Archiv pro rubriku: Evropa

pizza raddichio

Skoč do pusy a jiné pochoutky Říma

Hodiny odbíjejí dvanáctou a já se zakousávám do křupavé pizzy. Ano, není snad známějšího a po světě rozšířenějšího italského jídla. I já ji mám ráda, ale i ta známá pizza může mít mnoho podob a ta z Říma je toho důkazem. Stejně jako italská kuchyně, ta taky není jenom jedna. Spíše než o kuchyni celého státu, mluvme v tomto případě raději o jednotlivých regionech. V tomto případě nás bude zajímat Řím,  potažmo oblast Lazio. Celý příspěvek

Berlin! Berlin! Berlin!

DSC_0268

Tohle město je úplně nejvíc bezva! S Romanem jsme se vydali na zkušenou právě do Berlína. Máme za sebou první týden v tomto pulzujícím velkoměstě a prozatím je alles gutes. :-) Atmosféru, kterou vám nabídne Berlín, jsem ještě nikdy na žádném jiném místě nezažila.  V ulicích potkáváte lidi všech možných národností, náboženských vyznání či životních filozofií.   Celý příspěvek

Barcelona – den 3

DSC01024

Je tu další den našeho pobytu v největším městě Katalánska. Je důležité zmínit, že Katalánci jsou velmi hrdí a u každé památky tak naleznete texty v katalánštině a až následně ve španělštině a ostatních jazycích. Určitě jste v médiích zaznamenali, že se toto společenství snaží osamostatnit a získat autonomii. Na druhou listopadovou neděli je vyhlášené referendum, kdy mají Katalánci rozhodnout, zda být stále součástí Španělska nebo tvořit samostatný stát. Referendum se však španělská vláda snaží zatrhnout a i kdyby k němu došlo, není zcela jisté, jak by se nakonec sami Katalánci rozhodli. V důsledku vše není tak černo-bílé a pravděpodobně by se všem nakonec žilo hůře než pod Španělskem.

Hned dopoledne jsme si nadšeně půjčili bicykly a vydali se opačným směrem než je moře, tedy do kopce k dalšímu Gaudímu dílku, parku Güell. Cesta byla strmá, ale když jsme nakonec vyšplhali k bráně parku, začalo poprchávat (a nepřestalo do druhého dne) a tak jsme se pouze v krátkosti rozhlédli a začali pomalu klesat k fotbalovém stadionu bájné FC Barcelona zvanému Camp Nou (tedy nový stadion, jak poetické). Za prohlídka stadionu a muzea si účtovali 23 EUR, což jsem s díky odmítla a stejně tak můj drahý, který mě v tom nechtěl nechat. Cenou útěchy byla návštěva prodejny dresů a jiných fotbalových „nezbytností“, kde jsem poprvé viděla v krámě s oblečením na schodech a židlích sedět ženy, ne znuděné muže.

DSC01028 DSC01036

 

Bývalá aréna pro býčí zápasy, která je zajímavě přestavená v nákupní centrum ( z původní stavby jsou dochovány pouze obvodové zdi, můj drahý stavař byl nadšen).

Odtud už jsme po úzkých uličkách, plných chodnících a příležitostných cyklostezkách valili do centra, na hlavní nákupní třídu La Rambla, kde se nachází jeden z nejlepších trhů světa – La Boqueria (samotná La Rambla ničím nenadchla, pouhá ulice plná turistů a stánku s mnohdy pochybným sortimentem). Na trhu najdete nejen stánky s masem, rybami, ovozelem a dalším typicky „trhovým“ sortimentem, ale hlavně spoustu mini barových restaurací. Na jednom blogu jsem vyčetla, že tutovka je jít do baru Pinotxo, kde už 50 let vaří jistý Juanito Bayen, který je ikonou celého trhu a razí za ním foodies z celého světa (svůj styl utvrzuje výběrem piva, jelikož tu čepuje naši Plzeň). Bohužel, když jsme k jeho baru dorazili, zrovna leštili grily a veškeré vybavení a na žádné fazole s kalamárami, které prý jednoznačně stojí za ochutnání, nedošlo. U většiny barů byla fronta na místo, chodili jsme teda zase jak blázni tam a zpět a nakonec našli fleka u jednoho z barů v zadní části trhu. Zvolili jsme talíř plný mořských plodů za 28 EUR a náležitě jsme si pochutnali. Všechny suroviny vidíte před sebou na baru a hned z druhé strany se vše griluje, je to tedy rovnou i taková live cooking show.

DSC01047 DSC01052 DSC01053

Zbytek dne už jsme jen korzovali na kole ulicemi, uličkami, okolo budovy akvária, pláže, k v pondělí zavřenému Gaudího Palau Güell a zase zpátky na hostel, kde jsme si chtěli uvařit nějaké mořské potvory. Vyrazili jsme tedy do blízké supermarketu, kde jsme nic nesehnali a náhodou jsme si vzpomněli na restauraci doporučenou klukem z recepce. Malá hospůdka naproti hostelu byla otevřená vždy jen pár hodin odpoledne a večer od 9 do 11. Když jsme vešli, bylo lehce po třičtvrtě na 8, ale nechali nás si sednout. A v 9 to začalo! Během pár minut bylo všech 10 stolečků plných. Podnik se jmenoval Portoles a měl nejlepší atmosféru ze všech navštívených stravovacích zařízení. Seděli tu pouze lokálové, takže menu v angličtině měli jen jedno, které vypadalo spíše jak obrázková kniha a ostatní objednával z tabule na zdi. Zvolili jsme lehký salát s ančovičkami, smažené baby chobotničky a grilovanou sépii (ta byla opravdu excelentní). Každý talíř stál okolo 5 EUR, k tomu jsme popíjeli domácí víno taky za lidovou cenu. Prostě super zážitek, takže pokud budete někdy na ulici Diputacio, tak neváhejte. Den jsme zakončili dalším půl litránkem vína na hostelu a šli na kutě (poprvé nikdo v noci na pokoji nechrápal – jedna z nevýhod hostelů).

DSC01070     DSC01065

Barcelona – den 2

Druhý den jsme samovolně nastolili španělský režim, kdy jsme vstali v půl 10 a vydali se do města shánět nějakou tu snídani. Nakonec jsme ulovili čerstvou bagetku, balení sýru a několik rajčat (která však nebyla tak skvěle zralá, aby se dala typicky po španělsku roztírat po pečivu, to bylo opravdu zklamání) a plněné čokoládové taštičky. DSC00872

Náležitě posilněni jsme se vydali na procházku městem. Prozkoumávali jsme staré město, občas narazili na davy turistů i místních, kteří sledovali představení v rámci festivalu. Nechci tady dávat turistickou přednášku a popisovat všechny památky, to myslím není účel a ani to nabídnout nemůžu, jelikož jsme si jako obvykle nesehnali tištěného průvodce a spíš nasávali atmosféru města a občas přečetli pár informací, které jsem ještě před odjezdem stihla nahrát do čtečky. Každopádně staré město je plné uzoučkých uliček nabízejících stylová občerstvení, tapas restaurace, ale i malé butiky s neokoukanou módou za příjemné ceny.

DSC00888 DSC00870

 

Jak už jsem zmínila, neměli jsme dostatek informací o památkách Barcelony, což jsme hodlali vyřešit Free Walking Tour, která začínala ve tři. Rychle jsme proto hledali nějaký příjemný podnik s ještě příjemnějšími cenami. Nevím, jak to máte vy, ale my jsme v tomhle úplně šílení.  Přesně podle hesla, kdo moc vybírá, ten přebere, jsme vždycky měli pocit, že za rohem je ještě lepší, levnější a stylovější hospoda, a že k téhle se vždycky můžeme vrátit. Nachodili jsme asi 3 kiláky a nakonec zapadli do docela pěkného podniku hned naproti nějaké pamětihodnosti (výjimečně dobrá volba), ale nakonec jsme vše zkazili volbou jídla (možná to byla ale chyba kuchaře). Já jsem si dala grilovanou zeleninu s ančovičkami (což byl pravděpodobně jen předkrm, jelikož to byla zoufale malá porce s dvěma plátky ančoviček) a k tomu jsem dostala špenátovou polévku, kterou jsem si ani neobjednala, pouze jsem se informovala, jaká je polévka dne (ale nakonec ta polévka byly vítězem oběda). Můj drahý si dal (jsem mu doporučila) tradiční španělskou tortillu (opečené brambory zalité vejci), která však byla nedochucená a jednoduše taková mdlá.


 DSC00904

Cestou ke katedrále, kde byl sraz pro FWT jsme se ještě dojedli výbornou zmrzlinou a byli jsme spokojeni. FWT je jak už název napovídá 2,5 hodinová exkurze za památkami s anglicky hovořícím průvodcem/kyní, která se tváří, že je zcela zdarma, ale na konci si průvodce vždy decentně řekne o nějaké to dýško. Samozřejmě proti tomu žádná, můžete se kdykoliv odpojit a většinou vás provádějí mladí lidé, kteří nabídnout zajímavé tipy a poznámky, člověk se i zasměje. Ale právě průvodce je ten, na kterém vše stojí nebo padá. Když jsme přišli na meeting point a chvíli poslouchali průvodkyni, usoudili jsme, že tahle není zrovna typ, který vás zaujme a vtáhne do pravé historické Barcelony, spíš se jednalo o nesmělou dívčinu. Možná to bylo i tím, že už jen za dopoledne jsme prochodili střevíce (já doslova, ještě teď mám na nohách strupy a řezné rány, mám asi divný nohy, no, ne boty jak říká Ivo).

DSC00906

DSC00891

Rozhodli jsme se tedy vrátit se na hostel pro kola a vyrazit na pláž. Cestou jsme ještě okoukli Gaudího stavby (samozřejmě, že jen zvenčí, museli jsme šetřit, abychom si mohli dopřát výbornou večeři). Bicykly nás opravdu nadchly, během pár minut jsme byli u moře a hlavně poměrně bezpečně. Barcelona je protkaná mnoha cyklostezkami, ať už pro ně je vyčleněn pruh uprostřed vozovky (takový tramvajový pruh, z každé strany ohraničen trávníkem) nebo se jedná o úzké uličky jen pro cyklisty a rezidenty nebo to holt střihnete na chodník (třeba když je na silnici červená), což je tam naprosto běžné. Je to trochu divočina a adrenalin, ale ušetříte hodně času a myslím, že není nad to, když při bloumání a bloudění na kole narazíte na zajímavou stavbu/památku/hospodu/kavárnu nebo cokoliv jiného. Jsem zastánce „ztracené turistiky“, speciálně v evropských městech, kde myslíte, že už vás nic nepřekvapí. To se vám při používání metra nestane, jelikož většinou vystoupíte nedaleko hledané pamětihodnosti a cestujete v černém tunelu.

DSC00931

 

 

DSC00926

1. obr: La Pedrera. 2. obr. Casa Batlló 

Pak už jsme jen projeli celé pobřeží až k party areálu Forum, cestou jsme obdivovali moderní architekturu, kterou je Barcelona doslova prošpikovaná. Následovala krátká koupačka a nákup na trhu. Pořídili jsme luxusní chorizo a fuet (dohromady za 5 EUR, úžasný) a sýr s plísní navrchu, k tomu samozřejmě bageta a lahev bílého. Usedli jsme v parčíku, kde nás bavila skupina Afričanů svým improvizovaným koncertem.

DSC00953 DSC00955 DSC00977 DSC00979

Následně jsme vrátili kola a vydali se na večeři do restaurace, kde jsme si první den dali paellu. Tentokrát jsem zvolila pouze výbornou polévku z mořských plodů a Ivo si dal kalamáry ala romana (na kroužky nakrájené kalamáry obalené a usmažené v těstíčku) a vše jsme zalili 1,5 l sangirie.

Kousek od tohoto místa stojí největší lákadlo Barcelony, už 130 let stavěná a stále nedostavěná, Sagrada Familia. V noci skýtala opravdu úchvatný pohled prost davů turistů. A hurá na kutě, zítra nás čekají cyklotoulky.DSC00999

 

 

Barcelona – den 1 a obecné info

Konečně je to tady, zabalíme pár kousků letního oblečení a vyrážíme na bus, který nás vezme na metro, které nás vezme na další bus, který jede na letiště Vacláva Havla Terminál 2 odkud nám letí éro do katalánské metropole. Jsme plní očekávání, ve Španělsku jsme ještě nebyli a Barcelona je skoro jedno z posledních velkých měst Evropy, kam se opravdu toužím podívat, teda teď už spíš toužila.

Letenky

Dostat se do Barcelony není nejlevnější záležitost, srovnáte-li to například s Londýnem nebo Římem. Do Bracelony létá přímo pouze španělská low-costová společnost Vueling, s kterou jsme letěli cestou tam. Zpátky nám systém Airixo vygeneroval let s RyanAir do Bergama a odtamtud s Wizzair do Prahy, přičemž v Bergamu strávíte celý den. Myslím, že jsme zvolili rozumný kompromis mezi cenou a pohodlím. Pokud jedete jen na pár dní, určitě bych si nekupovala ani žádné zavazadlo k odbavení (které mnohdy vyjde stejně jak letenka, tím spíš, když cestujete s třemi leteckými společnostmi), my jsme měli jen každý batoh a na těch 5 dní to úplně stačilo.

Z letiště El Prat v Barceloně jsme se vydali vlakem (cca. 20 minut za 4,10 EUR) do centra, odkud jsme pěšky pochodovali (20 minut) k hostelu. Cestou nás samozřejmě dostihl hlad, takže jsme v jedné hezky vypadající restauraci, kde nás uvítala španělsky mluvící asiatka (jak se ukázalo, je to poměrně časté a hodně asiatů zde má restauraci nabízející tradiční španělskou kuchyni) usedli a hnedka zkraje si objednali Fisherman´s style Paella, která jak název napovídá, obsahuje kalamáry, krevety a mušle. K tomu jsme si dali pivečko (při placení jsme usoudili, že odteď jen víno) a bylo nám blaženě. Paelly bylo opravdu hodně, takže jsem byla ráda, že jsem ukočírovala Ivka „velké oči“, kdy chtěl ještě nejdřív objednat nějaký předkrm, to už bychom se vážně odtamtud neodvalili. Při placení nám usměvavý majitel restaurace ještě na podnik věnoval dva panáky, takže jsme odcházeli poměrně rozveselení, a to nejen díky letnímu počasí a právě začínající dovolené.

DSC00789 DSC00790

Ubytování

Popravdě řečeno jsem ani nezjišťovala ceny normálních hotelů, ale rovnou jsem se pídila po nějakém pěkném hostelu někde v centru. Při cestách po evropských městech mi hostely přijdou jako ideální varianta, která tolik nezatíží váš rozpočet a ušetřené peníze můžete utratit třeba za super jídlo nebo víno ( nebo za památky a věčně tak jen na ně nekoukat zvenku – my zvolili první dvě možnosti). Povedlo se mi najít bezva hostel, 10 minut chůze od Sagrady, kde stála noc ve 14-lůžkovém pokoji (no jo, není to žádné terno, když cestujete v páru, ale kde jinde šetřit než na noclehu, na jídle teda určitě ne) 470 Kč na hlavu. Hostel se jmenoval Bed&Bike           , a jak už je z názvu patrné, nedostali jste k noclehu snídani, ale půjčení fajnovýho stylovýho bicyklu. Jinak byl hostel čistý a hlavně prostorný a vzdušný, což je při větší koncentraci lidí velmi příjemný.

DSC01079DSC01080

Potom, co jsme od milého recepčního získali mapku, do které nám naznačil, co navštívit, kam vyrazit na nejlepší tapas atd, (kterou jsme hned první den ztratili) jsme se vydali na menší procházku k Vítěznému oblouku. Ještě bych měla zmínit, že v době našeho pobytu byl v Barceloně zrovna největší festival roku, La Mercé, jehož tradice sahá až na konec 19. století a jehož součástí jsou různé průvody, ohňové show, koncerty, představení a také festival vína, na který jsme u Vítězného oblouku narazili. Nebylo zbytí a koupili jsme poukázky, zapůjčili sklenice a jali se degustovat. Za 5 EUR jsme ochutnali 4 vzorky vína a byli jsme více než spokojení. K vínku jsme si ještě koupili tapas s ančovičkou a výborný slabý salámek. Pak jsme ještě sledovali pár koncertů a kolem půlnoci jsme se vrátili na hostel.

DSC00795DSC00803  

DSC00811  DSC00817

DSC00819  DSC00821

DSC00831 DSC00845

 

Pokračování v dalším příspěvku….

 

Gruzie

Ne každý určitě považuje Gruzii, malou zemi na pomezí Evropy a Asie, za lákavý cíl jeho cesty, ale opak je pravdou. Já bych se vás teď ráda pokusila přesvědčit, že Gruzie může nabídnout nejen gastronomické, ale i cestovatelské zážitky, které jinde nezískáte.

Do Gruzie jsme po delším hledání parťáků vyrazili pouze ve dvou a byla to ta nejlepší volba. Mnoho lidí má při vyřčení názvu této země představu každodenního nebezpečí a strachu. Navzdory válečným konfliktům, kterými je protkaná historie Gruzie a relativně nedávno ukončenému konfliktu v Jižní Osetii (2008), jsme se v zemi cítili velmi bezpečně a vše proběhlo bez problémů. Nedoporučuje se však navštěvovat již zmíněnou Jižní Osetii a Abcházii, kde ještě zřídka dochází ke konfliktům a zejména pro cizince mohou být tato místa nebezpečná.

A proč vůbec do Gruzie vyrazit? Země je poměrně malá, ale za to nabízí celou škálu aktivit a lákadel, takže je není problém i během kratšího pobytu všechna stihnout. Jeden den můžete obdivovat pěti-tisícové vrcholy Kavkazu, druhý den vyrazit na pláž Černého moře, den další navštívit moderní hlavní město Tbilisi nebo ještě modernější Batumi (nazývané Dubaj Kavkazu), poté přejít krásný národní park, navštívit rozlehlé skalní město Vardzia a poslední dny strávit degustací vyhlášeného gruzínského vína ve vinařských vesničkách.

HORY

20 - kopie 33 - kopie

Tsminda Sameba (Kostel nejsvětější trojice)  /  Náš stan (3670 m.n.m.) pod horou Kazbeg (5047 m.n.m.), která častým cílem zkušenějších turistů. My neměli ani vybavení, ani vysokohorské zkušenosti, ale snad jednou si na nějaký takový kopec vyšlápnu.

47 DSCN0230

Krásné krajina okolo Kazbegi /  Svanetie, vesnice Ušghuli a za mnou nejvyšší hora Gruzie Šchara (5201 m.n.m.)

BATUMI a ČERNÉ MOŘE

Po pravdě řečeno, mě pláže gruzínské části Černého moře moc nenadchly. Černý byl i písek na pláži a to mi nějak nešlo překousnout :-)

DSCN0097 DSCN0150

Moderní architektura v Batumi / Opalovačka u Černého moře (nééé, zas tak hrozné to tam nebylo, našla se lepší místa)

TBILISI

Hlavní město (1,3 mil. obyvatel) je poměrně pěkné a dají se tam strávit klidně 3 dny aniž byste se začali nudit. Poblíž Tbilisi je taky několik míst k navštívení.

13 DSCN0665 DSCN0594

Náměstí svobody (všimněte si tradičního dopravního prostředku Gruzie -maršutky) / Sirné lázně ze 17. století / Ehm, zbožňuju horské dráhy, takže jsem si jednu neodpustila ani v Tbilisi

VARDZIA a jih Gruzie

DSCN0292 DSCN0442

Jeskynní skalní město Vardzia z 12. století, které svého času poskytovalo příštřešek až 50 000 lidí / 3-denní přechod národní parku Borjomi

KACHETIE

Tato oblast je proslulá výborným vínem. Mně nejvíce chutnalo červené polosladké víno odrůdy Kindzmarauli. Výborně chutnalo, když bylo podáváno i podchlazené. Tento výlet určitě stojí za to. Většina vinařství nabízí prohlídky se závěrečnou degustací. My jsme zvládli 3 za jedno odpoledne a byla to fakt jízda.

DSCN0504

Typická konzumace vína ze zvířecích rohů – zážitek pro opravdové gurmány

JÍDLO

A teď moje velmi oblíbená součást cestování – poznávání cizích kuchyní. A ta gruzínská je opravdu delikátní. Gruzínská kuchyně je ovlivněna jak vlivy evropskými, tak těmi asijským a blízkovýchodními. Gruzínci používají hodně bylinek a koření. Známá je především kořenící směs Adžika, která je výborná k ochucení masa na grilování, mletých mas, ale i zeleniny.

V Gruzii najdete mnoho pokrmů z mletého masa, sezónní zeleniny a sýrů. Typická jsou rovněž velká pekařství nebo pouze okýnka, kde najdete stále čerstvé pečivo, velmi často z listového těsta) s různými masovými a sýrovými náplněmi, zeleninou nebo ovocem.

12 DSCN0058

Khinkali – těstovinové knedlíčky s rozličnými náplněmi – nejčastěji sýrové, s mletým masem, s koriandrem / Ořechová pasta s lilkem (úžasný, již brzy se těšte na recept) a šašliky

DSCN0133 DSCN0340

Rybí polévka u Černého moře a sýrové Chačapuri / Chačapuri s vejcem, šišky z mletého grilovaného masa a skvělé lilky (více o chačapuri a recept na něj zde (http://www.chrobakutoci.cz/?p=208)

DSCN0570 DSCN0521

Churchela – Ořechy, které se navlíknou na nit a poté se namáčí v hroznové, nebo jiné ovocné, šťávě. Je to skvělá svačinka.

Doufám, že se mi povedlo vás přesvědčit k návštěvě Gruzie, protože tahle země se stále rozvíjí a vše je tak v současné době poměrně za dobrý peníz a není tak moc času otálet. Každý rok přijíždí do Gruzie více a více turistů a kvalita služeb neustále roste. Z Polska se tam dostanete i přímým leteckým spojením.

Pro více rad a tipů mně neváhejte kontaktovat, ráda se o ně podělím.