Archiv autora: Pavlína Havlíková

pizza raddichio

Skoč do pusy a jiné pochoutky Říma

Hodiny odbíjejí dvanáctou a já se zakousávám do křupavé pizzy. Ano, není snad známějšího a po světě rozšířenějšího italského jídla. I já ji mám ráda, ale i ta známá pizza může mít mnoho podob a ta z Říma je toho důkazem. Stejně jako italská kuchyně, ta taky není jenom jedna. Spíše než o kuchyni celého státu, mluvme v tomto případě raději o jednotlivých regionech. V tomto případě nás bude zajímat Řím,  potažmo oblast Lazio. Celý příspěvek

red-hands-woman-creative

Zachtělo se mi zase blogovat!

Nedávno jsem četla kapitolu z jedné knihy, díky které jsem si i přesto, že to tam nebylo výslovně řečeno, uvědomila, že se můžu naučit, co si zamanu. Byl to zvláštní moment. Více nebo méně nám to říkají rodiče, školní instituce, ale teď teprve jsem měla pocit jistého nadšení a plného uvědomění si těch možností, které mám. Celý příspěvek

Ema mele maso, aneb proč jíme maso tak často?

7227-1_n

Zdroj:http://www.bodyandsoul.com.au

Neodpustím si malé zamyšlení o nadkonzumaci masa. Nečekejte nechutné obrázky trpících zvířat ani „proti masový terorismus“, jak by se daly nazvat některé nadávky a odsouzení z úst některých militantních veganů. Nic takového. Já sama maso jedla vždy a má úplně nejoblíbenější jídla maso obsahují. V posledních několika letech jsem však svůj postoj k masu a jeho spotřebě změnila, nebyla to ale žádná razantní změna, prostě mi to tak připadá přirozené. Celý příspěvek

Jídlo a já

Pulpamen

To, že jsem nadšenec do jídla, jak se dnes v moderní anglo-mluvě říká „foodie“, jste si jistě všimli. Nejen, že se snažím živit výrobou a prodejem nejrůznějších zavařenin pod značkou Pulpamen, ale v současné době zahajuji kurzy vaření a také nabízím nabídku cateringových služeb. A tak si říkám, že bych vás nechala nahlédnout do vztahu mezi mnou a jídlem, ať víte s kým máte tu čest, ať už váháte, zda jít na kurz vaření nebo špekulujete, co za nadšence pro vás vyrábělo čatný, které pojídáte k vyzrálému sýru. Celý příspěvek

Stopem po regionu Chubu

map_japan

Z Kamikochi zase musíme autobusem. Tentokrát jsme už moudřejší a dojedeme pouze k parkovišti Hirayu Onsen, odkud zkoušíme stopovat do města Takayama. Rekord nastolen. Za necelé dvě minuty nám staví pár prarodičů, kteří anglicky neumí, ale smějí se krásně. Za 30 minut už máme náladu zkaženou informací o nepřítomnosti kempu v okolí Takayamy. Prší, takže musíme přistoupit na příjemný hostel J-Hopper´s, kde zase platíme necelých 500 Kč za noc.

Celý příspěvek

Kouzlení s hráškovým pestem

hrachy

Začátek léta je tady a to znamená nejen válení u vody a četné grilovačky, ale také plné zahrady barevných, voňavých dozrávajících plodů. My jsme tentokrát, díky naším toulkám po světě, zahradu nestihli osít a osázet, takže jsem odkázaná na mé oblíbené farmáře, ke kterým vyrážím na trh každé úterý a pátek.

Celý příspěvek

V zemi vycházejícího slunce

map_japan

Zase sedíme v letadle. Letíme přes noc. Skoro nespíme. Polovinu 6 hodinového letu ječí malé dítě, ne však žádné batole. Rodiče se zdají být v klidu, ne tak zbytek letadla. Unavení vystupujeme z letadla. Stále v Asii, ale v tak odlišné, oproti té jihovýchodní a na první pohled blíže našemu světu u nás doma. Celý příspěvek

Šťastné shledání v královském městě

map_of_thailand

Snídáme brzy. Užíváme si poslední polévku v Laosu. Z tržiště odjíždíme minibusem směrem k hranicím. Tam musíme při odchodu ze země zaplatit příplatek, jelikož chceme po celníkovi, aby nám dal razítko v neděli. Ujdeme 200 m a vstupujeme do jiné země…

Mimořádný nástup před výjezdem

Mimořádný nástup před výjezdem

Jsme zpátky. V Thajsku. Za pár dní za námi přijedou naše kamarádky, takže vyrážíme napříč Thajskem směrem k Bangkoku. Z hranic zkoušíme stopovat do města Ubon Ratchathani, které je 100 km daleko. K našemu překvapení nemusíme palcem mávat dlouho a už nám staví starý pickup naložený kukuřicí, v kterém sedí mladý pár. Nejdříve máme problém spatřit místo, kam bychom se vešli my a naše dvě velké krosny, ale mladý pán vše vyřeší, trochu místa na zadních, už tak hodně omezených, sedadlech vytvoří a my se tam krkolomně vtěsnáme. Pár angličtinou nevládne, ale pomocí obrázků a napodobování houkání mašinky se domluvíme. Za hodinu a půl, během které nám ještě stihli koupit chlazené cappuccino, nás vysazují na vlakovém nádraží.

104 (388x586)

Pozitivně naladěni ze setkání s příjemnými lidmi se nenecháme rozhodit, když zjistíme, že vlaky jsou plné a uchytíme se až tím nočním. Jelikož jsme v šetřícím režimu, volíme třetí třídu ( a mně zbyde při odpoledním touláním městem na pěkné šatičky, ach jo, a to si říkám, že skoncuju s kupováním věcí, které nepotřebuji). Jízda třetí třídou je vskutku zážitek, obzvláště cestujete-li 10 hodin přes noc. Vlak je plný (samozřejmě jen místními) a na tvrdých sedačkách není možné najít pohodlnou polohu. Když už začínáte klimbat, vstoupí na zastávce do vlaku tlupa prodejců a na celý vlak hulákají nám neznámá slova, ale když procházejí, vidíme, že nabízejí horkou polévku nebo chlazené nápoje. Díky nechceme, ve tři ráno raději spím.

Kolem šesté ráno přijíždíme do města Ayutthaya, tady se potkáme následujícího dne s holkami. Do guesthousu Tony´s Place, který nám doporučili kamarádi z UK nás veze postarší „tuktukář“ a překvapivě na chvíli ožíváme. Jeho tuktuk má zadní kabinu vybavenou profi reprobednami a nechybí ani spousta barevných světýlek, která začnou blikat do rytmu hudby hned jak se rozjedeme. Projíždíme probouzejícím se městem v této pojízdné diskotéce a samovolně se začneme vlnit do rytmu hudby a únava je tentam.

Veverka si taky ráda pochutná na kokosové vodě

Veverka si taky ráda pochutná na kokosové vodě

Samozřejmě, nežijeme ze vzduchu, a tak když se ubytujeme, ještě se na dvě hodinky prospíme. Zbytek dne trávíme potulováním po městě a koupáním v bazénu. Tento krásný guesthouse má nejen osvěžující bazén, ale k večeru v jeho restauraci zaznívá i zpěv a hra na klavír.

107 (586x390)

Paní mě lákala ke koupi, já neodolala a byla jsem zklamaná

Paní mě lákala ke koupi, já neodolala a byla jsem zklamaná

Následující den je ve znamení nadšeného očekávání holek. Když okolo jedné dorazí, nadšeně se vítáme a hned se jdeme všichni zchladit do bazénu. Holky jsou zničené, ale rády, že jsou konečně na místě, v teple a úplně jiném světě. Porovnáváme opálení, mají co dohánět. Vyrazíme na oběd a na obhlídku města. Večer oslavujeme Iva narozeniny popíjením koly s havanou ( o takovémto pití jsme si doposud nechávali zdát, ale holky v Moskvě na letišti nakoupily, takže o přípitek pro oslavence nebyla nouze).

Křepelčí vajíčka

Křepelčí vajíčka

Masové kuličky

Masové kuličky

Slunce svítí a vyhání nás z postele. Neváháme a pádíme na snídani. Je na čase, aby holky ochutnaly poctivou kuchyni ulice. Snídáme taštičky plněné mletým masem od pána s pojízdným vozíkem, k tomu přikusujeme křepelčí vajíčka a placičky z těsta s kokosem a vše zapijeme tradičním thajským čajem s mlékem, který má zářivě oranžovou barvu.

Mangostana - nejlepší ovoce na světě

Mangostana – nejlepší ovoce na světě

Posilněni snídaní šampiónů vyrážíme poznávat památky Ayutthaye, která je v tomto směru velmi bohatá, jelikož dříve bylo toto město královské, které bylo sídlem siamského království v dnešním Thajsku. Najdeme tu mnoho ruin dřívějších staveb a až 400 budhistických klášterů. Většina však byla zničena barmskými nájezdníky, a tak nyní můžeme obdivovat pouze jejich krásná cihlová torza.

114 (508x586) 113 (406x586)

Nejdříve jsme ale zajeli na prohlídku plovoucího trhu, který je však spíše atrakcí pro turisty plnou suvenýrů a možností občerstvení.

 

121 (349x586) 120 (586x268) 118 (396x586)

Největším chrámem je Wat Phra Si Sanphet,který stojí za návštěvu v době západu slunce. I přesto, že v den naší návštěvy nebylo zcela jasno, byl západ slunce nádherný.

128 (586x390) 127 (586x422) 126 (586x535)

Když padla tma a pár drinků, zaskočili jsme do protějšího baru, kde jsme shodou náhod potkali Čechy, s kterými jsme podebatili a ráno se vydali na další putování, ale o tom zase příště.