Archiv pro rubriku: Thajsko

Šťastné shledání v královském městě

map_of_thailand

Snídáme brzy. Užíváme si poslední polévku v Laosu. Z tržiště odjíždíme minibusem směrem k hranicím. Tam musíme při odchodu ze země zaplatit příplatek, jelikož chceme po celníkovi, aby nám dal razítko v neděli. Ujdeme 200 m a vstupujeme do jiné země…

Mimořádný nástup před výjezdem

Mimořádný nástup před výjezdem

Jsme zpátky. V Thajsku. Za pár dní za námi přijedou naše kamarádky, takže vyrážíme napříč Thajskem směrem k Bangkoku. Z hranic zkoušíme stopovat do města Ubon Ratchathani, které je 100 km daleko. K našemu překvapení nemusíme palcem mávat dlouho a už nám staví starý pickup naložený kukuřicí, v kterém sedí mladý pár. Nejdříve máme problém spatřit místo, kam bychom se vešli my a naše dvě velké krosny, ale mladý pán vše vyřeší, trochu místa na zadních, už tak hodně omezených, sedadlech vytvoří a my se tam krkolomně vtěsnáme. Pár angličtinou nevládne, ale pomocí obrázků a napodobování houkání mašinky se domluvíme. Za hodinu a půl, během které nám ještě stihli koupit chlazené cappuccino, nás vysazují na vlakovém nádraží.

104 (388x586)

Pozitivně naladěni ze setkání s příjemnými lidmi se nenecháme rozhodit, když zjistíme, že vlaky jsou plné a uchytíme se až tím nočním. Jelikož jsme v šetřícím režimu, volíme třetí třídu ( a mně zbyde při odpoledním touláním městem na pěkné šatičky, ach jo, a to si říkám, že skoncuju s kupováním věcí, které nepotřebuji). Jízda třetí třídou je vskutku zážitek, obzvláště cestujete-li 10 hodin přes noc. Vlak je plný (samozřejmě jen místními) a na tvrdých sedačkách není možné najít pohodlnou polohu. Když už začínáte klimbat, vstoupí na zastávce do vlaku tlupa prodejců a na celý vlak hulákají nám neznámá slova, ale když procházejí, vidíme, že nabízejí horkou polévku nebo chlazené nápoje. Díky nechceme, ve tři ráno raději spím.

Kolem šesté ráno přijíždíme do města Ayutthaya, tady se potkáme následujícího dne s holkami. Do guesthousu Tony´s Place, který nám doporučili kamarádi z UK nás veze postarší „tuktukář“ a překvapivě na chvíli ožíváme. Jeho tuktuk má zadní kabinu vybavenou profi reprobednami a nechybí ani spousta barevných světýlek, která začnou blikat do rytmu hudby hned jak se rozjedeme. Projíždíme probouzejícím se městem v této pojízdné diskotéce a samovolně se začneme vlnit do rytmu hudby a únava je tentam.

Veverka si taky ráda pochutná na kokosové vodě

Veverka si taky ráda pochutná na kokosové vodě

Samozřejmě, nežijeme ze vzduchu, a tak když se ubytujeme, ještě se na dvě hodinky prospíme. Zbytek dne trávíme potulováním po městě a koupáním v bazénu. Tento krásný guesthouse má nejen osvěžující bazén, ale k večeru v jeho restauraci zaznívá i zpěv a hra na klavír.

107 (586x390)

Paní mě lákala ke koupi, já neodolala a byla jsem zklamaná

Paní mě lákala ke koupi, já neodolala a byla jsem zklamaná

Následující den je ve znamení nadšeného očekávání holek. Když okolo jedné dorazí, nadšeně se vítáme a hned se jdeme všichni zchladit do bazénu. Holky jsou zničené, ale rády, že jsou konečně na místě, v teple a úplně jiném světě. Porovnáváme opálení, mají co dohánět. Vyrazíme na oběd a na obhlídku města. Večer oslavujeme Iva narozeniny popíjením koly s havanou ( o takovémto pití jsme si doposud nechávali zdát, ale holky v Moskvě na letišti nakoupily, takže o přípitek pro oslavence nebyla nouze).

Křepelčí vajíčka

Křepelčí vajíčka

Masové kuličky

Masové kuličky

Slunce svítí a vyhání nás z postele. Neváháme a pádíme na snídani. Je na čase, aby holky ochutnaly poctivou kuchyni ulice. Snídáme taštičky plněné mletým masem od pána s pojízdným vozíkem, k tomu přikusujeme křepelčí vajíčka a placičky z těsta s kokosem a vše zapijeme tradičním thajským čajem s mlékem, který má zářivě oranžovou barvu.

Mangostana - nejlepší ovoce na světě

Mangostana – nejlepší ovoce na světě

Posilněni snídaní šampiónů vyrážíme poznávat památky Ayutthaye, která je v tomto směru velmi bohatá, jelikož dříve bylo toto město královské, které bylo sídlem siamského království v dnešním Thajsku. Najdeme tu mnoho ruin dřívějších staveb a až 400 budhistických klášterů. Většina však byla zničena barmskými nájezdníky, a tak nyní můžeme obdivovat pouze jejich krásná cihlová torza.

114 (508x586) 113 (406x586)

Nejdříve jsme ale zajeli na prohlídku plovoucího trhu, který je však spíše atrakcí pro turisty plnou suvenýrů a možností občerstvení.

 

121 (349x586) 120 (586x268) 118 (396x586)

Největším chrámem je Wat Phra Si Sanphet,který stojí za návštěvu v době západu slunce. I přesto, že v den naší návštěvy nebylo zcela jasno, byl západ slunce nádherný.

128 (586x390) 127 (586x422) 126 (586x535)

Když padla tma a pár drinků, zaskočili jsme do protějšího baru, kde jsme shodou náhod potkali Čechy, s kterými jsme podebatili a ráno se vydali na další putování, ale o tom zase příště. 

Destinace hipíků a umělecký templ

map_of_thailand

Sedíme namačkaní jako sardinky v konzervě na kolech, aneb vydáváme se malým mibusem za dalším dobrodružstvím. Míříme ještě severněji, do kopců, za krásnými výhledy a horskými kmeny.

První zastávkou je horské městečko Pai. Cesta trvá tři hodiny a výstižně ji popisují trička nabízená v pouličních stáncích s oblečením – 762 zatáček. Cesta se klikatí jako had, řidiče to však nijak neomezuje v rychlé jízdě podobající se rally. Ne nadarmo je doporučováno, mít u sebe igelitový pytlík, jedna naše spolucestující ho cestou zpět využila hned několikrát.

Velká jeskyně ne(tak)daleko od Pai

Velká jeskyně ne(tak)daleko od Pai

Nabídka guesthousů je v Pai široká natolik, že si chvílemi říkáte, jestli jsou tu vůbec nějaké domy místních Thajců. Stejný pocit nabudete při procházce hlavní ulicí, kde 90% procent všech lidí tvoří cizinci, především ti anglicky mluvící. Místní vidíte hlavně jako obsluhu v restauracích, barech, obchodech se suvenýry a oblečením a v pouličních stáncích s jídlem, které vyskákají k večeru jak houby po dešti a doslova za pár desítek batů, zde pořídíte skvělou večeři nebo jen palačinku jako dezert.

Kaňon u PaiKaňon u Pai

Celkově na nás Pai působil jako relaxované město, kam jezdí západní turisté pařit a hrát si na „hipíky“ –všichni tu nosí strakaté vytahané oblečení, chodit v botách je tu přežitek, ale všechno se to zdá být tak trošku na oko.

Jelikož nemáme knižního průvodce (měli jsme Indonésii, ale ta kvůli změně trasy nám už slouží pouze jako závaží), často naši trasu neplánujeme (na internetu se lépe hledá, když víte, co hledáte – jako takové vodítko je průvodce určitě k nezaplacení – nejlepší je koupit jednoho v angličtině a pak ho cestou v guesthousech vyměňovat za jiného pro další zemi – to funguje skvěle i s ostatními knížkami). Z toho vyplývá, že až v Pai jsme zjistili, že musíme zpátky do Chiang Mai, abychom mohli pokračovat dále na sever do Chiang Rai. Tam se dostáváme po 5 hodinách cestování a na autobusovém stanovišti nás odchytne Američan v letech a doporučí nám rodinný guesthouse, kde je sám ubytovaný. Večer všichni zaskočíme na večerní trh na večeři a pivo.

Druhý den se místním autobusem vydáváme do 15 km vzdáleného templu, největší turistické atrakci Chiang Rai – Wat Rong Khun – bílému templu. Ten byl vystaven na místě starého templu a byl z velké části financován místním umělcem, který si tím u Budhy chtěl zajistit nesmrtelnost (asi nějaký špatný výklad budhismu z jeho strany nebo ne?). Templ byl dokončen a otevřen v roce 1997. Templ je součástí areálu (ten se dle odhadů bude stavět až do roku 2070), který má sloužit k rozjímání a chápání Budhova učení.

white temple

Bílý templ je na první pohled diametrálně odlišný od všech ostatních templů, které jsme zatím viděli. Spíše se jedná o jakési umělecké dílo plné podobenství. Míří sem pouze turisté, po mniších ani památky. Vstup se neplatí žádný.

bílý templ

Stovky vztyčených rukou mají symbolizovat živelnou touhu, následuje mostek, který ukazuje uvedené pokušení. Samotný templ je poměrně malý a skromný uvnitř jsou pouze zdi pomalované výjevy z moderních dějin (útok na WTC) a filmů (Matrix ) a nechybí ani Michael Jackson.

Zajímavý zavěšený květináč

 

Poté jsme ještě zašli načerpat moudrost do muzea horských kmenů, které je opravdu plné zajímavých informací o všech kmenech, které v severním Thajsku žijí.  (součástí vstupenky byl čaj v restauraci v přízemí, která se v překladu jmenuje Zelí a kondomy – organizace, která se snaží, aby v Asii byly kondomy stejně snadno dostupné jako zelí).

Muzeum horských kmenů - paní nám ukazuje jak vytváří tkané látky, z kterých si tradiční kmeny tvoří oblečeníMuzeum horských kmenů – paní nám ukazuje jak vytváří tkané látky, z kterých si tradiční kmeny tvoří oblečení

Večer jsme poseděli na zahrádce našeho guesthousu (Američan Ken nám koupil pizzu a piva, to se hodí). Přisedla k nám i Francouzska, které také už bylo přes 50 a která v poslední době pracovala v Thajsku jako dobrovolník a také žila v templu a meditovala. Hodně jsme si s ní povídali o konzumu, ekologii i problémech míst, které jsme navštívili (Ken většinou odešel hladit psa, jeho heslo znělo – žádný mozek, žádný bolehlav).

čajové plantáže kolo Mae Salongčajové plantáže kolo Mae Salong

Náš guesthouse v Mae Salong - vedla pod ním silnička k trhu, který každý den začínal v 6:00

Následujícího dne jsme nasedli do autobusu, který nás společně s tuktukem, na který jsme přestoupili, dovezl do vesničky v kopcích obklopené čajovými plantážemi – Mae Salong. Popíjeli jsme čaj na visuté terase s výhledem na řádky čajovníků, jedli dobré jídlo, udělali pěší výlet po okolí a hlavně poznali skvělé lidi ze Spojeného království

Templ na kopci nad Mae SalongTempl na kopci nad Mae Salong

Západ slunce nad Mae Salong

Západ slunce nad Mae Salong

Po dvou nocích strávených v horské vesnici jsme naskočili na pickup (rozuměj „minibus“) a vyrazili na celodenní cestu směrem k další zemi plné úžasných míst a nových zážitků…

 

 

 

 

 

 

Temly, krásná příroda i pohodová atmosféra – to je Chiang Mai

reka bangkok

Z hlavního města Sumatry, Medanu, jsme se letecky přenesli do metropole mnohem modernější větší, lidnatější a celkově více podobné té západní, Bangkoku a odtud pokračovali na sever Thajska. 

map_of_thailand

V Bangkoku, více než šestimilionovém velkoměstě plném výškových budov, nákupních center, ale i starých templů jsme strávili pouhé dvě noci. Většinu času jsme však relaxovali v 19. patře (byteček naší kamarádky) a 14. patře (bazén) jedné z výškových budov, která sídlí v části města zvané Sukhumvit, která se jen hemží cizinci vyslanými firmou ve své zemi nebo těmi, kteří zde našli práci v mezinárodní firmě. Není divu, že je tato čtvrť poměrně drahá a přizpůsobená chuti a žízni cizinců.

wat pho lezici budha wat pho areal wat pho

Wat Pho – největší budhistický komplex v Bangkoku. Vstupné necelých 100 Kč určitě stálo za to. V templu v poklidu odpočívá 43 metrový zlatý Budha.

Třetí noc jsme už netrávili v pokojí s úžasným výhledem, ale v klimatizací vychlazeném autobuse, který nás po 10 hodinách vyložil v městě Chiang Mai, Mekce turismu v severním Thajsku. Ve městě žije necelých 150 tis. obyvatel a jeho starší část je opravdu příjemná, i když naaranžovaná pro oči turistů. Najdete zde příjemné kavárničky, malé stánky i restaurace a tucet nabídek na nejrůznější organizované výlety (těm se obloukem vyhýbáme, jelikož máme dost času, raději si vše organizujeme a prožijeme sami).

strakaty pes

V Chiang Mai jsme našli příjemný guesthouse za velmi příjemnou cenu (160 Kč pokoj/noc) s ještě příjemnějším bazénem. Odtud jsme více než 5 dní vyráželi na výlety do blízkého okolí. Mnoho atrakcí nenajdete v průvodcích, a tak byli opomenuty turisty a my si užili chvíle klidu.

temple chiang mai

Chaing Mai je plná templů. Najdete jich tu opravdu mnoho, ale po chvíli zevšední stejně jako evropské kostely. U jednoho z nich jsme si 2 hodiny povídali s budhistickými mnichy.

huay tung thao jezero

Jeden den jsme si půjčili kola a vyrazili na výlet k jezeru Huay Tung Tao, které je necelých 13 km na sever od Chiang Mai. Bohužel v březnu se pálí zbytky trávy a rýže na polích a nebe je díky čoudu šedé, takže panorama nebyl nijak oslnivé. Jezero je lemováno přístřešky, kde si můžete dát fajnové jídlo a užívat si pohodu a klidu, které okolo jezera panuje. Když vám bude teplo, můžete se zchladit v příjemně osvěžující vodě, i když voda není úplně nejčistší.

sticky watterfall

Další den jsme nasedli na skůtr a 70 kilometrů uháněli na sever k vodopádům Bua Thong, neboli Sticky Wattefalls (lepkavé vodopády). Cesta vede po poměrně rušné silnici, takže nakonec jsme usoudili, že vodopády za takovouto příšernou cestu v neskutečném parnu a prachu nestojí, ale během sezóny deště, kdy jsou políčka zelená, může být na co cestou koukat. Voda teče po pískovci a vy můžete doslova vylézt celý vodopád. Skvělá zábava na horké dny.

thai box

Večer jsme pak zašli na thai box za Night Bazaar. Návštěvníci byli skoro bez výjimky turisté, ale jako první zážitek z thaiboxu určitě pozitivní.

lom chiang mai rock quarry cliff jumping

Motorku jsme vyměnili za bicykl, zašli na skvělou snídani k naší oblíbená paní, která dělá nejlepší shake, bez ledu a cukru (Funky Monkey) a vyrazili na jih od města k lomu (Rocky Quarry), který je zaplaven tyrkysově modrou vodou a nabízí úžasné koupání. Lom je opravdu hluboký, a tak jsme neváhali a skočili z útesu, mě stačilo 5 metrů, ale Ivo je borec a užil si let z 12 metrů. Potkali jsme tu příjemné Dány, kteří si užívali nedělní odpoledne se svými thajskými přítelkyněmi. Vypili jsme s nimi několik piv, ochutnali skvělé kuře s lepivou rýži a povídali si o životě a práci v Thajsku. Když se začala smrákat, nasedli jsme na naše kola a unaveně šlapali 10 km zpátky do Chiang Mai, kde jsme povečeřeli na rozlehlém večerní bazaru přeplněném stánky s jídlem a všemi možnými suvenýry, oblečením a doplňky.

kurz vaření chiang mai kešu kuřecí stir fry kurz vaření thai farm

Poslední den jsme se zúčastnili úžasného kurzu vaření na farmě nedaleko Chiang Mai (Thai Farm Cooking School). Ale o tom někdy příště.

 

 

Ráj baťůžkářů, skvělé jídlo, temply a přírodní krásy – první pocity z Thajska

Přistáváme do více než šesti milionové metropole. Do další země. Odlišné kultury. Stále vyspělejší ekonomiky. Ale i vyšší úrovně turismu. Thajsko. Ráj baťůžkářů i dovolenkářů mířících užít si nádherné pláže.

bangkok night

Na první pohled je zřejmé, že životní úroveň Thajců je mnohem vyšší než obyvatel Sumatry. Ještě víc lidí je stále online s mobilem stále u ruky (jestli jste si mysleli, že horší než v Evropě nebo Americe to být nemže, vyrazte do Asie). V ulicích jezdí pěkná auta, ale nutno podotknout, že motorek je tady opravdu plno.

smog chiang mai

Dopravní infrastruktura se zdá být na asijské poměry na opravdu vysoké úrovni. Nechybí rychlostní silnice, dálnice a silnice mezi menšími městy jsou většinou pokryty zánovním asfaltem.

polévka

Naše břicha si libují. Jídlo je zde opravdu výborné, nechybí spousta zeleniny a spousta pouličních stánků s ovocem, ať už celými kusy nebo jen nakrájenými kousky v pytlíčku, které si napichujete přiloženou špejlí. Ze všech koutů se linou nejrůznější vůně, jednou je to čerstvé curry, jinde zase voní grilované maso na špejlích. Můj gurmánský jazýček si jen libuje a neustále ochutnává nové chutě, nové koření a bylinky.

Našim rodinným financím se tady taky líbí. Oficiálním platidlem jsou tu thajské bhaty, přičemž jeden bhat je roven necelým 0,8 koruny.  Nocleh je k sehnání i za 140-200 Kč za pokoj na noc, někdy i s bazénem. Nečekejte za tyto peníze obrovský luxus, ale jednoduchý, leč čistý pokojík. Jídlo je nejenže chutné, ale i levné. Nudle i polévka s masem je běžně k mání za 25-35 Kč. Větší jídla se pohybují okolo 50 Kč. Zajdete-li do nějaké fajnovější restaurace, najíte se za české ceny, okolo 150 Kč. Doprava je zde nepatrně levnější než na Sumatře. Záleží však, jestli zvolíte autobus veřejný nebo minibusy pro turisty, jejichž ceny nejsou vždy astronomicky vysoké, ale stále mnohem vyšší než v autobuse místním a ještě se ochudíte o cestu s lokály. Razíme cestu – jez a cestuj jako místní.

zapadacke jidlo

Je tady kritický bod, díky kterému se Thajsko nestane favoritem naší cesty. Rozvinutý turismus. Jak již bylo zmíněno na začátku, Thajsko je baťůžkářský fenomén. Zatímco na Sumatře jsme potkávali spíše dvojice nebo jednotlivce cestující spíše dlouhodobě, v Thajsku potkáváme obrovské (často hlučné) skupiny turistů (většinou v typickém stejnokroji – různobarevných volných kalhotách/kraťasech se slony z pouličního stánku).  Některá místa ztrácí „asijskost“ a jinakost, kvůli, které sem všichni jezdíme, a přeměňují se na jakési západní satelity, kde si koupíte jakékoliv západní jídlo, po kterém zrovna bažíte (mno, někdy jsem za to ráda), v ulicích naleznete pouze západní turisty, vstupy na kdejakou „atrakci“ jsou mnohdy dražší než v západní Evropě. Vše je přizpůsobeno oku a nosu turisty, za autentickým Thajskem musíte do malých vesniček za městem. Navzdory návalům turistů, angličtinou thajci ani v turistických oblastech nevládnou zdaleka tak dobře jako Malajci a předčí je i lidé na Sumatře, i když je to o chlup.

temple bangkok

Thajsko je protkáno temply nejrůznějších barev a velikostí. Thajci jsou budhisti a to se také odráží v liberálnější společnosti a uvolněnější atmosféře (místy jsou tu ale muslimské menšiny – hlas mezuína svolávajícího k ranní modlitbě mi nedovolil spát, a tak tento článek píšu v půl 7 ráno, ach jo).

Tato země má, co nabídnout a my už se těšíme, až poznáme pravé Thajsko, krásnou přírodu, dozvíme se víc o budhismu a o lidech, kteří tu žijí. Nejdříve se vydáme na sever, odkud překročíme hranice do Laosu, kde strávíme nějaký čas a odtud zpět do centrálního a jižního Thajska, které procestujeme společně s českou posilou, která za námi dorazí koncem dubna. Už se těšíme! Sledujte naše putování na blogu i na instagramu, kam téměř každý den přidávám nové fotografie.