možnost podívat se do kuchyně této vyhlášené restaurace, kterou jsem zatím ještě neměla možnost navštívit. Jak to tak vypadá, kurzu se budu účastnit až v září, takže si na bližší report ještě počkáme.

Jedna část mých kamarádů mi věnovala kurz vaření v Dvoře Seletice. Dvůr Seletice je, jak název napovídá, statek v Středočeské obci Seletice, který se specializuje na chov prasat, ovcí a především skotu. Najdete tu plemena skotu Piemonte, Normand a Jersey a dnes velmi populární plemeno prasat Přeštické a Bílé české prase. Ovce jsou zastoupeny plemenem Merinolandschaft. Statek produkuje výborné maso a mléko, z kterého dále vyrábí nejrůznější mléčné výrobky. Zatím jsem měla možnost ochutnat vyzrálé hovězí, které jsme vždy připravovali na grilu. Výsledek byl opravdu jedinečný. Maso a mléčné výrobky je možno vyzvednou v otevírací dobu přímo na statku nebo lze individuálně domluvit dopravu, přinejmenším do Mladé Boleslavi.

dvur-seletice-p496211z329867u

Kurz na Dvoře Seletice bude pod taktovkou šéfkuchaře Jaroslava Zelenky a slibuje výlet do světa moderní gastronomie. Bude se vařit z čerstvých surovin z produkce dvora, takže předpokládám, že se bude jednat hlavně o maso. Kurzu se bude účastnit dle mých informací do 5 osob, takže se velmi těším na komorní atmosféru a individuální přístup.

Druhá skupina mých kamarádů a kamarádek mi věnovala poukaz na kurz vaření dle mého výběru do Pražského Chef Parade. S touto institucí nabízející rozličné kurzy vaření mám již jednu zkušenost, která nebyla úplně pozitivní, a tak jsem ráda za šanci si míněni o nich vylepšit. Minulý rok jsem tam zavítala na kurz Francouzské kuchyně, který jsme si vybrali s přítelem, jelikož on dostal poukaz od svých sestřenek, které byly vždy spokojené. Náš šéfkuchař na kurzu suplovala a o Francii neměl ani páru, alespoň dle jeho projevu. Pořád dokola opakoval, že Francie je o výrazných chutích, a tak jsme do dresinku na salát Ceasar pro 4 osoby nacpali 6 stroužků česneku. Quiche, který pan šéfkuchař nazýval „kís“ a my si pořád nebyli jisti, jestli mluvíme o tom samém, byl také dost specifický. Na těsto jsme naskládali tak 3 kila zeleniny, která zbyla z ratatouille, a byla pokrájená na obrovské kusy a mimo jiné obsahovala i mrkev. Konfitovaná kachní prsa, která, jak už na začátku kurzu šéfkuchtík avizoval potřebují alespoň 4 hodiny pobýt v troubě a toto bylo penzum celého kurzu, byla suchá a tvrdá jak podrážka. Ještě jsem s touto surovinou nepracovala, takže mě dost zklamalo, že jsme ji záměrně znehodnotili. Nejlépe dopadly palačinky s pomerančovou redukcí, při jejichž výrobě jsme si zkusili flambování a staly se vítězem celého menu, což o kvalitě kurzu lecos vypovídá. Palačinky jsou pořád palačinky.

Tak jsem se vypovídala ze své spíše negativnější zkušenosti s touto institucí, pokusím se zapomenout a doufat v lepší zážitky spojené s dalším kurzem, které zažilo mnoho mých přátel. Jen nevím, jaký vybrat. Mezi favority jsem zařadila kurz tradiční japonské kuchyně, kurz čínské kuchyně, anebo kurz kuchyně indické. Máte s Chefparade nějaké zkušenosti? Který kurz byste mi doporučili?

V červenci, srpnu a září se chystám vždy jeden kurz navštívit a podám vám report a nakonec provedu malé srovnání.

 

 

Obrázky zdroj web Chefparade, Sasazu a Dvůr seletice.

Gruzie

Ne každý určitě považuje Gruzii, malou zemi na pomezí Evropy a Asie, za lákavý cíl jeho cesty, ale opak je pravdou. Já bych se vás teď ráda pokusila přesvědčit, že Gruzie může nabídnout nejen gastronomické, ale i cestovatelské zážitky, které jinde nezískáte.

Do Gruzie jsme po delším hledání parťáků vyrazili pouze ve dvou a byla to ta nejlepší volba. Mnoho lidí má při vyřčení názvu této země představu každodenního nebezpečí a strachu. Navzdory válečným konfliktům, kterými je protkaná historie Gruzie a relativně nedávno ukončenému konfliktu v Jižní Osetii (2008), jsme se v zemi cítili velmi bezpečně a vše proběhlo bez problémů. Nedoporučuje se však navštěvovat již zmíněnou Jižní Osetii a Abcházii, kde ještě zřídka dochází ke konfliktům a zejména pro cizince mohou být tato místa nebezpečná.

A proč vůbec do Gruzie vyrazit? Země je poměrně malá, ale za to nabízí celou škálu aktivit a lákadel, takže je není problém i během kratšího pobytu všechna stihnout. Jeden den můžete obdivovat pěti-tisícové vrcholy Kavkazu, druhý den vyrazit na pláž Černého moře, den další navštívit moderní hlavní město Tbilisi nebo ještě modernější Batumi (nazývané Dubaj Kavkazu), poté přejít krásný národní park, navštívit rozlehlé skalní město Vardzia a poslední dny strávit degustací vyhlášeného gruzínského vína ve vinařských vesničkách.

HORY

20 - kopie 33 - kopie

Tsminda Sameba (Kostel nejsvětější trojice)  /  Náš stan (3670 m.n.m.) pod horou Kazbeg (5047 m.n.m.), která častým cílem zkušenějších turistů. My neměli ani vybavení, ani vysokohorské zkušenosti, ale snad jednou si na nějaký takový kopec vyšlápnu.

47 DSCN0230

Krásné krajina okolo Kazbegi /  Svanetie, vesnice Ušghuli a za mnou nejvyšší hora Gruzie Šchara (5201 m.n.m.)

BATUMI a ČERNÉ MOŘE

Po pravdě řečeno, mě pláže gruzínské části Černého moře moc nenadchly. Černý byl i písek na pláži a to mi nějak nešlo překousnout :-)

DSCN0097 DSCN0150

Moderní architektura v Batumi / Opalovačka u Černého moře (nééé, zas tak hrozné to tam nebylo, našla se lepší místa)

TBILISI

Hlavní město (1,3 mil. obyvatel) je poměrně pěkné a dají se tam strávit klidně 3 dny aniž byste se začali nudit. Poblíž Tbilisi je taky několik míst k navštívení.

13 DSCN0665 DSCN0594

Náměstí svobody (všimněte si tradičního dopravního prostředku Gruzie -maršutky) / Sirné lázně ze 17. století / Ehm, zbožňuju horské dráhy, takže jsem si jednu neodpustila ani v Tbilisi

VARDZIA a jih Gruzie

DSCN0292 DSCN0442

Jeskynní skalní město Vardzia z 12. století, které svého času poskytovalo příštřešek až 50 000 lidí / 3-denní přechod národní parku Borjomi

KACHETIE

Tato oblast je proslulá výborným vínem. Mně nejvíce chutnalo červené polosladké víno odrůdy Kindzmarauli. Výborně chutnalo, když bylo podáváno i podchlazené. Tento výlet určitě stojí za to. Většina vinařství nabízí prohlídky se závěrečnou degustací. My jsme zvládli 3 za jedno odpoledne a byla to fakt jízda.

DSCN0504

Typická konzumace vína ze zvířecích rohů – zážitek pro opravdové gurmány

JÍDLO

A teď moje velmi oblíbená součást cestování – poznávání cizích kuchyní. A ta gruzínská je opravdu delikátní. Gruzínská kuchyně je ovlivněna jak vlivy evropskými, tak těmi asijským a blízkovýchodními. Gruzínci používají hodně bylinek a koření. Známá je především kořenící směs Adžika, která je výborná k ochucení masa na grilování, mletých mas, ale i zeleniny.

V Gruzii najdete mnoho pokrmů z mletého masa, sezónní zeleniny a sýrů. Typická jsou rovněž velká pekařství nebo pouze okýnka, kde najdete stále čerstvé pečivo, velmi často z listového těsta) s různými masovými a sýrovými náplněmi, zeleninou nebo ovocem.

12 DSCN0058

Khinkali – těstovinové knedlíčky s rozličnými náplněmi – nejčastěji sýrové, s mletým masem, s koriandrem / Ořechová pasta s lilkem (úžasný, již brzy se těšte na recept) a šašliky

DSCN0133 DSCN0340

Rybí polévka u Černého moře a sýrové Chačapuri / Chačapuri s vejcem, šišky z mletého grilovaného masa a skvělé lilky (více o chačapuri a recept na něj zde (http://www.chrobakutoci.cz/?p=208)

DSCN0570 DSCN0521

Churchela – Ořechy, které se navlíknou na nit a poté se namáčí v hroznové, nebo jiné ovocné, šťávě. Je to skvělá svačinka.

Doufám, že se mi povedlo vás přesvědčit k návštěvě Gruzie, protože tahle země se stále rozvíjí a vše je tak v současné době poměrně za dobrý peníz a není tak moc času otálet. Každý rok přijíždí do Gruzie více a více turistů a kvalita služeb neustále roste. Z Polska se tam dostanete i přímým leteckým spojením.

Pro více rad a tipů mně neváhejte kontaktovat, ráda se o ně podělím.

 

 

Chačapuri

IMG_20140717_123845_hdr_edit

Chačapuri je typický gruzínský pokrm (více o Gruzii http://www.chrobakutoci.cz/?cat=11) , který si můžete koupit nejenom v restauracích, ale i v pekárnách a menších občerstveních třeba na nádraží. Mezi zmíněnými podniky a jejich chačapuri bývá poměrně rozdíl. Některé chačapuri byla natolik naplněné sýrem, že bylo těžké jednu chlebovou placku sníst ve dvou, za to jiné bylo spíše pouze chlebové těsto s trochou sýra. Existují dva nejčastější druhy chačapuri –Imeruli chačapuri (kulatá chlebová placka plněná sýrem) a Acharuli chačapuri (placka ve tvaru lodičky se sýrem a vejcem na vrchu). Oba druhy jsou výborné a oba mají i různá provedení s masem či fazolemi, která mají pak další speciální názvy, ale sýrové jsou klasické a dle mého nejlepší.

 Imeruli chačapuri    

IMG_20140717_123420_hdr_edit

Tento recept je převzatý ze stránek pana Cuketky (http://www.cuketka.cz/?p=5272) , jelikož si myslím, že poměrně věrně kopíruje gruzínské chačapuri, a tak není důvod vymýšlet žádné obměny. Trošku složitější je situace se sýrem, jelikož v Gruzii používají sýr lehce podobný balkánu nebo sýr Sul(u)guni, který je vyroben z kravského, kozího a bůvolího mléka, takže jeho aroma dodá pokrmu specifickou chuť. Sýr do chačapuri lze poměrně dobře nahradit kombinací mozzarely a balkánského sýra.

  • 500 g hladké mouky
  • 125 ml vlažného mléka
  • 4 vajíčka
  • 60 g vlažného roztaveného másla
  • 5 g instantního droždí
  • lžička soli
  • 400 g sýra (balkánských sýr nebo feta a mozzarella v poměru 2:1)
  • lžíce másla na závěrečné potření
    1. V míse smícháme mouku, sůl a droždí. Uprostřed vytvoříme důlek, do kterého vlijeme vlažné mléko a nahrneme trochu mouky, abychom vytvořili kašičku. Přikryjeme utěrkou a počkáme, dokud se nevytvoří kvásek ( uprostřed se objeví malé bublinky).
    2. Přidáme vejce a máslo, promícháme a znovu přikryjeme utěrkou a necháme alespoň hodinku kynout.
    3. Poté z těsta vytvoříme placku, doprostřed rozprostřeme sýr a vše krajním těstem uzavřeme ( no, prostě nejjednodušší je se podívat třeba na toto video : https://www.youtube.com/watch?v=sDPkb4q0He8)
    4. Pomašlujeme vejcem s trochou mléka.
    5. Pečeme ve vyhřáté troubě při 190 stupních Celsia asi 13 minut – dokud těsto nezezlátne.
    6. Po vyndání z trouby potřeme máslem, které se do těsta vsákne a krásně ho zvláční. 1405596613116  1405596670586

IMG_20140717_123342_hdr_edit

David Bromley

 

Dneska bych vám chtěla naservírovat několik obrázků o umělci a designérovi, který momentálně patří do mých TOP.  Jednou jsem na něj náhodou narazila a úplně změnil můj pohled na to, jak může vypadat ideální bydlení. Jmenuje se David Bromley a kromě toho, že maluje úžasnou atmosféru sálající portréty, je také designer a sběratel všeho možného, což pak úžasně umí zapojit do tvorby interiérů. Následující obrázky pocházejí z jeho domu v Austrálii, který si spolu se svou ženou Yuge Yu přetvořil k obrazu svému. Dokud jsem neviděla toto, nikdy bych neřekla, že kombinace všech možných barev, struktur a předmětů, dokáže vytvořit celek, který bude působit tak harmonicky. BromleyYugeHome-bedroomreverse BromleyYugeHome-exteriorbathroom BromleyYugeHome-studiowindow BromleyYugeHouse-bedroom BromleyYugeHouse-insidebedroom BromleyYugeHouse-kitchenwindow BromleyYugeHome-frombackdoortokitchen BromleyYugeHome-Kitchen BromleyYugeHouse-loungewide

BromleyYugeHome-pickuptruck

Photos: http://thedesignfiles.net

Malinové brownies cupcakes

IMG_20140708_171819_hdr_edit

Víkend je tu a vy si určitě najdete čas na nějaké to kafíčko s přáteli či rodinou. Abyste k němu měli co nabídnout, vyzkoušejte tyto úžasné čokoládovo-malinové brownies cupcakes. Jsou opravdu delikátní. I když je název plný anglických slov nehledejte za tím nic jiného než horu čokolády, malin, cukru, másla a krémového sýra. Je to prostě chuťová (i špetku kalorická – ale je tu víkend, tak proč si trochu užít) bomba.

Maliny teď prodávají na každém trhu i v obchodech, a pokud je máte na zahrádce, tak jako já, tak jste vůbec vyhráli. Maliny jsou obsaženy jak v těstě cupaceků, tak v jejich polevě, který ji tak propůjčují krásnou růžovou barvu. Když to teď sepisuju, úplně se mi na ně sbíhají sliny. Asi ještě skočím mrknout na zahrádku, jestli ještě jsou a udělám tyhle cupcakes na víkend znovu.

IMG_20140708_143049_hdr_edit            temp2

Suroviny:

Těsto

110 g čokolády (já použila 52%)

100 g másla

3 větší vejce

250 g cukru krystal

100 g hladké mouky

1 lžička vanilkového extraktu

1 vrchovatá lžíce holandského kakaa

Špetka soli

100 g malin

 

Krém

100 g malin

120 g másla

250 g krémového sýra

120 g cukru moučka

 

  1. Začínám vždy od konce. V mixéru vyšlehám sýr s máslem, přidám cukr. Tyčovým mixérem rozmixuju maliny a propasíruju je do krému, který pak ještě lehce prošlehám. Naplním do zdobícího sáčku a dám do lednice (případně dám jen v misce do lednice).
  2. Předehřejeme troubu na 170 stupňů Celsia.
  3. Ve vodní lázni rozpustím čokoládu s máslem, nechám vychladnout. Poté přidám cukr, vejce, vanilkový extrakt, kakao, špetku soli a pomalu vmíchám mouku. Poté ještě přimíchám lehce rozmačkané nebo pokrájené maliny.
  4. Košíčky na muffiny (buď papírové, nebo silikonové) naplním těstem a dám péct na cca. 20 minut. Pokud budete zkoušet propečenost pomocí špejle, tak těsto je hotové i když vám na špejli zanechá trochu vlhké kousky těsta, jelikož se jedná o brownies, které je již ze své podstaty vláčné a vypadá nedopečeně. Nechte vychladnout.
  5. Studené cupcaky zdobíme pomocí zdobícího sáčku ztuhlým krémem a navrch posadíme jak na trůn královnu malinu.

 

No dobře už běžím na zahradu trhat maliny. Doufala jsem, že odolám, ale kdepak. Tak ať vás tahle úžasně vláčná a čokoládová pochoutka, která i skvěle vypadá, naláká a ještě tento víkend si je upečete. Kdyžtak dejte vědět, jak se vám povedly.

IMG_20140708_152537_hdr_edit_edit IMG_20140708_155127_hdr_edit    IMG_20140708_155621_hdr_edit

IMG_20140708_171219_hdr_edit         IMG_20140708_170502_hdr_edit

Levitující třešňová marmoška bez cukru

snídaně marmoška

Tohle léto jsem se rozhodla poprvé vyzkoušet zavařování bez cukru. Pomalu končí sezóna třešní, ale možná na nějaké ještě někde narazíte, když ne, místo třešní můžete použít jakékoliv jiné ovoce.  Recept je strašně jednoduchý a kromě samotného ovoce na něj potřebujete jen trošku soli a řasy agar. Proces konzervování je malinko komplikovanější, jelikož cukr normálně slouží jako konzervant a v tomto receptu ho není ani ťuk.

 

Co budete potřebovat:

2 kg třešní

1 čajová lžička soli

1 polévková lžíce řasy agar (koupíte ve zdravé výživě)

 

Třešně vypeckujeme a přidáme do nich sůl, která paradoxně umí v ovoci zvýraznit sladkou chuť. Vaříme přibližně 1,5 hodiny na velmi mírném plameni, dokud se nevypaří většina vody. Jestli chcete marmošku s menšími kousky, můžete jí trochu rozmixovat tyčovým mixérem. Můžete také zkusit přidat nějaké koření např. hřebíček, badyán, skořice…Do rozvařených třešní nyní přidáme lžíci agaru rozmíchanou v trošce vody a ještě přibližně dvě minuty povaříme.

 

Nyní přichází ta trošku pracnější část a to je konzervace. Horkou marmeládu plníme do předem vyvařených sklenic a zavíčkujeme. Sklenice potom ještě šoupneme na půl hodiny do předem vyhřáté trouby a do pekáče s přibližně 3cm vody. Teplotu  zavařování jsem dala by voko, ale pro přibližnou představu:  z vody v pekáči by měly unikat malé bublinky ale neměla by se úplně vařit. Po půl hodince vyndáme sklenice a pro jistotu je ještě otočíme na chvilku dnem vzhůru.

 

A tady přicházím s vysvětlením, proč jsem svoji marmeládu nazvala Levitující. Dávejte pozor, abyste to nepřehnali s agarem, má výborné tužící vlastnosti a když ho je moc, vznikne místo marmelády želé. Zavařovala jsem v noci, protože na to jindy nemám čas. Na konci celého procesu jsem byla už tak utahaná, že jsem na stole hodila čelíčko a marmeládu nechala dnem vzhůru až do rána. Po probuzení mě čekalo zjištění, že marmeládě se ani po otočení a usilovném klepání nechce dolů a prostě si chce levitovat. Takže otočit víčkama dolů stačí na hodinku na dvě. A agaru s rozumem. :-)

 

Marmošku můžete mazat jen tak na chleba nebo používat v zimě místo čerstvého ovoce do pečení. Pro ty, kteří ještě zavařeniny bez cukru nikdy nezkoušely, je tu malé varování. Jelikož se nepřidává žádný cukr, je chuť ovoce pochopitelně mnohem méně sladká ale zato si daleko více můžete vychutnat přirozenou chuť zavařovaného ovoce. Marmelády je dobré skladovat v chladu a temnu, takže nejlépe někde ve sklípku a do zimy by měly vydržet.

marmoška třešně

chleba s marmoškou

Dobrou chuť :-)