Archiv pro rubriku: Cestování

pizza raddichio

Skoč do pusy a jiné pochoutky Říma

Hodiny odbíjejí dvanáctou a já se zakousávám do křupavé pizzy. Ano, není snad známějšího a po světě rozšířenějšího italského jídla. I já ji mám ráda, ale i ta známá pizza může mít mnoho podob a ta z Říma je toho důkazem. Stejně jako italská kuchyně, ta taky není jenom jedna. Spíše než o kuchyni celého státu, mluvme v tomto případě raději o jednotlivých regionech. V tomto případě nás bude zajímat Řím,  potažmo oblast Lazio. Celý příspěvek

Ty vole, asi jsem romantik!

Ahojte. S Pájou jsme se shodly, že s přicházejícím jarem se nám do žil vlil nový elán a s ním i chuť zase začít plodit nějaká ta moudra na náš blog. Pro mne osobně je motivace o to větší, že jsem se právě přestěhovala do krásného pohádkového místa a pociťuji silnou touhu svoji radost z tohoto dobrodružství sdílet i s dalšími lidmi. Místo, kde se právě vyskytuji se jmenuje Gernik, nachází se mezi rumunskými kopci, kam kdysi odcházeli čeští osadníci. Tato oblast vám možná bude více říkat pod názvem Banát. Místo je to opravdu nádherné, přímo z chalupy máme krásný výhled na okolní kopce. Kamkoliv se člověk vydá na procházku, všude ho obklopují výhledy jako z Babičky od Němcové. Až je z toho cynik, jako já, celý rozněžnělý.

c

Celý příspěvek

Berlin! Berlin! Berlin!

DSC_0268

Tohle město je úplně nejvíc bezva! S Romanem jsme se vydali na zkušenou právě do Berlína. Máme za sebou první týden v tomto pulzujícím velkoměstě a prozatím je alles gutes. :-) Atmosféru, kterou vám nabídne Berlín, jsem ještě nikdy na žádném jiném místě nezažila.  V ulicích potkáváte lidi všech možných národností, náboženských vyznání či životních filozofií.   Celý příspěvek

Stopem po regionu Chubu

map_japan

Z Kamikochi zase musíme autobusem. Tentokrát jsme už moudřejší a dojedeme pouze k parkovišti Hirayu Onsen, odkud zkoušíme stopovat do města Takayama. Rekord nastolen. Za necelé dvě minuty nám staví pár prarodičů, kteří anglicky neumí, ale smějí se krásně. Za 30 minut už máme náladu zkaženou informací o nepřítomnosti kempu v okolí Takayamy. Prší, takže musíme přistoupit na příjemný hostel J-Hopper´s, kde zase platíme necelých 500 Kč za noc.

Celý příspěvek

V zemi vycházejícího slunce

map_japan

Zase sedíme v letadle. Letíme přes noc. Skoro nespíme. Polovinu 6 hodinového letu ječí malé dítě, ne však žádné batole. Rodiče se zdají být v klidu, ne tak zbytek letadla. Unavení vystupujeme z letadla. Stále v Asii, ale v tak odlišné, oproti té jihovýchodní a na první pohled blíže našemu světu u nás doma. Celý příspěvek

Šťastné shledání v královském městě

map_of_thailand

Snídáme brzy. Užíváme si poslední polévku v Laosu. Z tržiště odjíždíme minibusem směrem k hranicím. Tam musíme při odchodu ze země zaplatit příplatek, jelikož chceme po celníkovi, aby nám dal razítko v neděli. Ujdeme 200 m a vstupujeme do jiné země…

Mimořádný nástup před výjezdem

Mimořádný nástup před výjezdem

Jsme zpátky. V Thajsku. Za pár dní za námi přijedou naše kamarádky, takže vyrážíme napříč Thajskem směrem k Bangkoku. Z hranic zkoušíme stopovat do města Ubon Ratchathani, které je 100 km daleko. K našemu překvapení nemusíme palcem mávat dlouho a už nám staví starý pickup naložený kukuřicí, v kterém sedí mladý pár. Nejdříve máme problém spatřit místo, kam bychom se vešli my a naše dvě velké krosny, ale mladý pán vše vyřeší, trochu místa na zadních, už tak hodně omezených, sedadlech vytvoří a my se tam krkolomně vtěsnáme. Pár angličtinou nevládne, ale pomocí obrázků a napodobování houkání mašinky se domluvíme. Za hodinu a půl, během které nám ještě stihli koupit chlazené cappuccino, nás vysazují na vlakovém nádraží.

104 (388x586)

Pozitivně naladěni ze setkání s příjemnými lidmi se nenecháme rozhodit, když zjistíme, že vlaky jsou plné a uchytíme se až tím nočním. Jelikož jsme v šetřícím režimu, volíme třetí třídu ( a mně zbyde při odpoledním touláním městem na pěkné šatičky, ach jo, a to si říkám, že skoncuju s kupováním věcí, které nepotřebuji). Jízda třetí třídou je vskutku zážitek, obzvláště cestujete-li 10 hodin přes noc. Vlak je plný (samozřejmě jen místními) a na tvrdých sedačkách není možné najít pohodlnou polohu. Když už začínáte klimbat, vstoupí na zastávce do vlaku tlupa prodejců a na celý vlak hulákají nám neznámá slova, ale když procházejí, vidíme, že nabízejí horkou polévku nebo chlazené nápoje. Díky nechceme, ve tři ráno raději spím.

Kolem šesté ráno přijíždíme do města Ayutthaya, tady se potkáme následujícího dne s holkami. Do guesthousu Tony´s Place, který nám doporučili kamarádi z UK nás veze postarší „tuktukář“ a překvapivě na chvíli ožíváme. Jeho tuktuk má zadní kabinu vybavenou profi reprobednami a nechybí ani spousta barevných světýlek, která začnou blikat do rytmu hudby hned jak se rozjedeme. Projíždíme probouzejícím se městem v této pojízdné diskotéce a samovolně se začneme vlnit do rytmu hudby a únava je tentam.

Veverka si taky ráda pochutná na kokosové vodě

Veverka si taky ráda pochutná na kokosové vodě

Samozřejmě, nežijeme ze vzduchu, a tak když se ubytujeme, ještě se na dvě hodinky prospíme. Zbytek dne trávíme potulováním po městě a koupáním v bazénu. Tento krásný guesthouse má nejen osvěžující bazén, ale k večeru v jeho restauraci zaznívá i zpěv a hra na klavír.

107 (586x390)

Paní mě lákala ke koupi, já neodolala a byla jsem zklamaná

Paní mě lákala ke koupi, já neodolala a byla jsem zklamaná

Následující den je ve znamení nadšeného očekávání holek. Když okolo jedné dorazí, nadšeně se vítáme a hned se jdeme všichni zchladit do bazénu. Holky jsou zničené, ale rády, že jsou konečně na místě, v teple a úplně jiném světě. Porovnáváme opálení, mají co dohánět. Vyrazíme na oběd a na obhlídku města. Večer oslavujeme Iva narozeniny popíjením koly s havanou ( o takovémto pití jsme si doposud nechávali zdát, ale holky v Moskvě na letišti nakoupily, takže o přípitek pro oslavence nebyla nouze).

Křepelčí vajíčka

Křepelčí vajíčka

Masové kuličky

Masové kuličky

Slunce svítí a vyhání nás z postele. Neváháme a pádíme na snídani. Je na čase, aby holky ochutnaly poctivou kuchyni ulice. Snídáme taštičky plněné mletým masem od pána s pojízdným vozíkem, k tomu přikusujeme křepelčí vajíčka a placičky z těsta s kokosem a vše zapijeme tradičním thajským čajem s mlékem, který má zářivě oranžovou barvu.

Mangostana - nejlepší ovoce na světě

Mangostana – nejlepší ovoce na světě

Posilněni snídaní šampiónů vyrážíme poznávat památky Ayutthaye, která je v tomto směru velmi bohatá, jelikož dříve bylo toto město královské, které bylo sídlem siamského království v dnešním Thajsku. Najdeme tu mnoho ruin dřívějších staveb a až 400 budhistických klášterů. Většina však byla zničena barmskými nájezdníky, a tak nyní můžeme obdivovat pouze jejich krásná cihlová torza.

114 (508x586) 113 (406x586)

Nejdříve jsme ale zajeli na prohlídku plovoucího trhu, který je však spíše atrakcí pro turisty plnou suvenýrů a možností občerstvení.

 

121 (349x586) 120 (586x268) 118 (396x586)

Největším chrámem je Wat Phra Si Sanphet,který stojí za návštěvu v době západu slunce. I přesto, že v den naší návštěvy nebylo zcela jasno, byl západ slunce nádherný.

128 (586x390) 127 (586x422) 126 (586x535)

Když padla tma a pár drinků, zaskočili jsme do protějšího baru, kde jsme shodou náhod potkali Čechy, s kterými jsme podebatili a ráno se vydali na další putování, ale o tom zase příště. 

Jak nás ničilo vedro a okouzlil Mekong

mapa laos 1

Poslední dlouhá cesta v Laosu je skoro za námi. Ve městě Pakse jen skočíme na obří tuk-tuk, v kterém se nás tísní přes 50 a ve více než nepohodlné pozici se skoro 2,5 hodiny trmácíme po šílených stezkách dále na jih. Když vystoupíme a kupujeme lístky na loďku, zjišťujeme, že jsme zase nasedli jinam, než jsme si mysleli a můžeme jet pouze na ostrov Don Det, na který jsme neměli původně zamířeno. Ale naše neorgranizovanost se nám jako obvykle vyplatila a tento ostrov byl docela výhra (naši kamárádi dorazili na ten správný, a když zjistili, že jsme jinde, tak přijeli za námi a pochvalovali si ho mnohem víc).

82 (586x405)

Výhled z bungalovu

Výhled z bungalovu

92 (586x348)

Don Det je malinký ostrov, jeden z 4000 ostrovů, jak se nazývá tato část Laosu, která se nachází u kambodžských hranic. Ostrov je obklopen řekou Mekong, která je tu překvapivě krásně čistá. Přivítá nás ale neskutečné horko, se kterým jsme se doposud nesetkali. Ještě, že má naše chatka houpací síť a výhled na řeku. Když se začneme i při odpočinku rosit potem, míříme se chladit jako hroši do řeky, která sice není ledově chladivé, ale osvěžit dokáže.

Pozůstatky po oslavách nového roku se musejí odvážet postupně, na loďkách

Pozůstatky po oslavách nového roku se musejí odvážet postupně, na loďkách

Vedro bylo opravdu k padnutí

Vedro bylo opravdu k padnutí

Jeden den si půjčujeme kola a vyrážíme na obhlídku okolí. Přejedeme po krásném mostě vybudovaném Francouzy na další ostrov, kde však u konce mostu visí cedule a stojí strážní budka. Každý, kdo chce na ostrov, musí zaplatit 115 Kč. S tímto přístupem příliš nesouhlasíme a na doporučení kamarádů, provedeme menší rebélie. Nedbáme volání výběrčího poplatků a šlapeme dál, dokud se mu neztratíme z dohledu. Pak už pokračujeme po hliněné cestě, až dorazíme k opačnému břehu.

87 (586x222) 89 (586x352)

Posvačíme shake z čerstvého ovoce a ledu a spolu s dalším párem mladých cestovatelů, které jsme pro náš nápad získali, vyrážíme na krátký výlet lodí. Jelikož jsme 4 vyšla nás projížďka na pěkných 50 Kč na hlavu. Ato ještě nevíte, co bylo cílem plavby.

86 (586x285)

V této oblasti žijí vzácní sladkovodní delfíni – Irrawady. Dneska už je najdeme pouze v jednom místě, přesně na hranici Laosu a Kambodži. Dříve jich tu byly tisíce, ale místní rybáři je vyhubili, proto je lepší platit rybářům za to, že vezmou turisty na krátkou plavbu a tím si vydělají dostatek a nemusí vylovit zbylé delfíny, kterých tu není žije jen přes 60 kusů.

Naše loďka zastavuje přímo na hranici dvou zemí a my v tichosti nasloucháme. Po chvíli zahlédneme asi 80 m od nás 2,5 metrového delfína, který se ladně vynoří, aby se nadechl, a pak zase obloukem zapluje pod vodní hladinu. Tito delfíni nejsou skokani jako delfíni mořští, ale i tak lze zahlédnout oblouk jejich zad a hlavně vynořující se hlavu se špičatým čumákem. Nejkrásnější bylo jenom tiše sedět a zaposlouchat se do výdechů okolo plujících delfínů. Člověk je vnímal, jak kdyby byli hned u lodi a přitom byli někdy i více než 100 m od nás.

97

98 (586x423)

Po tomto jedinečném zážitku jsme nasedli na odstavená kola a vesele šlapali doslova „cestou necestou“ k vodopádům. Dali jsme si oběd, poklábosili s holčičkou z restaurace, vykoupali se kousek od vodopádů a vydali se zpět. V mém případě do postele. Cítila jsem, že nejsem úplně v pořádku a taky, že ne. Horečka mě provázela následujících několik dní a příčina neznámá.

84 (586x399)

Žabka - naše společnice v koupelně naší chatky

Žabka – naše společnice v koupelně naší chatky

O den později jsme se ještě zvládli přesunout do města Pakse. Tam jsem ulehla do pohodlné postele, kde nás v noci netrápilo příšerné vedro a za pár dní už jsem se cítila mnohem lépe.

102 (390x586)

Poslední den v Pakse jsme mohli skočit na motorku a vyrazit na výlet. Jak naschvál nám počasí nepřálo a v půlce cesty k vodopádům v oblasti zvané Bolevan Platau začaly padat trakaře. Usadili jsme se v malé dřevěné „restauraci“, zahřáli se polévkou a po dvou hodinách pokračovali dále v krasojízdě.

107 (586x526)

Vodopády byly opravdu nádherné. Poté jsme ještě zašli na kávu, kterou zde pěstují v rámci Fair Trade. Za poslední kipy jsme si koupili espresso (o cm méně, na plnou porci nám nestačila hotovost) a káva byla delikátní. Chutnala i mému, na kávu nenavyklému, jazýčku. V zahradě měli nejenom plantáž kvalitní arabiky, ale i nejrůznější rostliny jako avokádo, kardamom, skořici, hřebíček a jiné koření a ovoce.

111 (390x586)

Veselá obsluha u vodopádu nedaleko Pakse

Veselá obsluha u vodopádu nedaleko Pakse

113 (452x586)

Pepř

Pepř

117 (586x474)

Večer jsme ještě zašli na příjemnou večeři u řeky, které předcházela komplikace v podobě prasklé duše na motorce. Naštěstí byl servis nedaleko, pán vše opravil a my si mohli užít poslední večer v Laosu..,

Oprava našeho stroje

Oprava našeho stroje

Hot pot s krevetami a kalamári

Hot pot s krevetami a kalamári

Jak jsme polévali kolemjdoucí a slavili tak nový rok

Třetího rána bylo načase Vang Vieng opustit a následovat naše kamarády, kteří vyrazili již předešlého dne, do hlavního města Laosu, Vientanne. Cesta mikrobusem trvala necelé 3 hodinky. Autobusové nádraží bylo zase hodně daleko od města, takže jsme museli sednout na místní bus, který nás dovezl na jiný autobusový terminál, odkud už jsme 15 minut vykračovali ke guesthousu, kde nám Jess s Isaacem zarezervovali malý pokojík, v němž jsme nakonec strávili pouze krátkou noc.

Do hlavního města jsme totiž přijeli druhého dne oslav nového roku. Nový rok (Songkran nebo také Pii Mai) se oslavuje od 14. do 16. dubna. První den oslav se slaví rok předešlý, prostřední den je „rok nerok“, ani starý, ani nový a den poslední už se plně oslavuje nový rok. Všichni se polévají vodou, smývají starý rok s jeho útrapami a hříchy a vítají očištěni rok nový. Největší oslavy probíhají ve městě Luang Prabang, kde městem prochází průvod s dračími hlavami a obřími loutkami.

77 (586x373)

Od hlavy až patě promočení

Polévání vodou jsme se nebáli, a tak jsme se vydali bez bázně a hany na cestu do restaurace, abychom před samotným slavením (pitím piva) načerpali síly. Foťáky jsme nechali na pokoji (vzali pouze vodotěsné kamerky), na sebe hodili nejlehčí (rychloschnoucí) kousky oblečení, doplnili peněženky a vyrazili vstříc všudypřítomným poléváčům. Jen během 10minutové procházky nás bez milosti polilo několik partiček.

Chcete-li se účastnit vodních bitek, máte dvě možnosti – buď si před dům nebo restauraci přistavíte dětský bazének, máte k dispozici hadici s tekoucí vodou a neustále plníte bazén a zároveň zbytek skupiny z něj naplňuje stříkací pistole, kbelíčky nebo dokonce obří lavory.

Vlastníte-li auto s korbou (pick-up – jedno z nejčastějších aut v Laosu i v Thajsku – asi kvůli oslavám nového roku) umístíte na ni sud naplněný vodou a pak už vše probíhá stejně jako s bazénkem. Na korbě sedí klidně 8 lidí, i rodiny s dětmi a naplňují své zbraně a nádoby ze sudu a stříkají na bazénkáře, ale i nevinné kolemj(e)doucí. Útočníci na korbě, ale často oplývají i zákeřnými „bombičkami“ – igelitovými pytlíky naplněnými vodou, kterou však často barví do nejrůznějších odstínů, které pouze lehce zamotají a házejí po všech okolo (jednou mě jedna trefila do hlavy a nebylo to zrovna nejpříjemnější).

V tento den je nemožné projít městem suchý, a ani mi jsme neskončili jinak. Než jsme došli do restaurace, byli jsme od hlavy až k patě skrz naskrz promáčení. Díky vedru nám to ani nevadilo, najedli jsme se na venkovních židličkách a během jídla pozorovali dění před vedlejších domem, kde sídlili „bazénkáři“. Ti nám jednou pokynuli, ať přijdeme k nim, tak jsme dlouho neváhali a pozvání na vychlazené pivo přijali. Zapojili jsme se i do polévání.

Jeden z místních vždy vstoupil do silnice, auto s korbou muselo zastavit a pak rukou odmávl začátek útoku. My jsme vyprázdnili své zbraně a nádoby na pasažéry na korbě. Naším útokům bylo těžké jakkoliv kontrovat. Jelikož jsme se nacházeli na hlavní třídě, nebylo o „terče“ nouze. Popravdě tento svátek a tento zvyk zejména, je skvělá příležitost chovat se trochu zákeřně. Nejlepší tak bylo chrstnout plný kyblík na lidi projíždějící na motorce, kteří museli zpomalit nebo zastavit kvůli semaforům. Skvělým cílem byli také turisti, kteří se cítili neohrožení a nečekali, že jím jiný turista chrstne vodu přímo do tváře. No nejlepší zkrátka bylo kropit suché lidi.

Kachní krev

Kachní krev

Zábava nám s popíjením piva vydržela více jak hodinu, dokonce jsme ochutnali i pečenou kachnu a čerstvou kachní krev (o tom více v článku o jídle v Laosu).  Hned naproti přes ulici se u Mekongu konala veliká party organizovaná pivovarem BeerLao. Samozřejmě naše kroky vedly hned tam. Pilo se pivo, tančilo se v tekoucí vodě, v mýdlové pěně a všude okolo. Akce však skončila okolo 8 hodiny, kdy už nám stejně byla zima, a tak jsme se vydali povečeřet na trhu a pak už jen posedávala a do půlnoci popíjeli s jedním  místním lao-lao.

Brzké probuzení a cesta na jih

Ráno nás probudilo klepání na dveře a naši kamarádi nám oznámili, že za chvíli vyrážejí směrem na jih. My jsme typicky neměli páru, co máme v plánu dělat a kam a jak jet. Muzea i jiné památky byli zavřené kvůli oslavám nového roku a ve městě by se dělo to samé, co předešlého dne. Nechali jsme si přinést bagetu k snídani, pro kterou vyráželi, zabalili naše nevybalené batohy, kam jsme jen zavěsili mokré svršky, které nestačili uschnout a pelášili na lokální autobus, který nás zavezl na autobusové nádraží, odkud nám jel autobus směrem na jih, do města Takhek.

Cesta měla trvat 5 hodin, ale nakonec se protáhla na 6, jelikož jsme u silnice vyzvedávali kukuřici. Řidič zastavil, za chvíli přijel domluvený chlápek s korbou plnou pytlů s kukuřičnými klasy a těmi pak naplnil zavazadlový prostor. V autobuse bylo nedýchatelné teplo, a tak si dokážete představit, že to nebyl díky naší menší kocovince žádný med.

Výlet do jeskyně

Výlet do jeskyně

Z autobusového nádraží jsme se tuk-tukem vydali hledat ubytování. Cestou jsme však projížděli hlavní ulicí, kde byli znovu oslavy v plném proudu (doslova) a tuk-tuk je samozřejmě skvělý cíl, jelikož jeho pasažéři jsou uvězněni v klícce. Zkropeni jsme nebyli pouze my, ale i naše krosny, které jsme částečné stihli zachránit díky pohotovému nasazení pláštěnek. Místní nás nejenom polévali, ale potírali nám tváře i jakýmsi pudrem.

Laguna fallang pojmenovaná podle francouzských kolonizátorů, kteří se do ní chodívali koupat

Laguna fallang pojmenovaná podle francouzských kolonizátorů, kteří se do ní chodívali koupat

Nakonec jsme přeci jenom našli levné ubytování, najedli se a unaveni padli do nepohodlných postelí. Druhého dne jsme se prošli městem, jehož lepší časy už jsou minulostí a na motorkách projeli okolí. Večer jsme se dopravili na autobusové nádraží a vydali se dále na jih, kde nás čekal týdenní odpočinek.